Judo je jedním z nejdéle fungujících a nejúspěšnějších klubů v Prachaticích. Co je tím hnacím impulzem, že je klub tak úspěšný i nadále?

Základy jsou v silné historii. Když se klub zakládal, tak se Jiří Popp obklopil lidmi, kteří u juda dlouhodobě vydrželi. Dnes je panu Poppovi přes sedmdesát let, trénuje, předává zkušenosti trenérům, kteří to pak učí své svěřence. Za dobu činnosti přišly i velké úspěchy za aktivní éry Jardy Křížka, Jirky Sosny, bratří Koldů. Prala se zde nejvyšší mužská soutěž. Měli jsme zde medailisty z mužského i dorosteneckého republikového šampionátu a tito lidé pak začali trénovat naší garnituru. Například již zmiňovaní Křížek, Kolda, Drahoš a další. Z Prachatic se stalo přirozené centrum jihočeského juda a za Tatran se pak začali prát i borci z jiných míst. Tatran si své renomé zachoval, vychoval plno dalších výborných závodníků, kteří zase předávají zkušenosti těm v současnosti nejmladším.

Nelze se nezmínit o tréninkovém středisku mládeže, které začalo v Prachaticích působit v polovině osmdesátých let minulého století.

To prakticky navázalo na to, že se zde dělala výborná práce s mládeží. To vzniklo, když byla moje generace v žákovských kategoriích. Po revoluci přišla reorganizace sportu jako takového, středisko skončilo, nicméně valná většina lidí, kteří v něm působili, u juda zůstala. Namátko řeknu pár jmen jako Pepa Puš, Áda Zíka, kluci Turků. Pak naši nástupci Jirka Pešek či Míra Maťha. Pokračovalo se v úspěšné éře, kluci vozili medaile z republiky, dostali se do hledáčku reprezentace, do středisek vrcholového sportu jako Jirka Pešek, můj brácha Tonda, Áda Zíka. Většina se dál angažuje jako trenéři či funkcionáři. Již se sice aktivně neperou, ale judo mají rádi a pomáhají mu.

V této éře přišly i tři individuální mistrovské tituly.

Je to tak, získali je Jirka Pešek, Pepa Puš a před pěti lety Jakub Drahoš. Byly i další medaile ve všech kategoriích.

V polovině devadesátých let se podařilo postoupit do první ligy družstev mužů a prakticky dvacet let se držíte ve špičce.

Od tohoto postupu se odvíjely i ty zmiňované mistrovské tituly. Za jakési znovuvzkříšení družstva v dobrém slova smyslu může Jarda Křížek. Začal nás obcházet, tahat na společné tréninky a vytáhl nás nahoru. Na druhý či třetí pokus jsme postoupili do ligy. Několik let jsme byli v první lize a pak postoupili do extraligy, kde jsme vydrželi sedm let. Postupně jsme na velké oddíly a ty bohaté, které si najímaly Rusáky, Bělorusy a podobně, začali ztrácet. Vrátili jsme se do první ligy a v té působíme dodnes. Je to ideální soutěž, do které se postupně dostávají i naši mladí, kteří prošli dorosteneckými soutěžemi. Navíc se s námi pořád musí v první lize počítat a ti mladí zde rostou.

Na špici v republice se pere i dorost. Je jasné, že nelze tým osmi váhových kategorií poskládat z jednoho klubu a musejí zde i někteří hostovat. Přesto je jasné, že tým táhnou především Prachatičtí. Je tady vidět, že o judo je zde stále zájem.

Je to tak a pozitivní je i to, že se nám sem lidi vracejí. Jdou třeba na školu do Plzně či do Prahy, kde se i perou za jiné kluby, ale po skončení školy se vracejí zase k nám. Můžeme s nimi pořád dál počítat. V posledních letech jsme v lize dorostu získali dvakrát medaili a kluci z této party jsou dnes hotovými závodníky i pro kategorii mužů. V první lize pravidelně bodují. Je zkrátka na čem stavět.

Ale i za těmito judisty je další parta skvělých závodníků. Dá se tedy říci, že má prachatické judo vystaráno na další roky?

Nedá se říci vystaráno. Máme však v základně 120 členů, z toho je nějakých 70 dětí. Sice sem tam někdo odpadne, ale to silné jádro zůstává. Základ je v silném trenérském týmu. V tuto chvíli máme pět stabilních trenérů, kteří s dětmi pracují a výborně to funguje. Navíc jsme v projektu Judo do škol. Máme v něm před sebou ještě dva roky a pak se bude hodnotit. Ale přínos pro náš oddíl to určitě má, o čemž vypovídají i výsledky z úvodu této sezony.

Řada trenérů se rekrutuje z bývalých úspěšných závodníků klubu. To určitě svědčí o výborné atmosféře a partě v klubu.

To jednoznačně. Samozřejmě sem tam ke třenici dojde, ale bez toho by to ani nemohlo fungovat. Je to o dobrovolnosti a domluvě. Všichni sem chodí rádi, jak ti mladí, tak ti zkušení. Parta funguje na sto procent. Je to o férovosti a jsme schopni výborně komunikovat.

Velkou výhodou je určitě i to, že má judo vlastní zázemí, o které se nemusí střídat s jinými sporty.

Loni to bylo třicet let, co byla tělocvična pro judo postavena. To vlastně nastartovalo i tréninkové středisko mládeže. Samozřejmě je to super, nemuseli jsme již před každým tréninkem stavět deku a pak ji skládat. Současné podmínky jsou základem fungování klubu. Je to obrovské plus oproti řadě oddílů v Jihočeském kraji.

Pozvěte v několika slovech děti na judo. Proč by měli dělat právě tento sport?

Pokud chtějí zažít dobrou partu, naučit se pořádně hýbat a možná i padat, tak ať přijdou. Všichni jsou vítaní. V letošním roce máme dvacet nových judistů od šesti do osmi let a pořád všichni drží. Je to pro kluky i pro holky a je určitě třeba říci, že v současné době mají holky z našeho oddílu výborné výsledky.