Že to zní nelogicky?

Možná. Talentovaná, cílevědomá a přemýšlivá atletka moc dobře ví, co dělá.

„V březnu jsme šli na testování,“ popisuje. Ne na Covid-19, jak asi každého napadne, ale zjišťovala osobní limitace. „Měli jsme v Centru sportovní medicíny testy z nařízení Českého atletického svazu povinné, v Praze nás testoval Jiří Dostál.“ A limitace výkonu pečlivá vyšetření opravdu odhalila. „Určité byly zjištěny,“ přikyvuje vytrvalkyně. „Proto jsme s trenérem Jiřím Coufem, a za pomoci Jiřího Dostála, začali pracovat na jejich odstranění.“

V praxi to opravdu znamená zvolnění v tréninku.

A to docela výrazné.

V této souvislosti koronavirová pauza atletce z jihu Čech docela nahrála. „Díky tomu, že závody byly v této sezoně zrušeny, tak jsme se věnovali volnějšímu běhání, práci s dechem.“

Dříve závodila v barvách českobudějovického Sokola.

Bydlí v Borovanech.

Trénuje, kde se dá. Třeba i v Trocnově, kam to má ze svého domova co by kamenem dohodil…

„Žiju v Borovanech, všechny moje tréninky směřují do okolí. Občas zajdu do Budějovic na stadion, ale nejvíc běhám tady v okolí.“

Kam? Třeba do rodiště Jana Žižky. V Trocnově se protahuje, běhá do mírného kopce, přeskakuje lavičky. A v hlavě si přehrává myšlenky na start na olympijských hrách. „Jedenadvacátého listopadu bych ráda běžela mistrovství České republiky v krosu,“ přidává nejbližší záchytný bod. „Ale ani nevím, jestli se vůbec poběží.“

A olympiáda v Tokiu?

„Snad bude, chtěla bych splnit limit, pevně doufám a věřím, že se olympiáda opravdu uskuteční.“