O start v Lokti usiloval mladík z Netřebic už před rokem, tehdy to ale ještě nevyšlo. „Nezvládli jsme to časově, finančně ani papírově. Pořádně jsme nevěděli, jak se podává do závodu mistrovství světa přihláška,“ vrací se ještě k loňskému roku.

Letos už to klaplo. „Všechno jsme řešili o měsíc dřív. Zjistili jsme si vše potřebné přes Autoklub a pomohl nám i vedoucí našeho jihočeského motokrosového střediska Evžen Zadražil,“ vysvětluje.

Grand Prix v Lokti absolvoval v barvách Haas Racing Teamu, jehož majitelem je bývalý výborný motokrosař Václav Haas. „Venca hledal českého jezdce, který by za jeho tým v Lokti startoval. Loni za něj jel Petr Smítka, letos jsem od něj dostal nabídku já a domluvili jsme se,“ uvádí. Od Autoklubu České republiky navíc obdržel pro závod divokou kartu.

Z mistrovství světa se v posledních letech stala uzavřená společnost finančně nejsilnějších týmů. Jednorázový start mezi elitou je poměrně ekonomicky náročný. Startovné na závod se pohybuje kolem tisíce eur, navíc si jezdec musí vyřídit licenci, která vychází na osm tisíc korun. „Šli jsme se do toho s tím, že to zaplatíme sami. Ale výrazně nám pomohly tým i Autoklub, takže to nakonec vyšlo finančně velice příznivě,“ chválí si.

Nervozitu z premiérového startu mezi úplně nejlepšími piloty světa prý nepociťoval. „Věděl jsem, že nebudu vepředu. Chtěl jsem si hlavně zajezdit s nejlepšími jezdci světa a něco od nich okoukat. Hlavně si však užít atmosféru světového šampionátu a dojet ve zdravý do cíle, abych se mohl soustředit na další závody, které pro mě budou důležitější,“ připustil. „Nervózní jsem ale opravdu nebyl, až jsem se tomu sám divil. Při samotné jízdě jsem si neuvědomil, o jak velký závod se jedná,“ tvrdí.

Jezdci z absolutní světové motokrosové špičky jsou prý úplně normální lidé. „Jsou hodně známí, tak po depu raději nikam moc nechodí. Třeba vítěz závodu Francouz Romain Febvre byl zašitej hned vedle nás a kromě přítelkyně kolem sebe nikoho neměl. Moc jsem se s těmi úplně nejlepšími nevídal. Ale třeba Brit Simpson zdravil už na dálku. Všichni byli v pohodě,“ ujistí.

V sobotním kvalifikačním závodě obsadil v konkurenci devětatřiceti jezdců třicátou příčku. O pět míst před ním byl další odchovanec jihočeského motokrosu Václav Kovář. Ten se ale v nedělním ranním tréninku zranil a do samotného závodu tak nemohl nastoupit. V první finálové jízdě obsadil Plch 25. místo, ve druhé si o jedno místo polepšil a celkově mu to vyneslo 25. pozici. „Mým snem bylo vybojovat alespoň jeden bodík, což by znamenalo umístění do dvacátého místa. To nakonec nevyšlo. Ale jsem rád, že jsem dojel celý závod a nebyl poslední,“ usměje se. „Užil jsem si to. Atmosféru i samotný závod. Rád bych si takový zážitek někdy zopakoval. Mistrovství světa člověk přece jen nejezdí každý den.“

Před větší diváckou kulisou ještě nezávodil. „Jednou to bylo podobné při závodě mistrovství Rakouska, který byl spojený se světovým šampionátem v sajdkárkrosu. Tam bylo nějakých devět tisíc lidí. Ale s Loktem se to srovnávat nedá,“ má jasno.

Prioritní je letos pro Plcha rakouské mistrovství třídy open, kde se pere o stupně vítězů. „Byl jsem třetí, teď jsem klesl na čtvrtou příčku, ale ztrácím na třetího jenom dva body. Do konce zbývají ještě tři závody, tak uvidíme. Před sezonou jsem si dal za cíl skončit do pátého místa a to bych rád splnil,“ tvrdí, ale nijak netají, že by ho lákala konečná třetí příčka.

Vzhledem k termínovým kolizím s Rakouskem se mladý Jihočech objevuje v českém mezinárodním mistrovství spíše jen sporadicky. Naše nejlepší je ale schopen pořádně prohánět. V Opatově bral v první jízdě holeshot pro nejlépe odstartujícího jezdce a celkově byl šestý. „V našem mistráku je důležitý start. Ten když se povede, tak se vepředu dá jet,“ je přesvědčen.

O víkendu ho čeká šestý závod našeho mistrovství v Kramolíně, poté absolvuje ještě na závěr sezony mistrovský závod družstev v Dalečíně.