Basketbalista Jan Tomanec se vrátil do Jindřichova Hradce, kde strávil čtyři úspěšné sezony. Alespoň na chvíli. K Vajgaru přicestoval s týmem Prostějova k zápasu Kooperativa NBL a Hanáci na jihu Čech v dramatickém duelu vyhráli 88:85. Na své působení v Jindřichově Hradci stále rád vzpomíná.

Jak jste si užil návrat na jindřichohradeckou palubovku?
Vyhráli jsme, takže jsem spokojený. Zápas byl dobrý a užil jsem si ho. Akorát jsme neměli dopustit ty nervy na konci. Ale získali jsme body a ty se počítají.

Lvům se zvlášť v domácím prostředí poslední dobou docela daří. Vítězství vám určitě do klína samo nespadlo?
V Jindřichově Hradci se nevyhrává lehce. Pardubicím se to dokonce nepodařilo vůbec a Děčín tu hrál vyrovnanou partii až do konce. Ani my jsme to neměli jednoduché a jsme rádi za výhru.

Jak se změnila hra jindřichohradeckého týmu od dob vašeho působení u Vajgaru?
Hlavní rozdíl je v tom, že když jsem tady hrál já, byli tu Češi a teď jsou zde Američané. S tím se změnil zároveň styl hry Jindřichova Hradce.

Jaký je rozdíl v pojetí basketbalu Lvů v současnosti a tehdy?
Už je to jiné. Ze současného kádru znám už jenom tři kluky, z toho jeden je zraněný. Tým je značně obměněný a už si ani nevzpomenu, jak jsme tehdy hráli. Po sezoně všechno zapomenu a popravdě řečeno, už ani nevím, co jsem hrál vloni, natož před dvěma lety.

Vzpomenete si na Jindřichův Hradec často, nestýská se vám?
Především manželce se tady líbilo a po Jindřichovu Hradci se jí docela stýská. Já to ale beru spíš jako profesionál a hraji tam, kde mám nejlepší podmínky. Nikdy není problém se po sezoně vrátit na oblíbené místo a strávit tam třeba hezkou dovolenou.

Nepřemlouvala vás manželka, abyste v Jindřichově Hradci zůstali?
Ani ne, ona ví, jak to v životě sportovce chodí. Ale líbilo se jí tady po všech stránkách. Měla to tu ráda. Našla si zde spoustu přátel a ráda se sem vrací.

Jak se vám líbí v Prostějově?
Prostějov je podobné město jako Hradec, i když je trochu větší. Je tam pěkné náměstí a jinak klid podobně jako v Jindřichově Hradci.

A po basketbalové stránce? Je vaše role v mužstvu Prostějova jiná, než když jste hrál v Jindřichově Hradci?
V týmu Lions jsem byl lídrem a hodně se na mě spoléhalo. V Prostějově je to jiné. Tady je sedm kvalitních hráčů, kterým se daří někdy více a jindy zas méně. Mě to třeba tentokrát tolik nešlo, ale nahradili mě jiní spoluhráči. V Hradci jsem byl tahounem, ale v Prostějově to na mě až tolik nestojí.

Co vám dalo působení v Jindřichově Hradci?
V Jindřichově Hradci jsem se stal nejlepším střelcem ligy a to mi zřejmě pomohlo k zahraničnímu angažmá.

To bylo v premiérovém ročníku Lions mezi mužskou basketbalovou elitou a Lvi skončili poslední. Muselo to být hodně těžké vyniknout střelecky v nejslabším týmu, i když útočná síla mužstva nebyla nejhorší?
. Tento primát byl o to cennější, že Čechovi se málokdy podaří stát se nejlepším střelcem ligy. Většinou v těchto statistikách dominují zahraniční akvizice.

To ale není jediné ocenění, kterého se vám coby hráči Lions Jindřichův Hradec dostalo…
Také jsem se stal nejlepším sportovcem Jindřichohradecka, takž jsem se úspěšně zapsal do podvědomí zdejších sportovních fanoušků.

Do jaké míry si toho vážíte?
Těší mě, že v anketě za mnou zůstali fotbalisté nebo hokejisté, tedy zástupci u nás populárnějších sportů, než je basketbal.

Je možné, že byste se ještě někdy objevil v dresu jindřichohradeckých Lvů jako hráč?
Možné je všechno. Pokud by mě po sezoně Jindřichův Hradec oslovil se zajímavou nabídkou, já se ničemu nebráním. Na Hradec vzpomínám rád.