Tým Voldřich Motorsport se pohybuje na závodech od roku 2007. V tomto roce se Jakub Voldřich účastnil závodů v rallycrossu coby šestnáctiletý. Následně tým připravil soutěžní vůz Peugeot 205, se kterým se účastnil vybraných závodů Volného poháru a Rally cupu. Zde Jakub Voldřich dosáhl několika pódiových umístění na jednotlivých soutěžích.

V roce 2012 tým postavil nový Peugeot 206 RC pro skupinu N ve třídě 8 do Mistrovství České republiky. Rok 2012 byl pro posádku Jakub Voldřich – Jan Jinderle jun. testovací a hlavním cílem bylo vůz připravit na následující sezonu. První závod Rally Agropa Pačejov s novým vozem posádka dokončila na 3. místě ve skupině SA/2 v Poháru ČR.

V letošní sezoně se tým zúčastnil kompletního Mistrovství ČR ve sprintrally a hned úvodní závod posádka Jakub Voldřich – David Zíka suverénně ovládla a zvítězila ve třídě 8. Závod, kterým byla Rally Vrchovina, se jel za obtížných sněhových podmínek. V konečném hodnocení Mistrovství ČR ve sprintrally se posádka Voldřich – Zíka umístila na skvělém 4. místě ve třídě 8 v nabité konkurenci mnohdy patnácti vozů. V příštím roce se Jakub Voldřich s jeho týmem vypraví za hranice a bude závodit v Rakousku, Itálii a Slovinsku v rámci Mitropa Rally Cupu.

Uvádíte, že jste nejprve jezdil rallycross a pak přešel ke klasické rally. Co jezdíte raději a proč?
Rallycross, k tomu ještě hobby, jsem jezdil pouze jednu sezonu v roce 2007. Byl to nejjednodušší způsob, jak se dostat k automobilovému sportu co se financí a času týče. Byly to úplné začátky, kdy jsem se teprve učil se závodním autem zacházet. Jak řadit, jak brzdit. Zúčastnili jsme se prvního závodu v Sedlčanech a paradoxem je, že do té doby jsem se nikdy nebyl na rallycrossu ani podívat. Znal jsem to jen z televize. S klasickou rally se to moc srovnávat nedá. Rallycross je na okruhové trati, okolo sebe mám soupeře v dalších vozech. Trať je složená z asfaltové a šotolinové části. Právě ta šotolinová mě vždy velmi bavila a momentálně mi v automobilových soutěžích trochu chybí. Přesto musím říci, že raději jezdím rally. Asi proto, že ho jezdíme na podstatně vyšší úrovni, než se jezdil rallycross. Dokonce jsem chvíli zvažoval, zda se do rallycrossu, toho mezinárodního, opět nevrátit. Po závodě v Příbramy, kdy přišel o život můj velký kamarád a loňský parťák Honzík Jinderle jun., jsem chtěl s rally přestat. A právě rallycross by byla alternativa, jak u automobilového závodění zůstat. Nicméně nakonec jsem se rozhodl zůstat u rally.

Máte raději sprinty, nebo delší soutěže?
Vzhledem k tomu, že jsem dosud absolvoval jen jednodenní závody, tak nemám zkušenost s delšími soutěžemi. Ale určitě chci jezdit ty dvoudenní, a to z více důvodů. Je to větší závodění, je to o vytrvalosti, o přemýlení nad jízdou, kde auto pošetřit na delších vložkách. Kdežto sprinty se jedou opravdu na krev od samého začátku a než se probudíte, už máte naloženo půl minuty. S tím se potom nedá dělat nic.

Vyznáváte raději technické tratě, či spíše rychlé úseky?
Vyznávám technické tratě z rohu do rohu. Rychlé úseky nemám moc rád, protože se většinou jezdí na „letištích" mezi stromy a tam to mnohdy prodám, protože mi ty dvě vteřiny za to nestojí. Bohužel, technických, zatáčkovitých tratí je u nás pramálo. Současný trend českých soutěží je takový, že se rychlostní zkoušky stěhují na rychlé úseky. Pořadatel má opravdu těžkou práci při stavbě trati, protože nedostane povolení vést RZ v některé chráněné oblasti apod., a tak se jezdí na rychlých komunikacích, často mezi retardéry. I z tohoto důvodu pro letošní sezonu končíme naše působení v Českém mistrovství a budeme jezdit v zahraničí v rámci Mitropa cupu. Závody se konají v Alpách na krásných horských silničkách, kde trať vede ze zatáčky do zatáčky.

Preferujete raději mokrou či suchou trať?
Raději mám sucho. Mám na suchém asfaltu více naježděno a jsem si jistější. Nicméně jsem závodník a nemůžu si vybírat. Musím se přizpůsobit tomu, co momentálně je. Mnohdy se stane, že máte obuté pneumatiky na sucho a za kopcem prší. To se stalo letos v Krkonoších, kdy před třetí rychlostkou začalo šíleně pršet, že nebylo nic vidět. Právě v momentě, kdy jsem odstartoval do zkoušky. Na suchých gumách to byl očistec. Ale museli jsme se přizpůsobit podmínkám.

Co na sněhu či ledu?
Na sněhu a ledu se cítím jako doma. V zimě toho na sněhu najezdím hodně a je to výborný trénink. Zjistím, kde a jak s autem zacházet v krizové situaci a mám jistotu, že se nic nemůže stát. Maximálně skončím ve sněhové závěji. První start v rámci mistrovství ČR toho byl nejlepším důkazem, kdy se nám podařilo vyhrát Rally Vrchovina v rámci třídy 8. Absolutně jsme skončili na 18. místě, což bylo skvělé. Na sněhu a ledu se mažou rozdíly ve výkonu techniky a velká část výsledku je právě na posádce. Tento závod se nám opravdu povedl a měl jsem z něho velkou radost. I když nechybělo mnoho a odstoupili jsme z prvního místa, protože po startu předposlední vložky nám prasklo spojkové lano a já tak musel řadit bez spojky. To by nebyl takový problém, neboť máme převodovku, kde to lze, nicméně na sněhu je to velice obtížné.

Jak se s takovými extrémními podmínkami jezdec vyrovná?
S takovými podmínkami, když se střídá sníh, led a suchý asfalt, se musí jezdec vypořádat. Musí mít napsaný perfektní rozpis. Při tréninku musí i trochu předvídat, jak trať bude vypadat druhý den a poznamenat si i to, co momentálně na cestě není, ale je velká pravděpodobnost, že být může. Při Rally Vrchovina nám také velice pomohli „ledoví špioni", které jsme měli okolo tratí RZ a ti nám sdělovali po telefonu, jaký je aktuální stav na trati.

Zkusil jste si také místo navigátora? Někteří jezdci tvrdí, že by si vedle řidiče nesedli.
Seděl jsem vedle na sedadle spolujezdce. Bylo to však na bezpečném okruhu v Sosnové a svezl mě tam Pavel Valoušek v jeho mitsubishi. Tam jsem se nebál, věděl jsem, že to má jezdec pevně pod kontrolou. Nicméně na běžnou rychlostní zkoušku bych si nikdy v životě vedle nesedl. Já bych se bál a nic bych nepřečetl. Musím mít volant v ruce a pedály pod nohama. Neuměl bych ani napsat rozpis. Jednou jsem si to zkoušel, ale opravdu mi to nešlo. Spolujezdcům není co závidět. Mají opravdu těžkou práci.

Máte nějaký speciální zážitek z nějakého závodu, nějakou zajímavost ze závodního prostředí?
Zážitků ze závodů mám spoustu. Na každé soutěži zažijeme velikou srandu s kamarády a soupeři. Velice dobrý jsem měl zážitek před startem poslední RZ na Rally Agropa Pačejov. Bojovali jsme s Vaškem Stejskalem o 4. místo ve třídě. Před touto závěrečnou vložkou jsme ztráceli nějaké tři vteřiny. Před časovou kontrolou nás zastavil Petr Uhel, tehdy jel s Petrem Hubáčkem a soupeřil s námi ve třídě 8. Vysvětlil jsem mu, v jaké jsme situaci a že tady chceme ty tři vteřiny smazat. Petr mi na to odvětil, že jsem se zbláznil, že na takto rychlé vložce nemáme šanci tři vteřiny smazat a dodal: „Na tom horizontu po startu to musíš prodat, tam jsme v roce 2001 málem s Vaškem Pechem nechali Corollu WRC". Uklidnil jsem ho, že si dáme pozor. Odstartovali jsme, no a ten horizont jsme neprodali. Auto se odlepilo, ale naštěstí si rychle sedlo a my pokračovali dále. Když jsem viděl video z toho místa, tak jsem si řekl, že mi to za to nestálo, když jsem viděl ty stromy okolo. Nicméně po projetí cílem jsme měli skvělý pocit, že jsme ty potřebné tři vteřiny dali. Omyl. Vašek Stejskal nám dal ještě 0,9 sekundy. Neskutečné. Nutno podotknout, že Pačejov jel asi pětadvacetkrát. My podruhé.

Na druhou stranu mám i nejhorší zážitek. Není to dlouho, co mi můj milovaný sport vzal mého velice dobrého kamaráda.