Jihočeský odchovanec si zahrál na rekordních šesti paralympiádách. Naposledy byl před dvěma roky v brazilském Riu. Poslední dvě sezony stále nastupoval mezi zdravými hráči za Havířov v extralize, kde měl téměř padesátiprocentní bilanci, a také v první lize, kde jeho úspěšnost stoupala k osmdesáti procentům vítězství.

Jako zkušený matador dokáže v nejvyšší soutěži potrápit kdekoho. V poslední době dokázal porazit mladíky Seiberta, Klose, ale také někdejšího reprezentanta Jindřicha Panského. „Dlouho jsme se potáceli na samotném konci tabulky. Ale posledních pět kol jsme vyhráli, podařilo se nám postoupit do play off, kde jsme ve čtvrtfinále podlehli favorizovanému El Niňu Praha,“ vzpomíná sám hráč.

Od loňského roku si přibral také trénování mládeže ve slovenském klubu MSK Čadca, kam dojíždí každé pondělí. Ale to není jediná změna v jeho sportovním životě.

„Oslovil mě šéftrenér rakouské juniorské reprezentace Philip Aislaitner, jestli bych jim nechtěl dělat v Linci sparingpartnera s tím, že mi zajistí kvalitní ubytování, stravu a bylo by to i velmi dobře finančně ohodnoceno,“ chválí si nabídku od našich sousedů.

„Sportovní svět je malý. A když se rozkřiklo, že Karabec trénuje v Rakousku, ihned mě oslovil rakouský reprezentant na vozíku Egon Kraminger.Kývl jsem a spolupráce funguje už rok. Jenom škoda, že je to z Havířova do Rakouska taková dálka. Přece jen pět set kilometrů je hodně,“ posteskne si. „Ale řekl bych, že jinak vládne oboustranná spokojenost a doufám, že naše spolupráce bude fungovat i nadále,“ věří.

Mezi hendikepovanými sportovci je Karabec na šestém místě světového žebříčku a v Evropě čtvrtý.

Na nedávném mistrovství světa ve slovinském Lašku nakonec na další z dlouhé řady medailí ve své kariéře nedosáhl. „Mistrovství světa je specifické v tom, že se koná stejně jako paralympiáda jenom jednou za čtyři roky,“ říká jihočeský odchovanec.

Ve Slovinsku se mu nepodařilo obhájit bronz z Pekingu v roce 2014. „Sice pořád v Havířově trénuji se špičkovými hráči, ale k tomu hodně cestuji. Každé pondělí sedmdesát kilometrů do Čadce a k tomu ještě to Rakousko,“ připomíná, že s jeho přípravou už to není ideální.

Jako nasazený hráč číslo šest se Karabec už ve skupině pořádně natrápil s Brazilcem Moreirou, kterého nakonec udolal až v pěti setech. „byly to docela nervy. Odvracel jsem i jeden mečbol, ale nakonec jsem to zvládl. To byl klíč k postupu ze skupiny.“

Ve druhém utkání ve skupině prohrál rovněž v pětisetové bitvě s Černohorcem Radovičem a postupoval tak ze skupiny jako druhý.

„Věřil jsem v příznivý los, ale to se mi bohužel nesplnilo. Dostal jsem hned v osmifinále Bulhara Kodjabasheva, což je světová trojka a také třetí hráč bulharského žebříčku mezi zdravými. Prohrál jsem 0:3. Ten byl na moje síly,“ uzná. „Na mistrovství světa jsem byl pošesté a poprvé jsem přijel bez medaile. Získat ji je čím dál těžší,“ je si vědom.

V letošní sezoně nastupuje i nadále za béčko Havířova v první lize a k tomu je stále připraven i jako náhradník do extraligy. A nemůže si vynachválit sponzorskou spolupráci s havířovskou firmou Elka Nova. „S jejím majitelem Radimem Galaňukem jsme se potkali náhodou. On fandí sportu, slovo dalo slovo a domluvili jsme se na spolupráci. Chtěl bych mu poděkovat za podporu,“ vzkazuje.