Motoristický sport má v krvi a v sezoně tráví na motokrosových závodech většinu víkendů.

Kudy vedla vaše cesta k motoristickému sportu?
Můj otec celý život jezdil motokros, k němuž ho přivedl jeho starší bratr. Už na vojně se dostal do Dukly Olomouc a Nitra, kam chodili ti nejlepší závodníci. Řadu let startoval v tehdejším federálním mistrovství republiky, kde byla obrovská konkurence. Falta, Baborovský, Velký či Churavý patřili v té době k nejlepším jezdcům světa. Vyrovnat se jim nemohl, ale závodil s nimi. Navíc se věnoval i trenérské činnosti.

Takže asi nepřipadalo v úvahu nic jiného, než že se do motokrosu pustíte také?
Více než trenérskou činnost jsem po otci převzal tu manažerskou v našem týmu Motosport Chýnov. Klub jsem po tátovi převzal, ale trošku jiným směrem. On byl určitě lepší závodník a trenér, já jsem na tom lépe po stránce manažerské. Navíc mi před šesti lety bylo nabídnuto vedení jihočeského motokrosového střediska. K tomu komentuji závody a organizuji jihočeský krajský přebor.

Váš tým Motosport Chýnov čítá spoustu jezdců a nejen tuzemských. Jak se vám je podařilo dát dohromady?
Mám nějakých osmdesát jezdců, z nichž možná třicet jsou cizinci. Snažím se s nimi komunikovat, což je někdy víc než peníze. Zahraničním závodníkům nejde až tolik o finance, ale hlavně o servis, protože oni se nedomluví česky. Strávím hodně času komunikací s jezdci našeho týmu. Těm nejlepším za výsledky něco zaplatím, ale je řada dalších, kterým stačí jenom informace. Vědí, že když k nám přijedou na závody, tak mají všechno zajištěno.

Řadu let také komentujete motokrosové závody. Jak jste se dostal k této činnosti?
To bylo také přes tátu. Po skončení své kariéry závody komentoval. Ale ne dlouho. Na mistrovství republiky v superkrosu v Košeticích u Pacova jsem jednou zaskočil místo něj, protože musel do lázní. Měl jsem tenkrát trému, protože tam bylo hodně lidí a nikdy předtím jsem nic podobného nedělal. Motokrosu se ale věnuji celý život, docela se mi to povedlo a ohlasy byly velmi dobré. Pak už jsem začal komentoval další závody, což mi šlo lépe než samotné ježdění. Mám časově náročnou práci a nikdy jsem se nemohl věnovat tréninku. V motokrosu jsem sám velké úspěchy nezaznamenal a táhlo mě to spíš ke komentování, což dělám už přes dvacet let.

Ač motokrosař, už jste také komentoval také fotbal.
Můj syn Adam chytá za Táborsko, a když jsem měl čas, tak jsem se na něj jezdil dívat. Jednou v Táboře vypadl komentátor a vedení klubu mě poprosilo, jestli bych to nezkusil. Nejdřív jsem se bránil, protože fotbalu vůbec nerozumím a neznám moc pravidla. V životě jsem nehrál žádný fotbalový zápas. Ale zkusil jsem to. Když se člověk nestydí mluvit do mikrofonu a má k ruce soupisky hráčů, tak se to dá zvládnout. Pouze informujete o gólech a střídáních. Není tam potřeba takové to intenzivní komentování jako na motokrosu.

Takže kromě motokrosu provádíte diváky také fotbalovými zápasy?
Už ne. Jednou jsem při fotbale řekl něco, co se asi úplně moc nehodilo. Šéf klubu na mě byl docela naštvaný a řekl jsem si, že tohle nemám zapotřebí. Nechtěl jsem být nervózní z toho, že musím vážit každé slovo. Tak jsem se rozhodl zůstat jenom u motokrosu.

Kromě motokrosu a své práce ve firmě Bosch jste také místostarostou Chýnova. Naplňuje vás tato funkce?
Je to zajímavá práce a baví mě dělat pro město, kde celý život žiji. Jako pro apolitického člověka a nestraníka to pro mě ale občas není úplně jednoduché, protože i na komunální úrovni na malém městě se do toho bohužel vměšuje politika, což není úplně můj šálek kávy.