Prachatičtí šli do závěrečného turnaje z pátého místa, když ztráceli bod na čtvrtého a dva body na bronz a stříbro. Medaili moc chtěli. Na úvod porazili Nový Bydžov, podlehli Brnu a následně Hranicím na Moravě. v tu chvíli byla medaile dost vzdálena. „Vzhledem k tomu, že jsme šli do závěrečného turnaje z pátého místa, byla medaile takovým bonusem navíc. Na druhé straně to bylo v Prachaticích, takže měli kluci o to větší motivaci. Čekali jsme výhru nad Bydžovem i porážku s Brnem, se kterým jsme však šli velice dobře, věřili jsme si na Hranice, které jme minule porazili. Nevyšlo to, ale tým pořád chtěl. Přede dvěma lety, když jsme získali také medaili, tak jsme šli z prvního místa a bylo to takové snadnější. Současný tým strašně moc chtěl a dokázal se i po porážce s Hranicemi semknout,“ chválil své svěřence trenér Antonín Turek.

Situace však nebyla jednoduchá, protože dalším soupeřem byly Litoměřice, se kterými Prachatičtí letos dvakrát prohráli a jednou remizovali. „Bylo to těžké, ale dali jsme je. Pak nás čekal Chomutov, který na nás tradičně umí, ale i to jsme zvládli. Tím jsme se se dotáhli na Litoměřice a na skóre jsme byli o dvě vítězná utkání před nimi. Když to vezmu celkově, asi nám i pomohlo, že jsme šli až z pátého místa a kluci viděli, že mohou jít stále nahoru a opravdu chtěli,“ doplnil k dalším zápasům Antonín Turek.

V Prachaticích tedy zavládla velká spokojenost, a to i s tím, že základ týmu tvořili vlastní odchovanci. „Tým je tvořen samozřejmě i z judistů jiných klubů, ale Tatran zde má čtyři judisty, kteří to táhnou. Byli to Petr Lácha, Adam Traxler, Vašek Puš a Tomáš Řezanka. Nastupovali pravidelně a prali se celou sezonu. Další kluci byli z Kaplice, Týna, Strakonic a dokonce i z Příbrami. Právě kluk z Příbrami se v dorostenecké lize ukázal v dobrém světle, všimli si ho reprezentační trenéři a je jedničkou ve své váze,“ shrnul tým trenér Turek.

Medaile vždy bývá určitým závazkem i do další sezony. To si uvědomují i v Prachaticích. „Je třeba si však uvědomit, že se týmy hodně mění. Nám třeba odejde Petr Lácha, který chodil klidně i o váhu výše a ty body tam dělal a mohli jsme se na něho spolehnout. Bude to zase jiná soutěž, jiné družstvo. V další sezoně by to mohlo ještě jít, za dva roky to bude asi trochu náročnější. Odejdou další dorostenci a budeme sestavovat zcela nový tým,“ hleděl trochu dopředu Antonín turek a dodal: „Z týmu, který nyní vybojoval bronz bych nerad někoho vyzdvihoval nad ostatní. Předloňský mančaft spoléhal na individuality v podobě Radka Aleše či Jirky Petráška, ten současný byl zase neuvěřitelně vyrovnaný. Ten co měl vyhrát, třeba prohrál, ale nahradil jej někdo jiný, u kterého se třeba výhra nečekala. Proto kluci tak drželi při sobě a dokázali se na tu bednu dostat.“