V dresu juniorské reprezentace nejprve absolvovala Evropský pohár, který hostila turecká Antalya. Zde v konkurence pětadvaceti soupeřek obsadila na pětikilometrové trati solidní šestnácté místo.

Ještě větší váhu pak mělo juniorské mistrovství Evropy, které hostilo rovněž Turecko, ale tentokrát Kocaeli. Zde už Hovorková plavala  o dva a půl kilometru delší trasu a obsadila dvacáté místo. „Čekala jsem ještě o trošku lepší umístění," přiznává mladá plavkyně.

Vrcholem letní sezony pak bylo juniorské mistrovství světa v dálkovém plavání v Kanadě v Ontariu, kde dívky plavaly rovněž 7,5 kilometru. „Chtěla jsem skončit také do dvacítky, což mi o jedno místo uniklo," říká ke svému 21. místu. „Byla to hrozná bitka. Asi sedm holek dostalo červenou kartu a bylo vyloučeno. Je to jako ve fotbale. Nejprve dojde k napomenutí ve formě žluté karty a potom následuje červená, po které se okamžitě musí z vody," nechává nahlédnout do pravidel dálkového plavání.

Letní období uzavřela Hovorková titulem juniorské mistryně republiky na Lipně.

Zatímco v bazénu má každý plavec k dispozici svou dráhu, na otevřené vodě je to boj doslova tělo na tělo. „Moc se na to připravit nedá. Trénujeme jenom v bazénu, protože v Budějovicích žádná otevřená voda vhodná k tréninku není. Třeba na mistrovství Evropy byly hrozné vlny, že nebylo vidět ani na další bójku. Na to už se vůbec připravit nedá," posteskne si.

Důležitý je v této disciplíně pochopitelně také start. „To je dost složité. Starty se mi nedaří a není jednoduché pak plavat ve velkém balíku závodnic," přiznává.

Přestože v dálkovém plavání je Hovorková velice úspěšná, její jasnou prioritou zůstává bazén, kde klepe na dveře nejužší české špičky. „Dálkovému plavání se věnuji jenom tehdy, když mám volno. Letos v létě mi to vyšlo. Ale jinak mám bazén na prvním místě," ujistí. „V bazénu mi to vyhovuje jednoznačně víc a je to také prestižnější. K dálkovému plavání možná přejdu ve starším věku. Třeba jako Jana Pechanová," přemítá.

Rovněž v bazénovém plavání se Hovorková specializuje na vytrvalecké tratě, takže přechod na dálkové plavání by případně neměl být problémem. „V bazénu je mnohem větší konkurence," připustí plavkyně, která si vzhledem k nabitému létu dala pouze týden volno, jinak celé prázdniny trénovala nebo závodila. „Žádné prázdniny nebyly," trochu hořce se usměje. „Nijak toho ale nelituji. Byla jsem ráda, že jsem se dostala do Kanady. Taková příležitost už také nemusí přijít," uvědomuje si.

Zpoza oceánu si Jihočeška přivezla nejen sportovní zážitky. „Byli jsme u Niagarských vodopádů a celkově jsme se podívali po Kanadě. Nějaký volný čas tam byl," vzpomíná na své prázdninové zážitky.

Letní sezona dálkového plavání už je ale minulostí. Nyní se chce Hovorková prosadit v bazénu do seniorské reprezentace. „Musím zaplavat reprezentační limity," má jasno závodnice, která je v českých tabulkách na 1500 metrů na třetím až čtvrtém místě. „Do nároďáku není daleko a chci se tam dostat. Potřebuji vylepšit svůj čas zhruba o deset vteřin, což by nemělo být nepřekonatelné," věří. „Samozřejmě to bude stát v tréninku velké úsilí. Musím zlepšit hlavně start a obrátky. Tam mám největší rezervy," je si vědoma.

Sezonu odstartovali plavci Koh–i–nooru poslední prázdninový týden soustředěním v domácích podmínkách. Vrcholem první poloviny sezony pak bude prosincové zimní mistrovství republiky v Plzni, které je vypsáno zároveň pro dospělé i dorost. Pro Hovorkovou se bude jednat o poslední závod v dorostenecké kategorii. Od ledna už bude závodit výhradně mezi ženami. „V juniorkách bych chtěla udělat titul na patnáctistovku," má zcela jasno.

Připravovat se bude v domácích podmínkách, což vzhledem k vytíženosti českobudějovického bazénu veřejností není úplně jednoduché. „Přišli jsme o plaveckou  školu, která vznikla také proto, aby podporovala plavecký oddíl. Přitom tvoříme 85,5 procent výkonnosti celého kraje. Máme pro trénink jeden z nejdražších bazénů v kraji," kroutí hlavou předsedkyně Koh-i-nooru Eva Šmausová.