V prvním kole jste vyřadila Sikorovou z Havířova bez ztrátu setu, ale potom vás čekaly tři sedmisetové bitvy. Která z nich byla nejtěžší?
Hned ta čtvrtfinálová s Rozinkovou. Prohrávala jsem totiž 0:3 a už jsem moc nevěřila, že bych to mohla otočit. Vyhrát čtyři sety za sebou není nic jednoduchého. Hlavně psychicky to bylo náročné.

Už se vám někdy předtím podařilo otočit zápas ze stavu 0:3?
Ještě ne. Tohle bylo poprvé. Předtím jsem vždycky dokázala jen vyrovnat na 3:3, ale pak jsem zápas nakonec prohrála.

Ve finále jste se svou týmovou kolegyní z Frýdlantu Adámkovou naopak vedla 3:1, ale soupeřka dokázala vyrovnat. Neobávala jste se tentokrát opačného průběhu?
Už to tak trošku vypadalo. Pátý a šestý set jsem totiž dostala docela šišku. Pak jsem si ale řekla, že vyhraji, protože se v této kategorii jednalo o moje poslední mistrovství. Jsem ráda, že se to podařilo.

Kam ve své sbírce řadíte titul z jednadvacítky?
Nejvíce si cením titulu z dorostenek. Ale vážím si i tohohle čerstvého z jednadvacítky. Především proto, že studuji vysokou školu a skoro netrénuji. Jednadvacítku jsem hrála poprvé a naposledy. Předtím jsem tuto kategorii nehrála. Ona celkově neměla takovou váhu a moc lidí na ní nejezdilo. Až letos, když se spojila s dospělými. To byla účast velice dobrá.

Naznačila jste, že na prvním místě je u vás studium. Šel tedy stolní tenis trochu stranou?
Určitě. Studuji druhým rokem medicínu v Praze a je to hodně náročné. Na trénink nezbývá čas. Hraji extraligu ve Frýdlantu nad Ostravicí, ale kolikrát jedu na zápas prakticky bez tréninku. Zatím to tak jde a celkem dost boduji. Ale je mi jasné, že to takhle nemůže vydržet moc dlouho.

Frýdlant je přece jen z Prahy dost daleko. Nepřemýšlela jste o přestupu někam blíž?
Je pravda, že do Frýdlantu jsou to čtyři hodiny vlakem.  Spíše než o přestupu jsem ale před sezonou přemýšlela o tom, že úplně skončím. Pak jsem si to ale rozmyslela, protože by mě mrzelo po tolika letech se sportem úplně skončit. Jinam než do Frýdlantu bych ale nešla. Našla jsem tam výbornou partu holek, kterou bych jen nerada opouštěla.

Sledujte obrovský výkonnostní progres vaší mladší sestry Zdeny, která doslova válcuje žákovské republikové kategorie?
Zdena je velký talent a určitě dosáhne ve stolním tenisu víc než já. O tom jsem přesvědčená.

Kdy jste se sestrou hrála naposledy a věříte, že byste ji stále ještě porazila?
Se Zdenou jsem hrála naposledy před nějakými dvěma roky. Se sendvičem na bekhendu by byla asi hodně nepříjemná, ale věřím, že bych ji stále ještě udolala.