Bývalá světová juniorská šampionka v cross country horských kol či v časovce na silnici jela v domácím prostředí. V absolutním pořadí mezi ženami jí patřilo čtvrté místo, vyhrála kategorii W2. Na startu se sešla s další cyklistickou ikonou, prachatickou rodačkou Kateřinou Nash Hanušovou. „Za deště bylo nepříjemné čekat na start, ale strašně ráda jsem se tam viděla s Kačenkou Nash. Stála tam, měla zimou úplně modré rty. Moc se jí asi s námi nechtělo, ale byla jsem ráda, že přišla a postavila se na start. Již jsem si nemyslela, že to ještě někdy zažiju. Je to moc fajn a skromná holka, navíc strašně skromná závodnice. Máte v Prachaticích být na koho pyšní,“ uvedla ke Kateřině Nash Hanušové Tereza Vlk Huříková.
Ta si po celý závod užívala především skvělou atmosféru kolem trati. „Jsem ráda, že byl oficiální cíl v Rohanově a ne v Prachaticích na náměstí. V Rohanově již mi dost došly síly a měla jsem co dělat, abych se udržela na nohách. Přiznávám, že na pohodu jsem moc nejela a dala do toho všechno. A tu super atmosféru, která byla v Prachaticích, bych si asi neužila, kdyby byl cíl až tam. Do Prachatic jsem již dojela vydýchaná, v pohodě a mohla jsem si plesknout s každým fanouškem, který stál podél trati a poděkovat jim za to, že přišli. Snažila jsem se poctivě kolem celé trasy, v Krumlově byl skvělý Fan point, v Chrobolech to samé, si s každým plácnout. Až mi naskakovala husí kůže na těle z té atmosféry,“ pochválila skvělé fanoušky vimperská závodnice.
Tereza je ze Šumavy zvyklá na kopce. Na trati byly dva s horskou prémií a závěrečné stoupání do cíle na Rohanově, které dávalo mnohým závodníkům zabrat. „Musím říci, že jsem si Rohanov párkrát vyjela na pohodu, ale při závodě se to prakticky nedá. Člověk si dá nejlehčí převod, ale posledních tři sta metrů vůbec neutíká. Říkala jsem si, že je to nejdelších tři sta metrů v mém životě. Je to fakt prudké stoupání. Stejně tak na Kleť to bylo prudké a hodně mi to bralo sil. Já prudké kopce nemusím, nejraději mám táhlá stoupání, což bylo i ze Záblatí na Albrechtovice, kde jsou sice pasáže dvanáctiprocentního stoupání, ale jinak je to jezdivější kopec,“ popsala kopce na trati Tereza Vlk Huříková.
close
info
Zdroj: Deník/Vladimír Klíma
zoom_in
Manžel Jakub s dětmi nemohli při závodech chybět.Na startu, u trati i v cíli byl Terezin manžel Jakub s jejich malými dětmi, které mamku hnaly kupředu. Měla čas je pozdravit? „Moc jsem se těšila, že je někde uvidím, ale musím přiznat, že jsem je neviděla. Jakub mi řekl, kde bude, ale tam nebyl. A kde být rozhodně neměl, tak prý byl,“ uvedla s úsměvem vimperská závodnice a pokračovala: „Byl prý v Albrechtovicích na kopci. Já se moc těšila, že si tlesknu s mými dětmi, ale bohužel to nevyšlo.“
play_fill
Již při páteční předstartovní besedě došlo na špičkování mezi ambasadory závodu na téma, kdo pojede na výkon a kdo na pohodu. Byl ale čas na vtipkování i při závodě? „Neoficiální část jsme jeli na pohodu. Bylo to uvolněnější než při etapě v Praze, kde se přejížděly několikery koleje a začátek byl dramatičtější, i když to nebyl ostrý start. V Prachaticích mi ten začátek přišel bezpečnější a mohli jsme si pár vtípků vyměnit. V Praze se jelo za vedoucím autem strašně rychle, tady jsme trochu čekali. My už byli na Husinecké přehradě a někteří závodníci ještě vyráželi z prachatického náměstí. Nechtěli jsme je obrat o nějaký lepší výsledek, tak jsme jeli pomalu a k ostrému startu si to užívali,“ doplnila k závodu Tereza Vlk Huříková.
