Prachatický odchovanec Hodina patří k obrovským nadějím celého evropského stolního tenisu, který si už ve dvanácti letech zahrál v dresu SPG Walters Wels prestižní Ligu mistrů. „Začínal jsem v sedmi letech s babičkou, která měla doma stůl a nikdo jiný se mnou nechtěl hrát,“ s úsměvem vzpomíná na své úplné začátky. „Hrál jsem ještě fotbal, ale stolní tenis mě začal bavit, tak jsem začal v Prachaticích chodit na kroužek k trenérům pánům Bauerovi staršímu a Buchlovskému. Ze začátku jenom jednou v týdnu, ale docela mi to šlo, tak jsem hrál víc a skončil jsem i s fotbalem,“ uvádí.

Postupně si ho přebírali zkušenější trenéři a sparingpartneři: Jaroslav Kunz, Milan Zaunmüller nebo Miroslav Bauer. „Časem to ale nebylo dostatečné a začal jsem hledat něco jiného. V jedenácti letech jsem odešel do Rakouska,“ vysvětluje.

Do sousední země zamířil s nevlastním otcem. „Místo angličtiny jsem se ve škole začal učit němčinu, ale moc jsem nerozuměl. Až když jsem začal chodit do školy tam, tak jsem se docela rychle naučil,“ říká.

Za svým synkem do Lince dojíždí i jeho maminka. „Půlku týdne je tady v Čechách, protože pracuje jako učitelka, a druhou půlku s námi v Rakousku,“ vysvětlí.

Medailisté z krajského přeboru: zleva stříbrný Pavel Kortus ml., vítěz Petr Hodina a bronzoví Filip Kortus s Davidem Caltou.
Krajský přebor stolních tenistů vyhrál na Pedagogu čtrnáctiletý Petr Hodina

Hodina bydlí nedaleko Welsu, kde také hraje, ale trénuje ve středisku v nedalekém Linci. „Vycházejí mi vstříc ve škole, takže trénuji každý den odpoledne a čtyřikrát v týdnu i dopoledne. Je to nějakých devět tréninků týdně,“ dává nahlédnout do svého plánu přípravy.

Mladý hráč má české i rakouské občanství. Paradoxně ale zatím nemůže reprezentovat ani jeden stát na mistrovstvích světa a Evropy… „Nevím, proč to tak pořád je. V budoucnu bych asi měl hrát za Rakousko, ale může se to také změnit,“ nechce předbíhat talentovaný stolní tenista, který se stal vítězem několika turnajů světové série Pro Tour v kategorii minikadetů do třinácti let. Před rokem byl dokonce prvním hráčem světového žebříčku v této kategorii. „To považuji za svůj zatím největší úspěch,“ zdůrazní.

Váží si ale i titulu jihočeského krajského přeborníka mezi muži. „Nečekal jsem to,“ připouští. „Měl jsem volný víkend, tak jsem si prostě přijel zahrát. Třeba s Filipem Korbelem už jsem kdysi hrál, ale to jsem moc šancí neměl. Že bych vyhrál celý přebor, to mě nenapadlo. Ale v jednotlivých zápasech jsem si pokaždé věřil,“ dodá talent, který by se v budoucnu rád prosadil do evropské i světové špičky. „Jednou bych chtěl hrát první německou Bundesligu,“ naznačuje, která soutěž by ho lákala.