„Měsíc před šampionátem získal Jirka Hrdlička na republikovém šampionátu kadetů výborné třetí místo v kata, byl i ve finálové čtyřce v kumite, a tak jsme si říkali, že by se na Evropě mohl dostat do závěrečné osmičky a při troše štěstí by z toho mohla být i nějaké placka. Rychle jsme však vystřízlivěli, a to nejen já, ale i ostatní čeští funkcionáři. Již první den v eliminacích se ukázalo, že státy, které jsme dříve považovali za outsidery, jako třeba Wales, Severní Irsko či Skotsko, šly výkonnostně neskutečně nahoru. Kluci z těchto zemí se dostávali do osmiček i čtyřek. Evropa udělal neskutečný krok kupředu, ale Češi zůstali pozadu. Ve srovnání s loňskou Evropou v Polsku, kde česká výprava brala šest medailí, tak to tentokrát byla jen jedna," přiblížil konkurenci David Havlík a pokračoval: „Navíc silné karatistické organizace, jako jsou Francie či Rusko a Švýcarsko, si zvou japonské instruktory a trénují s nimi. Tam je to ještě úplně někde jinde. Nemá cenu ani mluvit o Rusech, kterým dává sponzor ročně dva a půl milionu dolarů a každý druhý měsíc pořádají  čtrnáctidenní kempy po vzoru Sborné v hokeji, kde se jen driluje."

Prachatický karatista Jiří Hrdlička se představil v kata i kumite jednotlivců i v kumite týmech. „V kata kadetů musím říci, že Jirka první boj zkazil. Udělal techniky navíc, takže vypadl v prvním kole. V družstvech měli kluci na to, aby postoupili. Jirka svůj zápas vyhrál po velice dobrém výkonu, druhý kluk prohrál a ten třetí to již nezvládl a vypadli. Jirka byl pochválen od všech ve výpravě. Ač byl jeho soupeř o čtyřicet centimetrů vyšší, dokázal si s ním poradit. I v kumite jednotlivců se pral dobře, ale jak již jsem říkal, konkurence šla neskutečně nahoru," uvedl ke svému svěřenci David Havlík.

Otázka pokroku ostatních zemí je asi v systému tréninku. Když vezmeme prachatické karatisty, trénují čtyřikrát až pětkrát týdně. Přesto konkurence v Evropě uniká. „Trénujeme sice čtyřikrát i pětkrát týdně, ale jen po dvou hodinách, takže maximum deset hodin týdně. U špičkových zemí je to něco jiného. Mají podporu od státu či zemských úřadů a trénují minimálně čtyři hodiny denně. Náš týdenní objem odtrénují za dva dny. Hovořil jsem se Švýcary z Lucernu a ti mluvili o tom, že je podporuje zemský rada a mohou si dovolit mít placeného trenéra, který se jim věnuje dvakrát denně. Fungují u nich i sportovní třídy směřované ke karate. U nás je podpora malých neolympijských sportů od kraje nahoru problematická. Je to o intenzitě tréninku a hlavně možnostech. U nás to jako trenéři děláme na úkor rodiny za vlastní peníze. Nemůžeme se tedy srovnávat s těmi, kteří to dělají na minimálně poloprofesionální úrovni a navíc ještě za obrovské podpory kraje," hovořil o zkušenostech z Evropy David Havlík.

Myšlenka sportovních tříd je určitě zajímavá. Na Prachaticku je řada výborných karatistů i judistů. Otázka sportovní třídy zaměřené na tyto sporty by možná nebyla od věci. „Na podobné téma jsme diskutovali v jedné z prachatických škol a hovořili o možnosti takovou třídu otevřít. Pak to utichlo. Abych pravdu řekl, neznám přesně mechanismus, jak by taková třída měla fungovat. Něco jsme rozjednávali i ve Vimperku. Určitě by nebylo od věci se k této myšlence vrátit a zkusit najít administrativní cestu, jak takové třídy dát do chodu," přemýšlel nahlas o budoucnosti karate na Prachaticku trenér Havlík.

Je konec roku, což je období různých hodnocení. A právě v Karatedo klubu Tsunami mohou tuto sezonu hodnotit pozitivně. Dařilo se na republikové úrovni. „Kvituji především to, že úspěchy sbíraly nejen osvědčené tváře, ale i další závodníci. V květnu vyhrály Andrea Hyklová a Barbora Koukalová ligu družstev ve starších žákyních v rámci České republiky, což je prakticky republikový šampionát. Dalším úspěchem je nejen to, že byl Jirka Hrdlička třetí na republice v kata, ale měl pozvánku od reprezentačního trenéra na dubnový šampionát v Paříži, ale týden předtím si zlomil kost na ruce, takže byl prakticky půl roku mimo hru. Přesto se dokázal připravit na republiku, kde si hlasitě řekl o nominaci na Evropu do Srbska. Zde nejsem jeho výkonem zklamaný, musíme brát postupné úspěchy," hodnotil sezonu David Havlík a pokračoval: „Za velký úspěch však musíme považovat to, že se zvyšuje zájem o karate ve veřejnosti. Když jsme udělali v září nábor, tak jen na Prachaticku se přihlásilo osmnáct nových adeptů. Musím s úctou říci, že to nejsou jen děti a teenageři, ale i lidi kolem čtyřiceti let, kteří se přihlásili do programu Karate pro život, což je úžasné. Tréninky zde nejsou zaměřeny na žádnou závodní činnost, ale jakousi fyzickou a psychickou vyrovnanost. Jak některé oddíly bojových umění skomírají, tak já musím zaklepat, že náš oddíl se rozrůstá, a to nejen v Prachaticích, ale i ve Vimperku, Čkyni a všech našich dojó v okrese. Věřím, že až budu dělat statistiku ke konci roku, tak to bude kolem dvou set aktivních cvičenců. To však neznamená, že máme naplněno. Naopak, každý zájemce je vítán. Program je zaměřen pro všechny. Například ve Vimperku jsem byl mile překvapen o zájem o karate. Trochu to přičítám i k současné situaci s nepřizpůsobivými občany Vimperka, kdy si asi rodiče říkají, že nechtějí, aby jejich děti dostávaly do pusy a je s tím třeba něco udělat. I to je cesta. Snížili jsme i věkovou hranici pro vstup do oddílu, takže pod vedeném kvalifikovaných trenérů mohou cvičit děti již od šesti let. Připojili se i rodiče, takže je to super," zve do oddílu David Havlík.