Pod lipenskou hrází se každý rok jezdí závody ve sjezdu a slalomu  na divoké vodě. I letos na konci prázdnin bojovali přímo pod hrází slalomáři  o body do ČP, vyznavači extrémního sjezdu si to dokonce mezi sebou rozdali v Čertových proudech o titul mistra Evropy.
Otevřeného šampionátu se zúčastnili závodníci třeba i z Nového Zélandu.
Vodácké aktivity už tradičně doprovází pod Lipnem také sportování  amatérů, turistů, kteří nepřijíždějí soupeřit  s časomírou, ale hlavně sami se sebou. Jezdí na raftech, na plastových kajacích.
Každý podle svého gusta.
Všichni mají pro strach uděláno, ale jen ti zkušení velmi dobře vědí, že s divokou vodou v extrémně náročných Čertových proudech není vůbec žádná legrace. „Je to určitě krásný, ale hodně těžký terén," říká Ondřej Pinkava z SK Vodní slalom České Budějovice, který dobře ví, o čem je řeč. Jako slalomář (singlkanoista) reprezentoval Českou republiku  na MS. Na světový šampionát se chystá i letos. tentokrát ale jako člen raftařské posádky.
Pod Lipnem jsou peřeje nádherné, ze břehu je radost do nich pohledět, ale také mohou být zrádné.  „Já jezdím na Lipno každý rok," nechal se slyšet Radek Orlowski, který na český jih dorazil dokonce až z Polska. „Musíte si dávat na sebe velký pozor. Je tady ale opravdu nádherně."
Jeho slova potvrdil Zdeněk Švehlík, který to z Českého Krumlova má o poznání blíž. „Je to tady opravdu těžké, každý by si měl rozmyslet, než do lodi vůbec sedne."
Prázdninový víkend letošního roku patřil ve vltavských peřejích odvážlivcům z celé České republiky.
Počty sportovců navýšilo převážně v sobotu překrásné počasí. Vodácky extrémně náročný terén budí opravdu respekt. „Jsou tady ale také lehčí úseky, každý si může zvolit obtížnost podle své výkonnosti," uvažuje Pinkava.
Zdálo by se, že tento úsek Vltavy pod Lipnem, vyhlášené Čertovy proudy, je jen pro pány, kteří mají navzdory  peřejím přece jen větší sílu.
Opak je ale pravdou.
Ani vodačky se v peřejích a válcích neztratily. „Chci zažít něco nevšedního, proto jsem přijela," přikyvovala Šárka Kymlová, která paradoxně byla na vodě poprvé v životě. A hned v Čertových proudech!
Ivana Machalická z Čáslavi má ve své sbírce už přece jen  o zkušenost víc. „Strach máme, ale když už jsme tady, tak to chceme zkusit."  Nejvyhlášenější úseky mají vodáci pojmenované po svém. Respekt budí Okno, Škvíra, Schody… „Toho, kdo projel Škvírou, poznáte snadno," ukazují sjezdaři do krve odřené klouby na rukou.
Do Čertových proudů se pouštějí sportovci většinou na zmiňovaných  plastových kajacích, hodně v módě jsou   rafty – gumové čluny.
Na nich se vodáci cítí přece jen o něco málo bezpečnější.
„Já jsem přijel z Českého Brodu," rozpovídal se jeden z odvážlivců. „Jezdím sem už sedm let jen pro zábavu, terén je tu  velmi těžký, každý rok je trochu jiný."
Pocit odvahy a překonávání překážek ale nesmí přerůst do bezbřehého sebevědomí.
Kdo propadne v bouřících vlnách a peřejích mylnému pocitu nezranitelnosti, můžete se se zlou potázat.
„Kdo na vodě jezdí, ví, o čem je řeč. Když se na řeku podívám ze břehu, řeknu si, že to dám, nebo ne. Nejhorší jsou rychlokvašky, které do lodě skočí a myslí si, že sjedou všechno na světě. Pár pomníčků už tady kolem Vltavy také máme," poznamenal Ondřej Pinkava.