Blázen z Vimperku okouzlil porotu hakou, děti srdcem

Z neutěšené situace vyšla v roce 2015 parta okolo Petra Rydla, která se nebála pořádně nahlas zvolat: Díky, trenére(ři)! „Postavení trenérů mládeže se od té doby bohužel zásadně nezměnilo,“ přiznává Rydl, jinak duchovní otec sportovně-společenské akce. Ohlasy na ni jsou však vynikající. „Trenéři ji sledují. Když je někdo nominuje, jsou moc rádi. Často nám říkají, že šlo o první poděkování za to, co dělají,“ dodává.

Letos je na řadě šestý ročník soutěže právě probíhají nominace. V listopadu se pak na Dni trenérů mládeže dozvíme jméno vítěze. Ten naváže na florbalistu Michala Eisenkolba, fotbalisty Michala Bízu a Zdeňka Grygara, učitele bojového umění capoiery Lukáše Nováka a hokejistu Davida Vinše.

Tenhle chlapík má za sebou bezmála třicetiletou sportovní kariéru hrával 2. ligu v Táboře a přes Strakonice se dostal do Vimperku. Trénovat by snad ani nezačal, kdyby hokej neučaroval jeho staršímu synovi. A tak se před sedmi roky vrátil k důvěrně známé ledové ploše. „Ve Vimperku zrovna nebyl trenér. Zaskočil jsem a už u týmu zůstal,“ vzpomíná 41letý kouč mladších žáků z města na úpatí Boubína, kde dnes připravuje čtyřicítku nadšených talentů.

Ani do projektu Díky, trenére se nehrnul. Doporučení však dostal nejpovolanější. Dámy i pánové, zpozorněte! „Nominovala mě manželka. A to pořád říká, že jsem blázen,“ popisuje s úsměvem Vinš. Další podpory se mu dostalo na slavnostním finále v Praze. Tam se mohl opřít o precizní souhru svých svěřenců. „Věděl jsem, že nás čeká osmiminutový trénink. Do něj jsme zařadili i show. Haku jsme nacvičovali možná měsíc,“ vybavuje si. Stejně tak nezapomene ani na svou závěrečnou řeč: „Jde o vrchol mé kariéry, takový malý zázrak.“

Od korunovace uběhl už půlrok. A Davida Vinše nezlákala žádná z přestupových nabídek. „Mohl jsem do většího klubu i k mužům. Ale já jsem šťastný tam, kde jsem,“ zdůrazňuje. Za svou snahu nedostává téměř žádné peníze a nehroutí se ani z porážek. „Na výsledky se u nás ještě nehraje. Odměnou jsou mi spokojení kluci a holky. To, že je hokej baví. Jsme vážně velcí kamarádi,“ říká Vinš.

Také proto si vítěznou sumu (40 000 korun) nenechal pro sebe. S celým týmem vyrazil do salzburgské Red Bull Academy. „Skvělá zkušenost,“ nezastírá Vinš. „Jasně, mohl jsem sám odjet do Skandinávie, ale nebýt mých svěřenců a jejich rodičů, ničeho bych v Díky, trenére nedokázal.“

Ne každý má to štěstí prohánět se po ledě. Část sumy proto putovala na nemocného Tomáška. „Se sbírkou jsme dali dohromady 10800 korun. A tím nekončíme,“ slibuje Trenér mládeže 2019.

Vimperský klub si zkrátka může gratulovat, Vinš vychovává nejen dobré hokejisty, ale hlavně lidi.

Zakladatel projektu Díky, trenére Rydl: Přál bych si, aby letos vyhrála žena