Výborné výsledky v roce 2016 ještě vyšperkovala úspěchy v tom dalším, letošním.

Uplynulá sezona vyšla na jedničku. Ale její start nebyl až tak jednoduchý.

Sezona pro mne byla hodně specifická tím, že jsem na začátku října zjistila, že jsem přechodila mononukleózu a musela na dva měsíce přestat sportovat. Možná mi odpočinek pomohl, ale o to to pak bylo těžší. O to větší motivace však byla se vrátit a ještě zlepšit. Nevěděla jsem však, co od sezony čekat. 

Úspěchy opravdu přišly a byly vynikající.

Po velkém boji se mi podařilo kvalifikovat na juniorský světový šampionát do USA. Tam jsem jela s tím, že by bylo velkým úspěchem se alespoň jednou dostat do dvacítky. To, že se dostanu do desítky a byla i třináctá ze třinácté startovní řady, to bylo super. Já to považovala za strop sezony. Pak přišly vydařené OPA cupy, zvláště na Arber see, kde jsem byla třetí a pátá, když tam byla neskutečná konkurence. Když jsem byla na Českém poháru v Jablonci, tak mi přišla pozvánka do národního týmu žen do Lahti. Dlouho jsem tomu nemohla uvěřit, byl to takový splněný sen. Až do chvíle, než jsem byla v Lahti, tak jsem tomu pořád nemohla uvěřit. Když přišla nominace do štafety, byla to obrovská radost.

Měla jste před startem trému?

Trému si nesmím připouštět. Snažila jsem se koncentrovat na závod a úplně vypustila okolní svět. Vůbec jsem nekomunikovala na sociálních sítích a měla před sebou pouze start v závodě. Myslím, že se mi to podařilo a byl to pro mne silný zážitek. Ještě v neděli jsem sledovala team sprint v televizi a v pondělí se již setkala s mistryní světa. Finsko pro mne bylo celkově velká zkušenost, motivace do budoucna a úžasné je, když má možnost člověk vidět všechny ty detaily, které podobný podnik provázejí. V televizi to člověk nemůže vidět.

Závěr sezony byl v rakouském Seefeldu.

To byla taková krásná tečka za sezonou. Tam se mi také zadařilo. V kontextu těch problémů před sezonou to byly krásné a úspěšné čtyři měsíce. Za ty úspěchy musím nejvíce poděkovat mojí rodině, která za mnou stojí se vším všudy, a hlavně taťkovi, který je mým osobním trenérem a na závody mě připravuje.

Pochvalovala jste si výsledek ve sprintu, jezdíte výborně klasiku i skate. V čem se cítíte nejsilnější?

Myslím si, že lépe mi jde skate. V poslední době se mi však daří obě techniky dorovnávat. Z mého pohledu je klasika silovější a já mám velké rezervy v soupaži. Těžko se mohu v soupaži měřit s holkama o několik let staršími, které mají větší sílu. Ale každý rok přípravy a posilování je znát.

Doplňkově děláte atletiku a běhy do vrchu. Zůstanou tyto disciplíny i nadále ve Vašem závodním kalendáři?

U mě nikdy atletika a běhy do vrchu nebyly na úkor lyžování. Spíše to byla příprava. I když se nám lyžařům v tuto chvíli zdá sezona příliš dlouhá, tak je relativně krátká. Závodíme od prosince do konce března. Já jsem typ, že potřebuji závodit, zažívat ten adrenalin a atmosféru. Díky vrchům a atletice jsem v tom kolotoči pořád. Pokud to letos vyjde, chtěla bych se zúčastnit opět nějakých běhů do vrchu, ale zatím ještě nemám závody vybrané. To budu řešit až nyní po sezoně. Chtěla bych absolvovat jednu či dvě dráhy, ale uvidíme.

Nakoukla jste do seniorské reprezentace, jaká je prognóza se tam zabydlet?

Já v uplynulé sezoně zpočátku nebyla zařazena ani do juniorské reprezentace, pouze v olympijských nadějích, což znamenalo jedno květnové soustředění. Ráda bych byla zařazena do juniorské reprezentace a nějaké širší mezi ženami. V další sezoně je Světový pohár v Novém Městě na Moravě a motivace je se dostat do národní skupiny, která zde bude startovat. Cílem bude zase juniorský světový šampionát, který je letos ve Švýcarsku. Ale o všem je zatím předběžné hovořit, uvidíme, jak se bude vyvíjet příprava.