Naše malá země ve středu Evropy dokázala využít svůj potenciál a v současné době patří alespoň v evropských poměrech k největším producentům sladkovodních ryb. Je to logické, když nám naše rybniční soustavy mohou okolní státy jen tiše závidět. Naše ryby mají rádi Italové, Němci i Francouzi. Co se týče konzumace rybího masa ale za těmito zeměmi hluboko zaostáváme. Nejčastěji se navíc na našich talířích objeví kus rybího filé, tedy masa z mořských ryb, a možná nějaký ten zavináč. V poslední době také šikmooký pangasius. Na naší rybě si většina z nás stále pochutná jen o Vánocích a často bohužel se sebezapřením. Jenže když někdo rybu zná jen jako smažený řízek nebo kus filé ze školní jídelny, nelze se divit, že si na ní často nechá raději zajít chuť. Nebylo tomu ale tak vždy. Ryby byly kdysi jídlem chudých, masem, jehož produkce nestála mnoho peněz a mohl si ho dovolit každý. Stačí nahlédnout do starých kuchařek a uvidíme, s jakým umem ho dokázali naši předci připravit. Mohli bychom se od nich učit, i kdyby to učení mělo začít nad talířem kapřích hranolků. radek.stepanek@denik.cz