Dříve jsi býval aktivním sportovcem, ale kolo jsi tak nějak vyměnil za kytaru. Co tě k tomu vedlo a jak často se teď vůbec ke sportování dostaneš?
Aktivní sportování jsem vlastně vzdal už před hodně dlouhou dobou, když jsem přestupoval ze starších žáků do kadetů v cyklistickém oddíle. Co si budeme nalhávat, bylo toho na mě najednou příliš, nezvládal jsem to, mnozí byli mnohem lepší než já, tak jsem si řekl, že než se trápit, zkusím dělat pořádně něco jiného. A protože jsme byli s kamarády na gymnáziu, které tehdy bývalo plné muzikantů a podobně tvůrčích lidí, nechtěli jsme zůstat pozadu. Řekli jsme si, že dát dohromady kapelu, nebude až takový problém. Nikdo jsme na nic neuměli příliš hrát, takže jsme si hned rozdělili nástroje a na mě připadla kytara. První elektrická kytara, kterou jsem si koupil, byla stará Jolana , na kterou se vlastně nedalo vůbec hrát, měla struny asi centimetr nad pražci. Samozřejmě jsme hned začali drtit Nirvanu a i když nevím jak, na kytaru jsem se postupem času nějak naučil. A když už jsme si mohli trochu vybírat, jakou hudbu bychom si přáli hrát a tvořit, rozhodli jsme se pro SKA. To tady do té doby úplně chybělo.

Máš pravdu, Prachatice byly dříve hodně punkové město. Jak se ti prachatická scéna líbí dnes? Myslíš, že tady něco schází, nebo je naopak kapel až moc?
No tak podle mého názoru tady toho chybí celkem dost. V poslední době se tady hraje většinou jen samá tvrdá hudba, převládá metal a hodně věcí, které jsou ovlivněny hard corem. Vlastně jediný člověk, který tady hraje něco jiného, je Ivan Boreš a další muzikanti, kteří se zabývají jazzovou hudbou. Jenže na obyčejném koncertě se taková kapela neobjeví, protože buď se dělá rock, a nebo jazz. Fajn změna nastala na letošních Mezibránách, kdy se jazzová kapela dostala do hlavního programu, což podle mě hodně lidí ocenilo. Jinak mi tady schází i nějací písničkáři a abych byl upřímný, chybí mi tady stále i SKA nebo raegge. Jediná kapela, která tady hraje SKA, jsme my, což není dobré. Určitě by nám pomohlo, kdybychom měli nějakou konkurenci, která by nás nutila dělat něco navíc, s někým trochu soupeřit.

Proč jste se tedy vydali neprošlapanou cestou a začali hrát SKA? Co vás k tomu vedlo?
Ta muzika je úplně výjimečná. Na to, aby jí člověk uměl a mohl hrát, už musí trochu něco umět. Je to neuvěřitelně živá muzika, která nikoho nenechá chladným. Buď se někomu líbí a má ji opravdu rád, a nebo ji neposlouchá. A mám takovou zkušenost, že při koncertech dokáže rozhýbat i posluchače, kteří by jinak netancovali. Ta hudba dokáže člověka strhnout. Prostě nám připadalo dobré, kdybychom se začali zabývat právě takovou tvorbou. Navíc nám všem je asi také blízká taková ta životní filozofie, která k tomu patří.

Jaká z dalších prachatických kapel patří k tvým oblíbeným a proč?
Tak líbí se mi třeba Ucházím a moc přeji Gride, to co dokázali a jak jsou populární i jinde v Evropě nebo v zámoří, je obdivuhodné. Ačkoli dělají hudbu, kterou bych si třeba doma nepustil. Ty koncerty jsou naprosto strhující. Kdybych si měl ale vybrat jen jednu prachatickou kapelu, kterou mám nejraději, byli by to Black Spirit Rose. Znám je vlastně už od začátku a vždycky se mi líbilo, jak k té hudbě přistupují. Dokáží vždycky něčím překvapit. Ať už je to hudební nápad nebo show na pódiu, umějí si dělat srandu i ze sebe, přitom jejich texty a celá hudba jsou jinak hodně vážné a temné. Jsem hodně rád, a určitě nejsem sám, že na zimních Mezibránách skoro po dvou letech znovu vystoupí. Jsem zvědavý, jak jim půjde hraní bez saxofonu, protože Jiří Schneedorfler je na Novém Zélandě a hodně v kapele schází. Doufám ale, že si s tím kluci poradí a ukážou nám, že pořád mají to kouzlo, kvůli kterému je máme tak rádi.

Vydáme se teď od hudby zase trochu stranou. I když ti na sport moc času nezbývá, máš rád jízdu na snowboardu a při jízdě na kole už se věnuješ jen freestylu. Kam třeba jezdíš na snowboard? Je okolí Prachatic pro tento sport dobře vybaveno?
Tak samozřejmě, úplně to nejlepší jsem zažil v Itálii, kde v Dolomitech mají ty nejlepší sjezdovky, dokonce podle mě lepší než v Rakousku v Alpách. Ale i u nás se dá dobře zajezdit. Vůbec mě nebaví Zadov, kde je vždycky spousta lidí a ještě jsem nebyl na té nové sjezdovce na Libíně. Když si chci zajezdit, nastoupím do vláčku a jedu do Rohanova. Je tam i zábradlí, skokánky a možnost freeridu, navíc tam většinou skoro nikdo není. Je to krátká sjezdovka, ale ten klid a příroda to vynahradí.

A co možnosti pro freestyle? Jsou dobré?
Na tohle jsou myslím v Prachaticích dobré možnosti, náš skatepark přeci jen býval jedním z nejlepších ve střední Evropě a svou kvalitu si zachovává i dnes. A oceňuji i fakt, že skatepark už má dnes skoro každé město v okolí, Netolicemi a Lhenicemi počínaje a Strakonicemi konče. Takže na výběr je toho dost.

Příště bude na otázky Adama Kroha odpovídat triatlonista a hudebník, hlavní pořadatel festivalu Mezibrány Michal Piloušek .

Adam Kroh
Narodil se v roce 1988 v Prachaticích, chodil na Základní školu Vodňanskou a na prachatické gymnázium. Na Jihočeské univerzitě studuje Evropská teritoriální studia. Ve svém volném čase se věnuje především hudbě, je kytaristou skupiny Fadžitulikistulán. Kromě toho má rád jízdu na kole a snowboardu.