Známe se od mládí. Vnímám Tě jako velkého prachatického patriota , nemýlím se ?
Vždycky, když se odněkud vracím a vidím dominantní Libín a pod ním naše městečko, srdce mi zaplesá. Díky své „otevřenosti“ se všude k Prachaticím hlásím a po mnohých zkušenostech už ani nežasnu nad tím, jak jsou Prachatice známé. Namátkou z poslední doby, obchod s textilem v Domažlicích , hospůdka v útrobách teplického stadionu Na Stínadlech, pokladní na Žumberku. Je– li město zmiňováno prostřednictvím médií díky někomu slavnému, zejména v oblasti mně vlastní – sportu – jsem hrdý. Vždycky chválím TV komentátory, že na Prachatice nezapomněli.

Momentální zaměstnání Tě dost baví, co? Jak hodláš předejít kritice provozu koupaliště Hulák, jako tomu bylo v loňském roce?
Baví. Snad i proto , že jsem vyrůstal za plotem městského stadionu . Tělocvik jsem potom vystudoval, učil a následně se mu věnoval v tehdejšího ODPM. Myslím, že člověk by měl dělat to, čemu rozumí a co ho baví, ne si honit triko ve funkcích, které mu jsou cizí, ale které mu zajišťují určitou a nikomu nesloužící prestiž. Ale to už vlastně dneska ani není možné, že ne? V rámci provozu bazénu mohu uplatnit i svoje praktické znalosti ve chvílích, kdy je třeba nahradit vyučujícího ve středisku plavecké výuky, nebo plavčíka.Jsem rád, že Sportovní zařízení narostlo za posledních cca osm let do stávající podoby. Velkou zásluhu na tom má „bývalé“ vedení radnice a věřím, že i to současné bude nadále nakloněno vytváření dobrých podmínek.
Mým úkolem je tato zařízení provozovat, udržovat a rozvíjet. Myslím, že se mi to společně se všemi zaměstnanci daří. Ti už také všichni pochopili, že doba, kdy je všechno zadarmo, pominula. Můj názor musí posoudit ale ti, kteří stadion, halu, bazén a koupaliště Hulák navštěvují.
A k tomu Huláku. Každému rád ukáži denní statistiky spotřeb energií a chemie. Pokud již téměř 1100 kubíků vody napustíme, musíme ji denně čistit, chemicky upravovat a nechat odebírat vzorky. Ten první velký odběr stojí něco přes 10 000,- Kč a pokud dobře dopadne, stačí před zahájením sezony jen jeden a musí se potom opakovat každý měsíc. Na jeho výsledky však čekáme nejméně 8 dní. Cena následných pravidelných týdenních odběrů se pak pohybuje od 1100,- do 1300,- Kč. Loňským čtyřem letním květnovým dnům předcházely v různých částech republiky povodně, rušily se akce. Najednou 4 slunné dny a každý byl chytrý a věděl, jak to má být. Pokud se bude vývoj počasí opakovat stejným způsobem i v letošním roce, neslibuji změnu. Obzvlášť při současné ceně za GJ v Prachaticích. To by se potom režie provozu díky přihřívání vody vyšplhala k astronomickým výšinám a my si schválený rozpočet těžko nafoukneme.

Co Tvoje koníčky? Nejsi už více zpěvákem České písně, než sportovec, nebo moderátor?
Ale ne. Všeho s mírou. Je fakt, že zpěv mě bavil už i při studiích na pedagogické fakultě. Byl jsem i členem pěveckého sboru vysoké školy.
A další můj celoživotní koníček volejbal? Bohužel je pravda, že volejbalový míč jsem neměl více než rok v ruce. Už mám ale zjištěné tréninky spolků, které odpovídají mému věku a výkonnosti a pustím se do toho.
Protože mám kancelář v prvním patře bazénu, občas se přinutím si i zaplavat.
Pokud jde o třetí můj koníček, moderování, už si jen vybírám. Letos mám v kalendáři 5 závodů Galaxy série 2011 horských kol, což mě dost baví. Další asi ještě přijdou a to stačí.

Co tě dovede nejvíce „vytočit“ nebo naopak „pohladit po duši“?
Loňské tři měsíce kulminace těžké nemoci mého syna mi úplně změnily pohled na svět, na „ problémy“ kolikrát uměle vyvolávané, kterými jsme denně obklopováni. Usměješ se tomu, když se někdo dere po moci, když se podnikatelé předvádějí stran svých zisků. Je toho bohužel v dnešní době čím dál více k pousmání.
Ale přeci jen k otázce. Když narazíš na blbce, je to horší než na třídního nepřítele. Pokud ale není člověk ještě dnešní dobou úplně zdegenerovaný, denně se najde něco, co tě po té duši pohladí. Svítí konečně sluníčko, zatelefonuje Ti tříletá vnučka Johanka, naučíš dítě plavat, Káča Hanušová vyhraje svěťák…

Mrzí Tě Tvůj neúspěch v komunálních volbách?
Vezmu - li to v procentech, tak z 20 %. Byl jsem osloven, zda bych podpořil kandidátku TOP 09. Jejich program a pravicové smýšlení mi nebylo cizí. Jsem rád, že nás ve výsledku reprezentují dvě zvolené dámy. Byl to i můj odhad. Já jsem získal v procentech více hlasů, než někteří z „úspěšných“ . Tím můj zájem o prachatické dění ale neutuchá. Ba naopak. Jsem přece Prachatičák. Pokud mě něco mrzí, pak jsou to nechutné postoje některých stran, resp. některých jedinců, při koaličních vyjednáváních.

Máš už to taky „za pár“. Budeš pokračovat, nebo Tě láká zasloužený odpočinek?
V určitých věcech jsem po otci dost zásadový. V roce 1990 jsem odešel z tehdejšího zaměstnání, protože se tam po „převratu“ nic nezměnilo a na to jsem neměl žaludek.
V říjnu 2012 nebudu mít asi žaludek na to, abych zůstal, k ředitelskému platu pobíral důchod a na „pracáku“ bude 15 % nezaměstnaných. Stačí se jen rozhlédnou po Prachaticích. Nechci, aby se na tuto „úroveň“ dostalo i Sportovní zařízení.
Pokud by nebylo erudovaných, pak bych snad pomáhal ve středisku plavecké výuky nebo jako plavčík. Ani zušlechťování areálu Městského stadionu by mi nebylo proti mysli, to se ale budu muset naučit jezdit s traktůrkem. Naráz by se mi sportovní zařízení těžko opouštělo. Ale, kdo ví…

Příští úterý bude na otázky Jaroslava Černého odpovídat ředitel školy ve Zdíkově Václav Kyznar.