Uchvátila mne nejen milým vzhledem, ale i příjemným, vysokým hlasem. Tak to je naše paní učitelka ruštiny . . . Bylo to v září 1954 v Prachaticích, třída VI.B. A už tenkrát jsem věděla, že se budu ruštinu učit ráda.
Stala jsem se učitelkou ruštiny. Téměř půl století už nebydlím v Prachaticích, ale ráda se tam vracím za příbuznými. Před časem jsme měli sraz absolventů základní školy. A ona také přišla: malá, příjemná paní, s úsměvem ve tváři a jemným, vysokým, lahodným hlasem – paní učitelka Olga Simonová. Bylo příjemné strávit s ní těch několik minut, které mi věnovala, zahřálo mne, že si mne osobně pamatovala.
Nedávno jsem se dozvěděla z internetu, že udržovala písemný kontakt s Agathou Christie. Prohlédla jsem si i zveřejněné fotografie. Tak ona je i učitelka angličtiny! Vracím se v myšlenkách zpátky: kdyby tehdy byla jiná doba, mohla nás učit na základní škole i angličtinu a nemuseli jsme to teď dohánět.
Je večer, listuji pátečními novinami (Vyškovský deník 5. února 2010, Prachatický deník 15. ledna 2010) a nemohu věřit svým očím, když čtu název článku „16 let si psala s Agathou Christie.“A vedle na fotografii je paní Olga Simonová vyfocená vedle obrazu oblíbené spisovatelky.
Paní učitelko, zanedlouho budeme mít opět sraz spolužáků, těším se, že Vám budu moci říci: . . so glad to see you, again. Ať se Vám stále daří šířit růžovou barvu vaší aury. Přeji pevné zdravíčko a neutuchající optimismus.

RŮŽENA TRÁVNÍČKOVÁ