Nebo si můžete byt vyměnit za menší a budete platit méně. A nebo si zařiďte bydlení, jak chcete. Ale to už jste mohli vlastně dávno. Co my s tím, že jste se o bydlení nepostarali dříve a teď si chcete za pár šupů bydlet v bytech, které my musíme za těžké peníze z našeho (vašeho), ale hlavě státního (dotačního) opravovat a udržovat. Dnes nikdo nevzpomene, že městu byty před dvaceti lety spadly z nenadání do klína.

Tihle lidé, co si v pátek přišli vyslechnout, jak se k nim páni zastupitelé zachovají, by si chrochtali blahem, kdyby jim ten byt tehdy po roce devadesát také někdo jen tak věnoval. Někteří na něm totiž mají větší podíl práce, než současný majitel. Už tehdy je totiž stát stavěl z daní současných nájemníků. A ještě museli nepovinně povinně přiložit vlastní ruku k dílu v Akci Z nebo při tolik milované socialistické Pracovní sobotě.

Mnozí by si chrochtali i teď, kdyby jim město ten byt prodalo stejně jako těm, co už ho vlastní a mohou si zvelebovat to svoje hnízdo podle libosti a bez dohadů, jestli jim „byťák“ přidá na umyvadlo. Další by byt ani nemuseli vlastnit a možná by s brbláním platili i zvýšený nájem, jen kdyby věděli, že to, co do bydlení dají, se jim zase vrátí zpět do jejich oken, střechy, podlahy či nově vyzděné koupelny.

jana.vandlickova@denik.cz