Současné nájmy na další obnovu bytového fondu města nepostačují. Tvrdí to mimo jiné jednatel MSDB Jiří Vejvoda.

Petice, která koluje mezi nájemníky městských bytů, požaduje mimo jiného zachování výše nájemného na stejné úrovni, jaká je v letošním roce. Je to vůbec reálné?
Z mého pohledu si to nedovedu představit. Buď jsme dobří hospodáři a budeme se starat o svěřený majetek kvalitně, což se přiznávám dosud nedělali, protože jsme na to neměli peníze. Dá se říci, že teprve letos, kdy je nájemné zhruba 35 korun za metr čtvereční, jsme si mohli vytvořit nějakou koncepci. Máme výhled do roku 2011, vytipovali jsme si panelové domy, kde můžeme měnit okna nebo zateplovat. Zpracováváme projektové dokumentace, je šance, že bychom si mohli sáhnout na projekt Zelená úsporám, který bude trvat přibližně tři roky. To všechno jde naplánovat a když to dobře půjde, i uskutečnit. Pokud se zůstaneme na úrovni letošního nájemného, tak sice uděláme spoustu práce, ale rozhodně to bude pomaleji a možná neuděláme všechno. Jiné peníze, než z nájmů, na to město mít nebude. Myslím si, že ani za navrhovanou výši nájemného se stejně nestihne udělat vše ani s dotacemi, protože se jedná o velké náklady na zateplení, výměny oken a zateplení střechy jen u posledních vchodů. Protistrana argumentuje tím, že ve družstevních domech mají menší příspěvky do fondu oprav a domy jsou zateplené, mají vyměněná okna. Je to pravda. Sám bydlím v družstevním bytě, ale je třeba otevřeně říct, že se zde zaplatila ze společných peněz pouze venkovní část. Platím 25 korun za metr čtvereční do fondu oprav, máme na to úvěr, stačí to jen na splátky úvěru, ale vše ostatní jde za námi. Sám jsem do vlastního bytu nainvestoval tři sta tisíc ze svého dalšího úvěru. To, co si platím ze svého, chtějí po městu nájemníci v městských bytech také. Chtějí nové kuchyňské linky, nové koupelny, nové podlahy, nové topení. To všechno si musíme v družstevních bytech hradit sami, zatímco v městských bytech na to mají nájemníci nárok. Takže snížení nájmu si sice představit nedovedu, ale možné je vše za určitých podmínek. Pak by museli nájemníci v městských bytech říct ano, budeme platit nižší nájmy, ale nebudeme po vás nic chtít, pokud jde o vnitřky bytů. A to samozřejmě nikdy nikdo z nich neřekne. Pořád po nás budou chtít všechno a nejlépe ihned.

Když byla výše nájemného 25 korun, bylo to jen lepení děr, které tu bylo možná dvacet let a bytový fond se neustále vybydloval. Za 35 korun už jsme mohli konečně začít něco dělat. Samozřejmě, že nejvíc je předchozí situace znát na panelácích 1002, 1003, 1007, 1008, 1009, které jsou nejnovější a soustředí se zde nejvíce nespokojených nájemníků. Mají pravdu v tom, že se sem za posledních dvacet let neinvestovalo, ale byly nejnovější a potřeba sem dávat peníze. Teď s tím chceme něco udělat, ale pokud nebude vyšší nájemné, zase budeme řešit jen něco a déle.

Ale i přes nízké nájmy se zateplovalo, měnila se okna a teď se za posledních čtyři pět let neděje nic, jak tvrdí zástupci nájemníků?
Určitě to není tak, že bychom tu posledních pět let neudělali nic. Zateplily se dva paneláky 1000 a 1001, měnila se okna v části domů, které byly zateplené, ale zůstala tam stará okna. Ale bylo to postupné a pomalu, třeba jen jeden dům za rok. Navíc máme resty ve výměně výtahů, kdy jsme každý rok udělali jeden a to představuje náklady zhruba milion korun na jeden výtah. Sice nemám přehled o tom, jak se zateplovalo a měnila se okna v devadesátých letech, ale troufnu si říct, že i tehdy se to dělalo postupně a za mnohem výraznějších nebo pro město příznivějších dotací.

V petici se také požaduje průhlednost hospodaření městské správy domů a bytů. Skutečně je tak mlhavý tok peněz, které se vyberou na nájemném a které se vracejí do modernizace a oprav městského bytového fondu?
Platí to, že to není neprůhledné, ale také to, že to není jednoduchý systém. Model financování bytů a prostor, které máme ve správě, nejde z jednoho zdroje. Je jedno místo, kde se schází nájemné, jde na účet města. Veškeré účty, kam jde nájemné a veškeré zálohy, jsou účty města. My pro město děláme službu, že se tyto účty staráme, vedeme účetnictví a zajišťujeme údržbu. Složitost je v tom, že my děláme tak zvanou hospodářskou činnost, při níž se může vykonávat pouze vlastní údržba a nesmíme financovat investice. My sice naplánujeme činnost na celý rok včetně investic, které v prvním momentu zaplatíme. Ale aby to bylo z účetního hlediska správně, zaplacené faktury přeúčtujeme městu, to nám je proplatí a my ty prostředky na konci roku vracíme na konci roku zpět do rozpočtu. Proto se to zdá pro někoho, kdo tomu až tak nerozumí, složité na pochopení a může to být důvodem pro určitou nejistotu. Takže z vybraného nájemného se hradí částečně úvěry na již dříve realizované investice, ať už je to zateplování, výměna oken, několik etap přestavby bytů v bývalých kasárnách, Štodvín a podobně. Pak jsou to prostředky na chod vlastní Městské správy domů a bytů, která je jako společnost s ručením omezeným zcela oddělená od hospodaření města, i když to dělají stejní lidé. A pak je to největší část, což jsou opravy a běžná údržba a následně investice do bytového fondu. Pokud tedy někdo chce prověřovat hospodaření správy domů a bytů. A pokud musí prověřit hospodaření města jako celku. Nejde vytrhovat jen jednu část, protože pak to vede k pochybnostem.

Jednoduchá otázka, jednoduchá odpověď. Dá Jiří Vejvoda hlavu na špalek za to, že peníze vybrané na nájemném jdou zpět do bytového fondu?
Pokud vezmu do úvahy všechny cesty, kterými se peníze mohou vrátit a vrací se, včetně provozních nákladů na chod městské správy domů a bytů, tak zpátky jdou. Jestliže to někdo bude stavět tak, že vybereme na nájemném dejme tomu třicet milionů a ty se mají vrátit zpět ve formě nových obkladaček, nového zařízení, tak pak musím říct, že tak se peníze pět nevrací a nikdy se nevracely a vracet nepůjdou. V některých letech se z vybraných peněz hradila částečně i výstavba nových bytů, jako to bylo v případě bytů v Husově 103, což představovalo deset nových bytů. Takhle viděno jsem přesvědčen, že z vybraných peněz nešla ani koruna mimo.

Mluvíte o deseti nových bytech. Není to málo? Přece jen teď zejména důchodci hodně volají po menších bytech a ty město k dispozici nemá. Přitom se v minulosti získalo dost z privatizace bytového fondu, ale nepostavily se žádné další malometrážní byty. Takže vlastně ti, kteří by chtěli kvůli vyšším nájmům vyměnit byt za přijatelnější, ani nemohou.
Určitě se deregulací začínají uvolňovat větší byty, což je trend, který jsme za poslední čtyři roky nezaznamenal. Problém byl spíše opačný, kdy se mladé rodiny dostaly k menšímu bytu a potřebovaly jej vyměnit za větší. Když už ho sehnaly, stávalo se , že to bylo za jakousi odměnu. Nechci spekulovat, ale obavám se, že se tu kšeftovalo s městskými byty. Teď se situace obrací a je zájem spíše o menší byty. Je to dáno i tím, že v minulosti bylo nájemné v městských bytech nízké a některým lidem se vyplatilo držet velký byt pro děti nebo vnoučata, nebo si drželi městský byt a vlastně v něm ani nebydleli, případně takový byt pronajímali ať legálně, nebo na černo. Podle toho, co vím, menší byty jsou, je na ně vypisováno výběrové řízení a přitom se na ně nikdo nehlásí. Samozřejmě názor protistrany znám. Diskutovali jsme spolu hodně často. Ale jestliže je tu dvě stě důchodců, kteří bydlí v bytech 3+1 nebo 4+1 a teď by ze dne na den chtěli menší byt, tak to samozřejmě nemáme a neměl by to ani jiný vlastník. Pokud se jedná o jednotlivce, kteří mají problémy s výší nájemného a chtějí bydlet v menším, mohou prostřednictvím výběrového řízení. To by v době platnosti pořadníku nebylo možné. Město takovým zájemcům vychází vstříc i zřízením samostatného odkazu na webových stránkách.

Možností, proč je do určité míry bytový fond města v někdy zanedbaném stavu, může být i nedostatečný počet pracovníků, kteří by stav bytového fondu měli sledovat a zjednávat nápravu. Nebylo by třeba, jak to navrhují zástupci nájemníků, navýšit jejich počet?
Je to hlavně o komunikaci. Technici to stíhají, horší je to se spolehlivostí firem. Protože na Městské správě domů a bytů nemáme žádné údržbáře, musíme si na všechno najímat soukromé firmy. A ty bohužel ne vždy reagují tak, jak slíbí. Pokud se nám lidé ozvou, podaří se to třeba ještě ten den urgovat, ale pokud nám nedají vědět, máme za to, že firma odvedla svou práci. Faktury navíc dostáváme jednou za měsíc. Vím, že je to nepříjemné, ale týká se to hlavně drobných závad.