Předchozí
1 z 5
Další

Sklenář z Prachatic „ukryl“ do vitríny korunovační klenoty

A protože v Praze neměl žádné kamarády, a tak většinu pracovního týdne trávil v práci. Vyplatilo se, šéf pražské firmy ho naučil všechno od základu. „Z pozice pomocníka jsem se za pár let vypracoval na téměř jeho zástupce. On zakázky sháněl, ale já se staral o všechno další, od zaměření, přes objednávku materiálu až po předání zákazníkovi. Šéfovi jsem pak jen nahlásil, že je hotovo a že může fakturovat,“ vzpomíná na své sklenářské začátky Kamil Hofman. V Praze na zkušené byl zhruba čtyři roky, a protože dostal výbornou školu, rozhodl se založit podobnou firmu ve svém rodném městě. „Rodině se moc nelíbilo, že jezdím domů jen na víkendy, tak rozhodování nebylo zase tak složité,“ upřesňuje. S šéfem a jeho rodinou se spřátelil natolik, že když firmu opouštěl, dostal ještě finanční odměnu, aby mohl v Prachaticích vlastní sklenářskou firmu rozjet. „Šéf k nám pak ještě dlouho jezdil i s rodinou na dovolenou, přátelili jsme se a dál spolupracovali,“ doplňuje.

Foto č. 1

Foto č. 2

Získat velkou zakázku v Prachaticích a okolí je sice kumšt, ale několik takových se podařilo. Třeba pro prachatickou Jitonu firma Glass Prachatice pracovala až do jejího zrušení. „První práce pro Jitonu byla náhoda, protože mi volal šéf, že nutně a okamžitě potřebují jedno sklo do nějaké skříně, že kamion už čeká na odvoz. Ať si řeknu kolik chci, že to zaplatí. My to udělali a zadarmo. Ale při odevzdání jsem si neodpustil poznámku, že takové rychlovky by měl dělat ten, komu dávají zakázku jako celek,“ popisuje. Pár dní na to mu pan Boreš volal znovu a dlouhodobou velkou zakázku firma Glass dostala.

Foto č. 3

Kontakty z působení v Praze se časem nastřádaly a spolupráce zůstala. Dveřmi, vitrínami, nábytkem a vším, co cinkne, vybavuje hotelové řetězce i luxusní prodejny. „Spolupracujeme s výbornou firmou, která už při projektování přizve všechny řemeslníky, kteří si ke své práci rovnou řeknou své a projektant využije jejich znalostí a zkušeností, což práci usnadní a urychlí,“ hodnotí. To ale neznamená, že malé zakázky, jako skla do kuchyní, zábradlí či zrcadla na Prachaticku odmítá. Ze skla vyrobí cokoliv, nápadů má Kamil Hofman stovky. „Viděl jsem bezpočet interiérů, nápad přijde vždycky,“ směje se a dodává, že své zákazníky mnohdy odrazuje od výroby malých bytových doplňků, jako jsou skla ke krbům nebo konferenční stolky, protože se nikdy nedostane na cenu nabízenou nábytkářskými řetězci.

Foto č. 4

Při otázce na nejzajímavější skleněný výrobek okamžitě vzpomene na hrad Karlštejn. Podílel se na výrobě vitríny na repliku korunovačních klenotů. „V tomhle případě mě mrzí, že jsem neměl telefon s pořádným foťákem,“ zalituje. Další taková zajímavá práce, na kterou se nezapomíná, přišla náhodou. „Před pár lety k nám přišel pán, že potřebuje vyrobit jakousi krychli – něco jako obrácené akvárium. Měl rozměry a řekl, že zaplatí cokoliv. Měl ale podmínku, že to musí být prvotřídní práce. Brali jsme to jako banální věc. Nevěděli jsme, na co to chce, vyrobili to a pán byl spokojen,“ vzpomíná. Teprve po předání díla se Kamil Hofman osmělil a zeptal se na účel oné krychle. „Skoro mi spadla brada, když mi pán vysvětlil, že jde o kryt na lebku sv. Václava,“ vypráví a je pyšný, že se mohl na takové práci podílet.

Foto č. 5

Cení si i toho, že pracoval a pracuje na zakázkách pro velká města jako třeba Prahu či Teplice, nebo památkový ústav, kde práci získal na základě dobrých referencí. O skleněné ceny z dílny Glass Prachatice už několik let bojují například amatérští herci na divadelní přehlídce Štít města Prachatice.