Předchozí
1 z 5
Další

Ředitelské křeslo vyměnil za stejnokroj ošetřovatele

Ředitel prachatického hospicu Robert Huneš se na jeden den stal stážistou ve „svém“ zařízení. Zapojil se do každodenní „tvrdé“ práce jeho kolegů. „Zkušenost je nenahraditelná, měl jsem to udělat mnohem dřív,“ řekl po skončení směny. Patnáct let řídí Robert Huneš prachatický Hospic sv. Jana N. Neumanna. Zhruba pět let si pohrává s myšlenkou, že na vlastní kůži vyzkouší, jak tvrdá je práce ošetřovatelek a sestřiček v hospicu. „Vždycky se ale našla nějaká jiná práce a na stáž v hospicu prostě nebyl čas,“ popisuje.

č. 1

Až na sklonku loňského roku při vánočním večírku s kolegy se do něj zaměstnanci hospicu tak trochu „obuli“. „Slovo dalo slovo a řekl jsem, že svůj slib splním, a to jsem také udělal,“ doplňuje se smíchem

č. 2

Celý jeden den se tak ředitel Robert Huneš stal stážistou a zařadil se do ostrého provozu hospicu. A jeho zkušenost je prý neocenitelná. „Že jsou naše (nejen) děvčata šikovná a hodná, to jsem věděl. Ale že jsou tolik šikovná a tolik hodná, to jsem poznal teprve začátkem ledna,“ popisuje po zkušené ve „vlastním zařízení“. Přesně ví, jak hospic má fungovat, jak funguje a co je nutné udělat, aby se v prachatickém hospicu pacienti cítili podle možností nejlépe.

č. 3

Po zkušenosti ze stáže říká, že jediné, čeho lituje, že myšlenku neuskutečnil už mnohem a mnohem dříve. „Pohled od rukou děvčat je jiný a velmi nenahraditelný,“ zhodnotil s tím, že rozhodně svého rozhodnutí nelituje. Mezi desítkami jednání o financování nejen prachatického hospicu si udělal čas a jako ošetřovatel se zapojil do každodenní pracovní činnosti svého týmu.

č.4

Utvrdil se v tom, že hospic(e) miluje a pracovní nasazení stojí za to.

č. 5