Předchozí
1 z 4
Další

Před zhruba měsícem přesunula Dřípatka svoji činnost do jednoho z dosud nevyužitých pavilonů Základní školy Zlatá stezka v Prachaticích. U slavnostního otevření „nové prachatické Dřípatky“ nechyběla Helena Klimešová. Paní učitelka přírodovědy a přírodopisu na Základní škole ve Vodňanské ulici. Helena Klimešová převzala štafetu po zakladateli ekologické výchovy v Prachaticích Aleši Záveském a mnoho let byla vedoucí centra ekologické výchovy.

Helena Klimešová.Zdroj: Deník / Jana Vandlíčková

OD PIONÝRSKÉHO ODDÍLU POD DDM

Zřizovatelů, kteří měly Dřípatku pod svými křídly, se vystřídalo mnoho. Letos v září se Dřípatka stává součástí Domu dětí a mládeže v Prachaticích.

Výchova k ochraně přírody a životního prostředí se od roku 1967 realizovala v pionýrském oddílu mladých ochránců přírody. „Tehdy to ani jinak nešlo,“ ujišťuje Helena Klimešová s tím, že následovala stanice ochránců přírody pod hlavičkou města Prachatice. Vlastní právní subjektivitu Dřípatka získala až v devadesátých letech minulého století. „To už jsme ale měli svou vlastní kopičku peněz a mohli jsme si s ní hospodařit na vlastní triko,“ vysvětluje Helena Klimešová začátky prachatické Dřípatky.

Díky dlouholeté tradici a zkušenostem získala prachatická Dřípatka věhlas po celé republice i ve světě. Pedagogové různých typů škol i školských zařízení si jezdili brát do Prachatic „mustr“, jak se vlastně ekologická výchova v praxi dělá. „Pan učitel Záveský tehdy předběhl dobu. Tenkrát, když jsme začali dělat terénní výukové programy na školní přírodní rezervaci místo školního vyučování, tak to bylo něco neskutečného a museli jsme si to obhájit,“ vzpomíná Helena Klimešová.

Helena Klimešová (zcela vlevo) při otevířání nových prostor Dřípatky.Zdroj: Deník / Jana Vandlíčková

REZERVACE JE POKLAD, KTERÝ NIKDO NEMÁ

Největší rozvoj Dřípatka zaznamenala v objektu bývalého střediska výpočetní techniky v Rumpálově ulici. „Měli jsme možnost nabízet ubytování, stále k dispozici přírodní rezervaci, našimi výukovými programy prošlo i několik set žáků, studentů včetně učitelů,“ vysvětluje s tím, že prachatickou Dřípatkou tehdy také prošli lidé, kteří časem postavili dnes mnohem modernější centra v různých koutech země. Mají terénní stanice, vyučovat venku také mohou, ale takovou školní přírodní rezervaci nikde nemají, tím se Prachatice stále vymykají. „Když jsme všechno rozjeli a fungovalo to, přišla změna a my zase museli přesvědčovat, že naše práce má smysl,“ říká. Z provozních důvodů přestal starý objekt v Rumpálově ulici postupně vyhovovat. „Po těch dlouhých letech jsem se cítila unavená a proto jsem se vrátila na několik málo let před důchodem ke své učitelské profesi,“ vypráví Helena Klimešová.

Heleně Klimešové se při otevření nových prostor Dřípatky dostalo poděkování od Vlasty Mrázové.Zdroj: Deník / Jana Vandlíčková

DŘÍPATKA ROVNÁ SE PRACHATICE

Centrum ekologické výchovy Dřípatka je třetím dítětem Heleny Klimešové. Také proto Dřípatku a její proměnu sleduje, fandí jí a z nových prostor v areálu ZŠ Zlatá stezka je nadšená. Přírodou žila jako učitelka přírodopisu a žije jí dodnes. V posledních letech se Helena Klimešová věnuje hlavně vnoučatům. „Když byly moje holky malé, chránila jsem přírodu a dodnes mi to jedna z dcer vyčítá,“ říká a hlavně proto svůj čas dnes přizpůsobuje vnoučatům. „Rozhodně bych se přírodě a práci s dětmi nemohla věnovat bez podpory a tolerance rodičů a manžela, který mě často suploval. Věřím, že pod domem dětí a mládeže a s novým zázemím se věhlas prachatické Dřípatky vrátí,“ domnívá se, že tato změna přišla v pravý čas. Prachatická rezervace má statut chráněného území, je to přírodní památka. „Rezervace stále funguje, terénní programy jedou. Při soustavnější péči a modernější formě zůstane rezervace prachatickým ekologickým pokladem,“ říká Helena Klimešová, podle které tam dodnes jsou přírodovědně zajímavé fenomeny i úžasný biotop. Jsou tam zařízení, aby tam děti mohly pozorovat, a jak Helena Klimešová upřesňuje: „Prožívat přírodu.“ Dřípatka Prachatice proslavila. „Environmentální výchova díky panu učiteli Záveskému do Prachatic prostě patří a měla by se tu nejen udržet, ale stále rozvíjet,“ připomíná Helena Klimešová.

Helena Klimešová s manželem Janem.Zdroj: Deník / Jana Vandlíčková