V ČLÁNKU NAJDETE:
Boris Zvada z Horních Tošanovic se od dětství věnuje malování obrazů a kreslení. „Už ve věku necelých deseti let jsem vytvořil svůj vlastní autoportrét. Od té doby kreslím nepřetržitě, už více než 50 let,“ vzpomíná muž, který se uplynulých osm let věnuje také řezbařině. Ze dřeva vyrábí nádherné propracované reliéfy.
„Výtvarné umění mám v rodině. Moje teta je akademickou malířkou a můj táta byl architektem. Takže geny pro umění jsem určitě zdědil,“ je přesvědčený Boris Zvada.
Kromě malování a řezbařiny se věnuje také práci s kamenem. Dělával portréty na náhrobky a výzdobu pomníků, ale po několika operacích prý už takovou námahu fyzicky nezvládá.
Valašské kumštování je pro něj o prestiži
Boris Zvada se pravidelně účastní akce ve Valašských Kloboukách, která se jmenuje Valašské kumštování.
„Celé náměstí je plné malířů, keramiků, řezbářů a dalších umělců. V rámci akce se pořádá i soutěž, kdy soutěžící hodnotí návštěvníci. Vítěz má šanci prodat svou sochu městu; podotýkám, že pod cenou. Pro mě je to ale především otázka prestiže, ne peněz,“ říká řezbář.
Nahrává se anketa ...
„Na jedné této akci jsem se před lety setkal s Jaroslavem Kadlečkem, který vyrábí dláta. Všechno, co jsem tam tehdy vydělal, jsem utratil za dláta,“ směje se Boris Zvada.
Přesýpací hodiny vysoké jako člověk
„Mnoho mých kamarádů, kteří pracují se dřevem, mě dlouho přemlouvalo, abych to také zkusil. Tak jsem do toho šel,“ přibližuje Boris Zvada, jak se k řezbařině vlastně dostal.
Za svou velkou výhodu považuje, že si nápady dokáže nejprve nakreslit. „To mě nakonec přesvědčilo, abych se do řezbařiny pustil. Zamiloval jsem si práci se dřevem. Je to fascinující materiál a má krásnou vůni,“ pochvaluje si zručný muž.
Jedním z jeho největších děl jsou přesýpací hodiny. Měří 170 centimetrů na výšku a 105 na šířku. „Nejsou vyrobeny z jednoho kusu dřeva, ale z několika částí nařezaných podle potřeby,“ vysvětluje Boris Zvada.
Ze začátku si prý nechával řezat dřevo u kamaráda tesaře, ale nebylo to časově ani finančně ideální. „Tak jsem si koupil hoblovku a nyní si dělám všechno sám, od A do Z. Někdy si sám dokonce i kácím stromy,“ směje se řezbář.
Nejdůležitější je nápad
Práce se dřevem prý není tak jednoduchá, jak by se někomu mohlo na první pohled zdát. Dřevo totiž klade odpor.
„Pracuji s různými druhy dřeva. Někdy je i mořím, aby vynikly kontrasty a stíny. Mám rád tvrdé dřevo, jako je třešeň, ořech, švestka a další dřeva ovocných stromů. Rád pracuju také s dubem a jasanem,“ vysvětluje Boris Zvada.
Nejdůležitější na celém procesu je podle něj nápad. „Nejprve si nakreslím návrh, a potom postupně vypracovávám dílo podle potřeby. Není to o tom, že bych pracoval přesně podle výkresu. Dřevo vám samo ukáže, co chce,“ je přesvědčený řezbář.
„V poslední době mě inspiroval motiv času. Tak jsem začal dělat i funkční hodiny s mechanickými strojky a stromy života. Pracuji také s kovanými ručičkami, které vyrábí můj kamarád kovář. Jsou drahé a těžké, ale vypadají nádherně,“ rozplývá se umělec.
Podstatné jsou pro něj svoboda a tvorba samotná
A jak dlouho vytvoření takového reliéfu vlastně trvá? Například onen velký reliéf zabral Borisovi Zvadovi asi pět týdnů čistého času.
„Ano, celých pět týdnů; pokud bych pracoval osm hodin denně. Při tvorbě reliéfů se počítá každý centimetr čtvereční, což se promítá i do ceny. I když mi někteří říkají, že své práce prodávám pod cenou. Pro mě je ale důležitější svoboda a volnost, než vydělávání peněz,“ říká řezbář.
Původně studoval Boris Zvada elektrotechniku, ale před maturitou změnil směr a celý život se věnuje umění.
„Mám invalidní důchod, a tak si takto trošku přivydělávám. On ten materiál taky něco stojí, že? Jak ale říkám, peníze pro mě nejsou hlavním motivem. Mnohem více si cením volnosti a toho, že nemusím mít nad sebou žádného šéfa. I když to někdy finančně není snadné, volnost a možnost tvořit mi přináší největší uspokojení,“ usmívá se řezbář.
Stejně jako Boris Zvada se netradičním a zajímavým koníčkům věnuje celá řada Čechů. Inspirujte se dalšími příběhy v nabídce níže.