Lidové zvyky jsou ozvěnami dob minulých, jak se vyvíjely masopustní tradice?
Masopust byl v minulosti víc spojen s náboženstvím či mytologií. V křesťanské tradici jde o období mezi dvěma postními dobami. Postupně se vytrácel náboženský rozměr a zůstal společenský. Zábavy v maskách, hýření. Proměny souvisí s tím, že nositelem zvyků je vždy komunita lidí daného místa. Mluvíme o takzvané živé tradici. Formálně se příliš nemění, ale je nesena lidmi, kteří se mění v závislosti na aktuální společnosti.

Masopust? Přesvědčili jsme UNESCO o jeho jedinečnosti, říká etnografka

Z čeho vůbec vzešla oslava masopustu?
Ve městech středověké západní Evropy se v tomto ročním období slavil svátek bláznů, předtím oslů. Vycházel z křesťanské tradice oslavy zvířete, které neslo Spasitele. Osel později začal být parodován. Dodnes přetrval karneval. Svět naruby, byť se zkresleným smyslem. Byl spojován nejdříve s městským prostředím, na venkov se přenesl. V ulicích se mohlo dít cokoliv. Oslavy byly daleko divočejší než dnes, přinášely i jistou sexuální volnost. Karneval částečně vycházel už ze starořímských saturnálií (otroci se na den stávali rovnými se svými pány nebo si dokonce role vyměnili – pozn. redakce). Ve středověké a raně novověké západní Evropě byl doménou studentů a lidí ze zámožných rodin. Patřilo k tomu i převlékání, masky. Účastníci si dovolili otáčet dokonce církevní hierarchii, volili biskupa bláznů. Společnost tento svět naruby po celá staletí tolerovala.

Jak známe lidově řečené ostatky z českých zemích?
Historických zmínek je méně, většinou začínají v šestnáctém století. Tradice je ale starší. Obecně zvyky přetrvaly v pověrách. Na vesnici je udržovala takzvaná chasa, tedy skupina primárně svobodných mladých mužů. Při masopustu dostávali koledu. Veřejně a přípustnou formou vybírali peníze, jídlo nebo třeba obilí. Nechybělo u toho popíjení pálenky. Karnevalový charakter známý z měst dorazil na venkov až ve dvacátém století.

Dobové fotografie připomínají poslední masopustní průvod obcí v roce 1973Zdroj: Se svolením obce Chotusice

Mlácení prázdné slámy

Tradice v nějaké formě přetrvala. Když se podíváte do kalendáře akcí napříč republikou, nevnímáte masopustní oslavy jako trend?
Vidím rozdíl mezi Čechami a Moravou. Mám pocit, že v Čechách masopust zažívá boom na turisticko-komerční bázi. Průvod masek je jakousi kulisou, na akci je plno prodejních stánků. Na Moravě mi připadá, že na vzestupu je spíš tradice letních hodů než masopustu. Ostatkové zvyky byly v plné síle v sedmdesátých osmdesátých letech minulého století. Obchůzky se ale drží, na jihovýchodní Moravě pak i ve spojení s mečovým tancem, takzvaným pod šable.

Tanec z Uherskobrodska nově patří na seznam nemateriálních statků tradiční lidové kultury České republiky. Kde má kořeny?
Jedná se o starou taneční vrstvu, na našem území doloženou od 18. století, která upoutala badatele na národopisném poli, jako byli skladatel Leoš Janáček, etnograf František Pospíšil a další. V evropském středověku původně šlo o tanec s mečem, poté i jinou rekvizitou. Na vesnice se dostal postupně, od šlechty, která dovednost předváděla na rytířských hrách, a z městského prostředí. Na Uherskobrodsku nyní mečový tanec každoročně ukazují tanečníci během fašankových obchůzek ve třech obcích na moravsko-slovenském pomezí: ve Strání, Komni a Bystřici pod Lopeníkem.

Medvěd, kobyla nebo laufer. Proč a jak se v Česku slaví masopust

Jaká byla podoba masopustu na vesnici?
Ještě na počátku dvacátého století byly samotné obchůzky střídmé. A celkem tiché, tehdy ještě bez skupiny muzikantů. Maximálně je doprovázel harmonikář. Standardně šel průvod pouze s maskou medvěda v podobě slaměné figury, nazýval se slaměný nebo pohřebenář. Ostatní lidé byli v civilním oblečení. Tato maska vycházela z původně mytologické představy personifikované zimy, která odchází v podobě vymláceného snopu obilí.

Medvěd i Robot Emil

Co to symbolizovalo?
Vynést slámu z vesnice ven byl akt, jímž se ukončila zima. Zvlášť pro zemědělskou společnost není nic víc mrtvého než prázdná sláma. Třeba z Pardubicka máme doklady, že se zapalovali i muži ve slámě, kteří se pak váleli ve sněhu, aby obrodili pole. Většinou je ale před zapálením slámy z kostýmu vysvlékli.

Teď máme s vesnickým masopustem spojený rej nejrůznějších masek. Kdy se tedy stal „barevnějším“, tak jak ho známe?
V meziválečné době obyvatelé venkova začali přejímat městské prvky, karnevalové. Ve městech byli nositelé často tovaryši z mistrovských dílen. Využívali situaci a dělali neplechu. Na vesnici se později už také začínají maskovat všichni účastníci průvodu. Postava Medvěda dostala kožich, vznikly nové masky parodující životní situace. Objevuje se třeba ženich a nevěsta, období masopustu totiž tehdy bylo obdobím svateb. Také zabijaček, bylo ještě relativně dost jídla, než nastalo hladové předjaří a půst. Navíc rodiny a mládežníci měli víc času a klidu, než začaly sezonní práce na polích.

Sbohem, maso aneb zvíře v nás. Masopustní motivy jsou filmaři oblíbené

Proč masky jako cikánka, žid, turek?
Karneval reflektoval danou dobu nebo upozorňoval na různé nešvary na vesnici. Naši předci říkávali, že hromničné zimy se aj cikán bojí. Kolem Hromnic vždycky přišla velká zima a mráz, pro jejich komunitu šlo o trudné roční období. Chodili po žebrotě. Proto maska cikánky s děckem. Žid měl zase souvislost s tím, že v tuto dobu chodili podomní hadráři. Maska kominíka odrážela význam kontroly komínů. Turek mohl být aktualizací nějakého zbrojnoše nebo drába. Od padesátých let, tedy po druhé světové válce, se zase změnila sociální realita a profil kostýmů. V Rudici na Blanensku třeba zaznamenali dvojici Tlustý a Hubený. Ten první měl na zádech napsáno Jednotka našeho JZD podle plánu, ten druhý pak Jednotka našeho JZD podle reality. (smích) V pozdějším socialismu a nastupující éře televize se lidé převlékali i podle kulturních obrazů. Zapamatoval jsem si například inspiraci seriálem Robot Emil, kdy chodili v krabicích.

Podívejte se, jak kdysi vypadal masopust ve Vodňanech:

Pozor na nekorektní zvyky

Používá se tato aktualizace i v současnosti?
V České republice to není tak obvyklé jako třeba u karnevalových rituálů na pomezí Francie a Belgie. Jezdí tam alegorické vozy, řeší různé aktuální situace. Vyvolávají ale pozdvižení a vášnivé emoce. Vzpomínám na kontroverzní alegorický obraz ohledně Blízkého východu a střetávání Židů a Palestinců.

Tradiční satirické masky a nekorektní humor mohou být problém. Řeší se i černošské postavy. Není to dlouho, co UNESCO kvůli tomu vyškrtlo ze seznamu jeden belgický karneval. Co na to říkáte?
Mám obavy, že podobně mohou skončit naše průvody. Masopustní obchůzky a masky z Hlinecka jsou na seznamu UNESCO od roku 2010. Jsou tam maškary takzvané Červené (pěkné) a Černé (škaredé). Včetně židů nebo turků.

Pochod maškar v mikroregionu Hlinecko to dotáhl až na seznam nehmotného světového kulturního dědictví UNESCO.Zdroj: se svolením Radka Pavlíka

Střetává se tady podoba lidových tradic a boření stereotypů. Co s tím?
Karnevaly jsou svět naruby. Když se svět otočí, pnutí se ventiluje. Místní komunita se navíc stmeluje. Každopádně si myslím, že současní aktivisté nechápou základní smysl tradice. Nebo to odmítají, což beru za nebezpečné pro uchování lidových zvyků.

Ženské kvokání a Boží milosti

Z dnešního pohledu je těžké si představit, že masopust byl v minulosti výhradně mužskou tradicí a ženy se ho účastnily pouze pasivně. Nebo se pletu?
Bylo to tak. Zajímavostí je však třeba popis z meziválečného období, že v některých obcích na Hodonínsku ženy prováděly svůj iniciační obřad. Říkaly tomu kvokání. Na Popeleční středu vdané ženy přijímaly do své komunity nevěsty, které se provdaly o masopustu či v předchozím roce. Vytvořily kruh a snad zpívaly nějaké písně a nahlas kvokaly. Mělo to symbolizovat starost o potomstvo.

Masopust na talíři: Zkuste černou polévku, guláš nebo tradiční koblihy

Máme i tradiční masopustní pokrmy?
Koblihy z kynutého těsta smažené na tuku, historicky pro venkovské prostřední speciální sváteční pokrm. Na Moravě takzvané Boží milosti, smažené křehké cukroví z překládaného těsta. V Čechách to byla pučálka, naklíčený a opečený hrách.

Období masopustu končí před Popeleční středou, kde se vzal obyčej pochovávání basy?
Zvyk známe z devatenáctého století. Je spojený se závěrečnou zábavou s muzikou a se symbolickým ukončením zábavné části roku. V postu se totiž nemohlo hrát ani zpívat, s výjimkou mše v kostele. Ještě před basou se pochovávaly gajdy, tedy dudy, tehdy běžnější nástroj mezi obyvateli.