Sobotní ráno uplynulého týdne bylo posledním pro Františka Procházku, známého českobudějovického muzikanta, skladatele a výtvarníka. Jeho svíčka života dohořela po delší nemoci ve věku 86 let.

Byl zakládajícím členem populární skupiny Smolaři, která vznikla již ve válečném roce 1942 a vydržela na veřejné scéně 56 let, když nepočítáme časovou odmlku v 70.letech. Kromě toho byli Smolaři první kapelou, kterou bylo po válce slyšet živě na rozhlasových vlnách českobudějovického studia, umístěného tehdy ještě v budově radnice. A o dva roky později nahráli v rozhlase spoustu dalších písniček, které se zachovaly i pro současnost. Na rozdíl od první šelakové desky s jejich nahrávkou. Ve stejném roce si Smolaři přivezli z Prahy první cenu z celostátní soutěže trampských sborů, což si pak zopakovali i v roce 1948.

Historie skupiny, jejímž vůdčím i tvůrčím duchem František Procházka nesporně byl, zahrnovala nejen etapu folkovou a trampskou, ale i éru satirickou a estrádní, kdy si smolařské písničky broukala celá republika. Vystupovali tehdy mimo jiné i se skupinou Gustava Broma, s Yvettou Simonovou, Milanem Chladilem a Karlem Vlachem, s komickou dvojkou Šašek – Vostřel, jejich pořad konferoval oblíbený bavič Jarda Štercl. Jméno skupiny se objevuje i na programu Kmochových slavností v Kolíně nebo na oslavách rozhlasu a televize v pražském Technickém muzeu. Konec 50.let, které lze považovat za vrchol smolařské kariéry v estrádním žánru, byl však i dobou tvrdé cenzury, takže písničkové texty bývaly nezřídka poznamenány červenou tužkou cenzora. S komponovanými kabaretními pořady pokračovali Smolaři až do 70.let, kdy nastala několikaletá pauza. V následujícím desetiletí je však Karel Kayman Jakeš k radosti publika vrátil na scénu.

Desítky nádherných písniček

Ve smolařské prezentaci v podobě nahrávek se ve velké většině objevovaly písně z Františkovy autorské dílny. Díky šaramantnímu skladateli, kytaristovi a zpěvákovi tak vstoupily na hudební scénu desítky nádherných písniček, z nichž mnohé se zpívají dodnes, aniž jejich interpreti znají jméno tvůrce. Smolaři se sice rozloučili s veřejným vystupováním v roce 1998, ovšem společné muzicírování s omlazenou sestavou pokračovalo dál při pravidelných úterních setkáních v soukromí domácnosti Procházkových. A Františkova žena Marie udržela tuto tradici i v době, kdy on byl již dlouhodobě v nemocnici.

Františkův podpis nesou vtipné skladby satirické, které si braly na mušku tehdejší nešvary i ekologické problémy, ale i písničky romantické, inspirované hlavně jihočeskou přírodou, kterou nade vše miloval. Své by o tom mohli vyprávět jeho trampští kamarádi, chata v Čakovci či přátelé z mysliveckého sdružení, jehož byl dlouholetým členem. Věrnost, která byla typickým Františkovým povahovým rysem, však projevil nejen ve vztahu k hudbě a přírodě, ale ve svém zaměstnání. V podstatě celý život zasvětil jediné profesi – povolání propagačního výtvarníka a návrháře. I když od chvíle, kdy opustil reklamní oddělení Koh-i-nooru, uplynulo už víc než čtvrt století, krabičky, přebaly a tužky s jeho návrhy najdete ještě dnes na psacích stolech současníků. Stejně jako obrázky a jiné výtvarné artefakty, jimiž František tak rád poděloval své okolí.

S Františkem Procházkou se přijdou jeho blízcí a přátelé rozloučit již v úterý ve 13 hodin na českobudějovický hřbitov sv.Otýlie.