V roce 2001 se jim narodil syn Dušan, v roce 2002 Petr. Od roku 1964 spolupracoval se skupinou Spirituál kvintet, jejím stálým členem se stal v roce 1969, a koncertoval s ní až do své smrti. Krátce také působil ve skupině Brontosauři.

„Dušana jsem znal především muzikantsky, ale měl jsem do značné míry možnost poznat ho i lidsky. Byli jsme v poměrně těsném kontaktu. Byl pro mne obrovským vzorem. Jednak díky tomu, jak se dokázal postavit k věcem, které pro něj byly nepříjemné, a jednak jak dokázal řešit odpovědnost a své rozhodování v životě. Dokázal být férovej, nikdy nikoho nepodrazil. Alespoň co já vím, tak opravdu nikdy. Líbilo se mi celé jeho uspořádání života, jak žil se ženou a syny. Prostě opravdu to byl vzor,“ zmínil jindřichohradecký kytarista a zpěvák Pavel Jarčevský, který v současné době působí v kapele Flow Track.

„O Dušanově muzikantské stránce vůbec nemluvím, to vypadalo, že má od Pána Boha. Byl strašně pracovitej a systematickej. Když jsem měl možnost ho při všelijakých příležitostech navštívit u něj doma, tak jsem viděl, jak má všechno logicky uspořádaný. Dokázal sladit rodinu, kterou v žádném případě nezanedbával, s kapelou Spirituál kvintet, protože na zkoušky jezdil do Prahy. I když se to někomu mohlo zdát nepříjemné, tak Dušan byl systematik a měl všechno dopředu promyšlené,“ dodal Pavel Jarčevský.

Dušan Vančura také vedl v Chlumu u Třeboně dětský sbor Sejkorky. Pro něj napsal do roku 2013 dvacet textů písní, včetně vlastních překladů. Se svou ženou Zuzanou, Magdalenou Jungwirthovou a Štěpánem Štruplem obnovil svůj vokální soubor Antikvartet, který zpíval mimo jiné i některé staré písničky Spirituál kvintetu. Podle jeho spoluhráčů se stal druhotnou obětí koronaviru. Měl zánět zubu a vzhledem k současné situaci nešel k lékaři. Zánět se mu rozběhl a skončil sepsí organismu.

"Ještě je další věc, která mne u něj fascinovala. On jakoby neznal překážky. Věci, které ho trápily, které se mu zdály nepohodlné, především zdraví… Podle mne to nebyla náhoda, myslím si, že nešlo jen o ten zub. On prostě dělal, že ty problémy neexistujou. Pořád chtěl něco dělat, neexistovalo, aby se vymlouval na únavu nebo stáří. Byl obrovsky skromnej, i když mu doma na stěnách visely platinový desky a fotky s americkým prezidentem. Vždycky měl pochopení pro obyčejné lidi a nikdy nezapomněl na to, že také z obyčejného prostředí pochází. Tak to byl pro mne Dušan,“ zakončil vzpomínání Pavel Jarčevský.