V 75 domech zde žilo pět stovek obyvatel, z nichž necelá desítka hlásila k české národnosti. Po druhé světové válce byla obec, ležící téměř na hranicích s Bavorskem, vysídlena a na dlouhá desetiletí se octla za ostnatým drátem hraničního pásma. Po pádu železné opony zde příchozí našli místo vesnice jen hromady kamení a zarostlé louky.

Přesto již osmnáct let sem každoročně přijíždí několik desítek rodáků, aby společně, stejně jako jejich předci, oslavili svatojánskou pouť, i když na místě bývalého kostela stojí pouze dřevěný kříž.

„Samotná obec vznikla na sklonku 18. století a stál zde dřevěný kostelík. V roce 1861 pak byly položeny základy novogotického kostela, který byl zasvěcen narození Jana Křtitele, jehož svátek si připomínáme vždy na konci června. V srpnu roku 1956 byl však kostel v již opuštěné obci odstřelen a hřbitov pak pomocí buldozeru srovnán se zemí. Po sametové revoluci byl hřbitov pietně upraven a vztyčen kříž na místě kde stál kostel. Rovněž se zachoval i pomník obětem první světové války,“ přiblížil historii místa administrátor právně stále existující farnosti Jaroslav Filip.

Pomník obětem války byl pak doplněn i o jména padlých v letech 1939 až 1945. Přestože pro rodáky je poválečný odsun více méně uzavřenou záležitostí a Knížecí Pláně jsou pro ně místem, kde prožili dětství či mají pochovány příbuzné, emoce budí místo dodnes. Důkazem toho je i poničené slovo „vyhnání“ na desce objasňující historii kostela.

Jaroslav Pulkrábek