Stalo se už víceméně tradicí, že do ospalého času divadelních prázdnin vpadne Divadlo Continuo 
s novým projektem a zažene letní nudu. Představení takto vzniklé má obvykle velmi omezený počet opakování, oživuje netradiční místa a jako hosté se jej vedle kmenových herců účastní účinkující z různých zemí. Ani letošní srpen nebyl výjimkou. V čase bartolomějských poutí připravil soubor ve svém nově opraveném sídle v malovickém Švestkovém dvoře a jeho nejbližším okolí představení Zapomenuto v polích.

Z hlediska tématu se nejedná o žádnou převratnou novinku. Již ve svých předchozích hrách (Sousedé, Jizvy 
v kameni) se manželé Štouračovi a jejich divadelní souputníci věnovali paměti místa, v němž žijí, obzvláště je fascinoval tragický osud kraje v době druhé světové války a poválečného nástupu komunistické strany k moci. Čas, kdy tamní krajina ztratila společně s částí německého obyvatelstva i svou duši a následně byla její tvář k nepoznání změněna združstevňováním a kolektivizací, v novém tisíciletí znovu připomněly dobové dokumenty 
a rozhovory s pamětníky, ze kterých Continuo čerpá náměty i zápletky.

Nová hra Divadla Continuo s názvem Zapomenuto v polích se věnuje paměti místa, v němž herci žijí, obzvláště je fascinuje tragický osud kraje kolem Malovic v době druhé světové války a poválečného nástupu komunistické strany k moci.Ve hře Zapomenuto v polích se tak znovu objevují neveselá témata z poloviny minulého století, která již byla několikrát umělecky vytěžena – tragický dopad hloupých žertů, které v čase nacistické okupace končily smrtí nevinných, nutnost volby, kdy každá možnost je špatná, tragika holocaustu, pro německou správu nepochopitelná záliba zdánlivě neutrálních Čechů v anonymním udávání svých bližních, brutálnost odsunu německého obyvatelstva, kterému veleli ti morálně nejpokřivenější, postupné zlomení hrdosti sedláka a jeho ožebračení. Continuo nabízí sondu do nitra člověka dvacátého věku, jehož morálka je v úpadku a který svým zištným a prospěchářským jednáním poznamenává tvářnost světa i osud budoucích generací. Výsledná zpráva o lidském údělu a místě člověka ve světě však není nijak radostná.

Nová hra Divadla Continuo s názvem Zapomenuto v polích se věnuje paměti místa, v němž herci žijí, obzvláště je fascinuje tragický osud kraje kolem Malovic v době druhé světové války a poválečného nástupu komunistické strany k moci.

Vypravěčem či spíše pozorovatelem celého příběhu je sedlák Václav, jehož osudy jsou s krajem a jeho charakterem velmi úzce propojeny. Na scéně postupně defilují různé konkrétní postavy či bezejmenný dav, v jehož často mechanicky opakované každodenní činnosti či davovou psychózou poznamenaném jednání jsou symbolicky vyjádřeny příčiny probíhajícího zla. Působivá je zejména scéna útěku Němců či výjev 
s kartáči, kdy se viníci snaží očistit od svých skutků a nenajde se mezi nimi ani jeden spravedlivý. Hře tradičně dominuje velmi expresivní herecký projev založený na výrazné mimice, významných pohledech a často karikovaném pohybu. Součástí představení je i živá hudba, v níž se mísí klezmer, lidové popěvky zemí, z nichž jednotliví performeři pocházejí, cirkusové melodie či teskné písně. Nechybějí ani pro Divadlo Continuo typické, trochu děsivé koňské masky. Výjevy ze života koní, především zobrazení necitelného zacházení člověka se zvířetem, jsou opět alegorií k osudům lidí. Silnému symbolicky vyprávěnému příběhu konkrétního místa se autoři v závěru představení ještě pokusili vtisknout obecnou a nadčasovou platnost využitím apokalyptických veršů ze skladby Pustina od 
T. S. Eliota.

Nová hra Divadla Continuo s názvem Zapomenuto v polích se věnuje paměti místa, v němž herci žijí, obzvláště je fascinuje tragický osud kraje kolem Malovic v době druhé světové války a poválečného nástupu komunistické strany k moci.Zapomenuto v polích nijak výrazně dosavadní poetiku Divadla Continuo neposunulo. Opět nabídlo osvědčenými motivy zarámovaný depresivní obraz nízkosti a zkaženosti lidské rasy v moderní době. Přesto divákovi dokázalo přinést ono křehké potěšení z účasti na hře. Velké zásluhy si v tomto ohledu připsalo i místo a čas, v nichž podívaná proběhla. Vůně posečeného obilí, země a trávy, magie cesty temnými loukami 
a lesy oživenými expresivním herectvím i režií neplánovanými projevy (husí kejhání či létající netopýři) totiž pozdvihla minuty strávené 
v Malovicích na úroveň smyslového zážitku, který se zaryje do paměti.

Hodnocení Deníku: 80%




JITKA RAUCHOVÁ
Autorka je kulturní historička