Masopust byl původně třídenní lidový svátek a slavil se ve dnech předcházejících Popeleční středě, která byla začátkem čtyřicetidenního půstu před Velikonocemi. Vyvrcholil v úterý, kdy vesnicemi procházely průvody maškar, dodržovaly se tradiční zvyky, maškary se hostily koblihy a uzeným masem, předávalo se právo nebo se o půlnoci pochovávala basa.

„Teď už se v úterý slaví méně. Je to z praktického důvodu, protože lidé jdou druhý den do práce. Tak se oslavy skoro všude posunuly na předchozí víkend. Poslední dobou dochází k posunu dopředu o čtrnáct dní, ale je zajímavé, že nikdy ne k posunu opačnému. Pořád se ctí, že půst by měl být zachován a předvelikonoční období nemělo být rušeno,“ uvedla vedoucí regionálního pracoviště pro lidovou kulturu při Jihočeském muzeu Marcela Macková.

Součástí masopustního průvodu byly od nepaměti různé maškary, nejčastěji žebrák, cikán nebo cikánka, kominík, židé, Medvědář (vodil na řetízku medvěda), kobyla a nebo muž převlečený za ženu.

V tradičním průvodu maškar ani dnes nechybí mládenecká, takzvaná zelená nebo také růžičková koleda. Mělo by ji tvořit dvanáct koledníků, svobodných mládenců a koledu vede Masopust (někde také Matka, například na Doudlebsku).

V některých obcích chodí vedle tradiční růžičkové koledy i koleda slaměná; například v Benešově nad Černou se ujímá tradice slaměné koledy Jarka Štefániková.

„Dostala jsem se k tomu přes střapaté masky. Dalo by se říct, že jsme taková ženská falešná koleda; nesmíme se parádit a z bot holkám čouhá sláma. Vycházíme až po obědě, vytáčíme kolečka pro lidi stojící na náměstí , kde se pak až večer setkáme s mužskou koledou. Tam si spolu s hejtmanem zašňupeme tabáku, spřátelíme se a zbytek dokoledujeme společně,“ prozradila Deníku hejtmanka Jarka.

Masopustní rej:

19. ledna: Rájov, Nesměň u Ločenic, Rožmitál na Šumavě

26. ledna: Besednice, Holubov, Dolní Dvořiště, Lomnice nad Lužnicí, Skály u Protivína, Vitějovice(maškarní merenda)