Narodil se v roce 1942 v Praze, po otci Čech a po matce Slovák, a vyrůstal v Bratislavě. Po kom z rodičů zdědil hudební vlohy, nevíme, ale naštěstí pro nás Jihočechy narukoval do Českých Budějovic.


„Než aby hlídal lidově demokratickou vlast na čáře, nechal se naverbovat do vojenského dixielandu,“ psali jsme o něm před dvanácti lety, když jsme mu připravili zvláštní vydání „Ivanových listů“.


V jižních Čechách už setrval a kapely kombinoval: Minnesengry, Ptáky, CBA, Úsvit, Dudlajdu . . . Jak později zavzpomínal šéf dudácké muziky Úsvitu Miroslav Stecher, hrál skvostným jazzovým způsobem na kytaru, ale postupně zakotvil u basy.
V každé kapele odváděl stoprocentní muzikantskou práci, ale neúnavně projevoval svébytný humor za jakékoliv situace – ať šlo o bezstarostné koledování, hru pro pár přátel, nebo o velká reprezentativní či soutěžní vystoupení.
Jeho život se teď nečekaně předčasně uzavřel. Bude chybět Dudlajdě i Úsvitu, dokončujícímu CD k šedesátinám souboru v příštím roce. Ivanova basa na ní ovšem v řadě nahrávek zazní.


Hlavně ale bude chybět rodině, kamarádům a posluchačům.
Těžko si představit, co by nám k tomu sám řekl, čím by nás teď „odboural“ po svém nenapodobitelném způsobu. Ale jak ho známe, určitě by ho nějaká zichovina napadla . . .


V tom mimořádném přátelském vydání Jihočeských listů v roce 1999 se pár jeho přátel svěřilo, co by mu nepřáli ani za nic. Jirka Bosák z Dudlajdy tehdy řekl: „Aby ho přešla lehkost humoru, se kterým baví celý muzikantský národ ptákovinami a jinými moudrostmi. Aby ho opustilo nadání k porozumění si s kýmkoliv. Zkrátka aby mu ‚praskla struna‘ . . .“
Bohužel, stalo se.

Více v Deníku v pátek 8. července.