Po loňské klasice Aloise Jiráska Lucerna se do zámecké zahrady vrátila komedie. Tyláci opět hrají veselý příběh z italského prostředí a diváci se baví od samého začátku.

Darmošlapky, to je příběh, chudého, rádoby truchlícího zanedbaného sedláka Pamfila a jeho podobně zanedbaných a neudržovaných a vínachtivých kumpánů. Ti si žijí v klidu a pohodě na jednom statku, kují pikle a hledají vše jen ne práci. Až jednoho dne jejich bezstarostný život naruší návštěva příbuzných. Není to ledajaká návštěva, přijdou totiž vdavekchtivé sestry s cílem oženit Pamfila s neteří nejstarší sestry Lauretou, aby se mimo jiné dostaly k jeho jmění. A zápletka je na světě!

Když se jedná o dědictví, kdy na prvním místě jsou peníze a chuť se vdáti, přichází komplikované sváry. A starý kmet se nám najednou mění a málem podlehne jejich nátlaku, aby se s mladinkou dívkou oženil. Jenže Laureta je zamilována do mladého básníka, který mluví jen ve verších, a jeho těžko srozumitelné mluvě rozumí jen mládí.

Příběh se zamotává, kují se pikle a intriky nemají konce. Jak to však v komediích bývá, vše se nakonec k spokojenosti všech rozmotá a vše dobře dopadne, Pamfilo je přiveden k rozumu a mladí dojdou svého štěstí.

Tyláci i obecenstvo na Kratochvíli, které i letos přichází opět ve velkém počtu, se baví. Místy smích nebere konce a příběh se moc líbí. Letos mají netoličtí ochotníci i hudební podbarvení klávesami, které hře v mnoha místech dávají barvitou svéráz. Netoličtí ochotníci opět hrají excelentně, humorné dialogy, kdy se někdy jazyk motá, podávají jasně, krásně a zřetelně. Je to opět zábava, kterou je nutno vidět.

Hru pro ochotnická divadla napsal Zdeněk Hovorka, který patřil do významných jaroměřských tvořivých a amatérských herců a divadelních režisérů, dramatiků i historiků ochotnického divadla. Napsal čtyři divadelní hry a jeho celoživotní úsilí bylo oceněno v roce 2010, kdy obdržel nejvyšší vyznamenání pro amatérského divadelníka – Zlatý odznak J. K. Tyla.

Ladislav Beran