K nyní poměrně často diskutovaným otázkám, zdali jsme se tehdy měli bránit, jakou podobu mělo budování opevnění a do jaké míry byla tehdejší armáda připravena na případný válečný konflikt, přispívají dvě čerstvé regionálně zaměřené publikace autora Jana Solpery.
Koncem září vyšla v Muzeu Jindřichohradecka publikace Devětadvacátí v osmatřicátém, zítra bude uvedena do života další kniha Nadějný začátek se smutným koncem, kterou vydává Jihočeské muzeum v Českých Budějovicích. Obě knihy se zabývají otázkou obrany jihočeského regionu v roce 1938.

Můžete našim čtenářům prozradit, co stálo na začátku vašeho zájmu? Jak jste se vůbec k této problematice dostal?

Hned na začátku musím upozornit, že neobdivuji militarie, byl jsem dost špatný voják, ani nemám rád novodobé hraní na vojáky. Obrana jižních Čech mne zajímá jako historický fakt. Ale teď přímo k vaší otázce. Prožil jsem dětství ve Stráži nad Nežárkou a úplně náhodou, po mnoha letech, jsem se dozvěděl, že se u nás, skoro za humny, v osmatřicátém mělo stavět opevnění. Našel jsem zbytky jednoho bunkru, což vyprovokovalo moji zvědavost. V té době nebyla žádná kniha, kde bych byl našel o prvorepublikovém opevnění jižních Čech nějakou informaci. Tak jsem se vypravil do archivů.

Jak postupovalo další studium a získávání informací?

Pomalu a velmi komplikovaně. Nejprve jsem se zabýval tím, co mělo být postaveno okolo Stráže, což byl takzvaný úsek 162. Brzo jsem zjistil, že se nemohu zabývat pouze jedním úsekem. Lehké opevnění bylo složeno z několika linií bunkrů a překážek, které tvořily určitý celek. Pevnůstky v jednotlivých úsecích stavěly civilní firmy, stavbu řídily takzvané Vojenské stavební dozory, což byl jeden důstojník, kterému pomáhalo několik aspirantů a vojáků. Jeden typ opevnění se na Jindřichohradecku a Českobudějovicku stavěl už v roce 1936.
Po necelém roce byl vojenskými úřady zaveden další, na svou dobu dokonalejší systém lehkého opevnění, tzv. vzor 37. Ten se ale intenzivně začal v jižních Čechách stavět až po 12. březnu 1938, kdy bylo Německem obsazeno Rakousko.
Ale tato stavební činnost neprobíhala tak rychle, jak bylo třeba, takže do vyhlášení zářijové mobilizace byla vybudována jen část opevnění. V archivech jsem našel nejen velké množství technických informací, ale narazil jsem i na zvláštní lidské příběhy, mnohdy velice smutné. To byl asi moment, kdy mě tato problematika začala hlouběji zajímat.

Více v tištěném vydání ve středu 22. října 2008.