Přesto si mažoretky i tým kolem ní a Základní školy T.G.M., který se podílel na organizaci již sedmého ročníku této akce ve Vimperku, si ale pochvalu rozhodně zaslouží. „Z celého programu mám velice dobrý pocit. Organizace běžela jako na drátkách. Je to i tím, že celý tým je za celou dobu, kdy se ve Vimperku mistrovství koná, už dost dobře sehraný, takže byly minimální prodlevy a soutěž skončila dokonce díky tomu i o několik minut dříve, než jsme počítali,“ hodnotila Dagmar Rückerová. Spokojeni byli i vedoucí souborů. Ti si chválí především kvalitní zázemí, dostatek prostoru a především malé vzdálenosti mezi stadionem, kde se mistrovství konalo, ubytováním a stravováním. Zaujalo i netradiční slavnostní zahájení nedělního odpoledního programu. O to se postaral osmdesátičlenný smíšený dětský pěvecký soubor dětí z vimperských základních škol T.G.M. a Smetanova, Základní školy Čkyně a Gymnázia Vimperk, který secvičil lidovou skladbu Ach synku, synku a jako druhou pak společnou skladbu finalistů soutěže Česko Slovensko hledá Superstar. Tečku pak udělali horolezkyně, které se na plochu spustily zpod střechy s vlajkami Základní školy T.G.M. a mažoretek Klapeto Vimperk.
Diváci mohli v neděli sledovat vystoupení skutečných špiček v mažoretkovém sportu, které v současnosti v České republice působí. „Pokud to budu brát z pohledu výsledku našich mažoretek, samozřejmě je tak silná konkurence trochu proti nám a možná bychom uspěli jinde. Ale na druhou stranu je účast souborů, které mají na svém kontě úspěchy v rámci Mistrovství Evropy obrovskou poctou pro nás, jako pro pořadatele. Navíc diváci mohou sledovat skutečně špičkové sestavy. Mimochodem na začátku odpoledního programu bylo prodáno 570 vstupenek, což značí veliký zájem veřejnosti. I když v publiku usedli příznivci i jiných souborů, velkou část tvořili Vimperští, mezi kterými jsem viděla i ty, které bych na takové akci nikdy nečekala a kterým se mistrovství moc líbilo,“ dodala Dagmar Rückerová.
Vimperským juniorkám, které v loňském roce získaly prvenství v kvalifikaci a 3. místo v semifinále v Hustopečích, obhajoba titulu letos příliš nevyšla. Dokonce jim v závěru jejich vystoupení vypadla hudba. „Nevím, co se stalo. Cédečko jsme měli odzkoušené a najednou přestalo hrát. Zádrhel se nám nepodařilo najít, ale je fakt že na hodnocení skladby to nemělo vliv. Naopak, porota ocenila, že děvčata skladbu dokončila i bez hudby. Šlo naštěstí jen o zhruba patnáct vteřin. Kdyby vypadla hudba na začátku, bylo by možné skladbu opakovat, ale myslím si, že by to děvčata ještě víc rozhodilo,“ vrátila se Dagmar Rückerová k vystoupení druhé skupiny vimperských mažoretek.
Zatímco si pochvaluje nejen úroveň celé soutěže a také organizaci včetně slavnostního zahájení, s výsledky mažoretek z Vimperka už tolik spokojenosti mít nemůže. „I když vezmu do úvahy potíže s muzikou, při vystoupení spadlo juniorkám devět hůlek, seniorkám ještě o tři více, a to znamená docela velkou bodovou ztrátu. Ale i přes neúspěch v podobě medailových umístění postupují kadetky, juniorky i seniorky do semifinále, což považuji v tak silné konkurenci za úspěch, takže se pokusíme si umístění vylepšit,“ doufá Dagmar Rückerová s tím, že postup přímo do finále si vybojovaly mini formace a mix což je sestava hůlky a pom pom. A v čem jsou podle Dagmar Rückerové ostatní skupiny tak říkajíc o krok napřed oproti vimperským mažoretkám? „Na vystoupení špičkových souborů je patrná dlouhodobá gymnastická průprava, což my neděláme. Nejvíc je to pak znát u pom pomů. Trochu se možná projevila i skutečnost, že našim dívkám chybělo takové to zdravé hecování před vystoupením. Jak já, tak dcera, která usedla do poroty, jsme na to neměly tolik času. A do určité míry se na výsledcích projevilo i hodnocení poroty, i když bych nerada, aby to vypadalo, že svaluji vinu za výsledek jen na porotu. Hodnocení je o subjektivním pohledu každého porotce, ale je znát, že část poroty preferovala trochu jiné pojetí, než to, které předvádíme a které je nám bližší. A koneckonců, vyrovnat se a každý sám v sobě zpracovat to, že loni jsme dosáhli lepšího výsledku než letos, to je velmi cenná životní zkušenost“, shrnula Rückerová.
Přestože se zmínila o subjektivním pocitu, i porotce se drží určitých měřítek. „V současné době hodnotí výkony mažoretek v České republice na 20 proškolených porotců, kteří svou licenci získávají za základě závěrečného testu z pravidel mažoretkového sportu. Porotci jsou převážně oslovováni z řad vedoucích těch souborů, se kterými se takříkajíc počítá. Porota hodnotí vystoupení ve třech částech. Jako první je choreografie, kde se hodnotí tvary formací, jejich proměny, četnost, rozpoznatelnost a také délka času, po kterou je skupina v daném tvaru a jak často a rychle jej dokáže změnit. Druhým kritériem je technika, kde je důležitá synchronizace. Tady hraje velkou roli i to, jestli mají mažoretky alespoň přibližně stejnou výšku postavy, protože pak je synchronizace lépe patrná, než když jsou ve výšce velké rozdíly. A nakonec se hodnotí práce s náčiním. U pom pomů jsou možnosti přece jen omezené, zato u hůlky se klade důraz na vyhazovačky, jejich počet, obtížnost, vzdálenost při přehazovačkách, a pak porota vnímá nejrůznější klouzání hůlky před nebo za tělem, opalovačky hůlky kolem pasu, krku nebo nohou. Tady se dá přijít o hodně bodů. Například za každou spadlou hůlku jde dolů desetina bodu. Právě technickou část má na starost vždy jeden porotce,“ vysvětlila Dagmar Rückerová částečně pravidla hodnocení. Výsledná známka se pak určuje podobně jako u výkonu krasobruslařů. „Pokud by se v hodnocení některé výrazně vymykalo, škrtá se a nahrazuje průměrem známek ostatních rozhodčích, což provádí počítač,“ doplnila.
Pádů hůlek při vystoupeních bylo vidět dost, některé mažoretky ale zvládaly tuhle situaci lépe, jiné byly evidentně rozhozené. „Myslím si, že je lepší, tedy pokud to je možné, nechat hůlku raději ležet a sebrat ji až za chvíli, pokud to nevadí kvůli sestavě. Jinak totiž může zmatené pobíhání a sbírání hůlky narušit celou choreografii a to je pak větší problém,“ radí Dagmar Rückerová. I podle její zkušenosti se právě na práci s náčiním dost projevuje vývoj. „Dnes už vůbec nestačí jen umět s hůlkou točit a navíc jen jednou rukou. Mažoretky musejí zvládat práci oběma rukama nejen pod rukou, ale i před tělem. Projevují se i tady nejrůznější trendy, což se týká opalovaček s hůlkou kolem těla a znát je také ústup od klasického stylu kostýmů, kde postupně mizí typické vojenské prvky a projevuje se větší fantazie. Pro nás je důležité, pokud chceme se špičkou držet rok, tohle všechno sledovat, což obnáší i jezdění po dalších soutěžích,“ upozornila Dagmar Rückerová.
Hlavní finanční zátěž při pořádání mistrovství nese město Vimperk. „Na akci se nám podařilo získat grant Jihočeského kraje v kapitole Živá kultura, významně přispěli i sponzoři. Technické zajištění a vybudování pódia měla na starost Správa sportovních a rekreačních zařízení a o ozvučení se postaralo studio Epigon,“ poděkovala závěrem Dagmar Rückerová.