A tato neokoukanost jim vydržela dodnes. Za tu dobu sice doznala tahle formace mnoha personálních změn, že to až někdy mohlo navodit otázky o přerušení její kariéry, ovšem neutuchající entuziasmus vůdčí osoby, chuť dalších muzikantů vstupovat do rozjetého rychlíku skupiny a v neposlední řadě ohlasy na stejnou notu vyladěného publika zapříčiňují, že kapela jede dál. Krucipűsk točí koly svého pekelného bigbítu už patnáctou sezonu, včetně výběrového alba dosud zplodil šest desek a se sedmou právě vstupuje na tuzemský trh. A přitom stačí málo – především chuť bavit sebe a tím pádem i ostatní – posluchače. Soubor navíc dovedl najít díky inovacím i porcím neotřelých nápadů fandy z další generace a to bývá pro skupiny podobného ražení jak rozhodující, tak závazné. Před koncertem, kterým zahajují svojí „Ahoj Tour 2007“ a jenž se uskuteční v sobotu 7. dubna v prachatickém Hotelu Park přinášíme rozhovor s frontmanem Hájíčkem:


Jak se vlastně tehdá přišlo na takovýto prapodivný název pro skupinu. Že by snad nějaké křesťanské vlivy?


Křesťany a další bych do toho moc netahal, ale jestli to chcete opravdu vědět a následující výraz ustojíte…, tak se jedná o smyšlené synonymum pro Velkou Naštvanou Vagínu :-). A je to venku!


V pohodě. Někdo pojmenoval váš hudební styl hardcorem, jiný zase pekelným bigbítem. Kde se cítí být „strejda Tomáš“ po patnácti letech hraní?


Když do toho započítám i oi–punkový trio Hubert Macháně, který započalo obšťastňovat obdobně naladěný típky už někdy v první půli osmdesátek, tak je mi jedno, jak to kdo nazývá. Mě baví veškerá dobrá muzika! Dnešní a myslím, že i dřívější podoby Krucipüsku byly a jsou takovou fúzí všeho.


Formací prošla už téměř dvacítka muzikantů. Je to součástí filozofie o hudební nezkostnatělosti?


Dokonce bych řekl, že jich bylo ještě víc. Jde v podstatě o vývoj jak jednotlivých hráčů, tak celý kapely. Ovšem ve skrytu duše si přeju, aby se to jednou ustálilo a Krucipüsk nevypadal jako band, v němž jsou muzikanti na „dobu určitou“, na jednu, maximálně dvě sezony a pak zase sbohem. Třeba u strunné sekce tomu tak je, ale na postu bubeníka už řadu let bez výkyvů vládne Vojta Douda, který přežil celou řadu neméně zdatných kytaristů. Ale i tyhle změny měly podle mého názoru pozitivní dopad na tvorbu kapely.


A není to vysilující po vydání téměř každého CD stále hledat a „zaučovat“ nováčky? (např. loni během několika měsíců odešla dvojice kytaristů – pozn. aut.).


Nováčky nezaučuju, nikdy jsem to nedělal. Od toho jsou specializované školy nebo učebnice. Já si vybírám zralý muzikanty, tudíž je to spíš o radosti z práce. Ale s některými jsem se samozřejmě loučil nerad.


Repertoár máte poměrně košatý, ovšem na koncertech opomíjíte skladby z raného údobí.

Jsou to dobrý kousky a určitě se k nim ještě vrátíme, ačkoliv připouštím, že točíme hlavně songy z posledního období a na starší věci se tolik nedostává, i když je lidi stále rádi. Nicméně nestává se, aby na koncertě nezazněla aspoň část repertoáru z Cirkusu nebo Bigadababy (2. a 3. LP - pozn.aut.). A navíc prvořadým úkolem bylo donedávna nahrávání a vydání nového cédéčka.


Právě, jaro a s ním další řadovka. Jde ve šlépějích posledního počinku (Druide – pozn.aut.) anebo můžeme čekat obrat o 180 stupňů?


Nechal bych fanouškům taky trochu překvapení. U Krucipűsku si zkrátka nemůžete být ničím jistí. A to je i naše krédo! Navíc ti nejvěrnější z něj mohli slyšet ukázky už na mnoha akcích.


Ale předpokládám, že z něj hráváte i na současných koncertech a především během rozjíždějícího se turné…


Samo. Na koncertech v těchto dnech, týdnech, ba i měsících hráváme většinou hned několik skladeb z tohohle CD, které kromě deseti zbrusu nových pecek nese pro někoho možná trochu námořnický název „Ahoj!“ A snad se bude všem, nikoliv jen námořníkům, líbit. Minimálně stejně jako ta předchozí. (Autor je hudební publicista)