„Jsem rád, že se z této akce pomalu stává tradice, která navazuje na bohatou historii našeho zámku a jeho okolí,“ pochvaloval si starosta Netolic Oldřich Petrášek. Bývalá Netolická obora, jejíž krajinou vedou trasy honů byla totiž kdysi pýchou rodu Rožmberků. Zajímavostí je, že se zde poprvé v jižních Čechách začali chovat daňci nebo třeba bažanti. Obora sice po Třicetileté válce zanikla, ale tradice loveckých kratochvílí dnes pokračuje právě v duchu parforsních honů.
Lovecká tradice se tak spojuje s dalším důležitým odvětvím, které Netolice proslavily, a tou je chov koní. Současná podoba parforsního honu již není založena na pronásledování lišky. Nechybí však slušivé obleky jezdců, smečka honicích psů a krásní koně. „Hon se připravuje tak, že vyrazí jezdec, který pokládá pachovou stopu. Ta bývá podle obtížnosti jeden a půl až čtyři kilometry dlouhá a vede přes různé skoky a přírodní překážky, vysvětloval před prvním honem známý herec Václav Vydra, který se místního parforsního honu účastnil již potřetí.
„Myslím, že místní trasa nebude moc dlouhá, počítám tak s dvěma kilometry. Záleží to ale vždy na jezdci, který stopu pokládá. Já sám se účastním i parforsních honů v Drahonicích u Lobkowitzů, kde stopu občas připravuji,“ pokračoval Václav Vydra.
Jezdcům i pozorovatelům v sobotu přálo i počasí, které jen umocňovalo výjimečnost renesančního prostředí zámku a jeho okolí. „Jsem rád, že se sem lidé vrací a že se nám náročná organizace daří. Tato akce přece není jen vyjížďka a hon, ale i zamyšlení nad krajinou, která nám byla shůry svěřena k obhospodařování,“ zakončil Oldřich Petrášek.
Při parforsním honu ale i letních dostizích je velice důležité i zázemí, které je v tomto případě umístěno ve stájích zámku. Prostory jsou ale v současné době využívány pouze minimálně. „Je škoda, že na Kratochvíli nikdo koně trvale nechová a tak celý chovatelský areál chátrá. Koně jsou zde ustájeni pouze dvakrát ročně, což zdaleka nenaplňuje jeho možnosti,“ posteskl si závěrem spolupořadatel Václav Filištein.

Radek Štěpánek