Jde o indie-popovou kapelu, která vznikla v září 2013 po rozpadu úspěšné kapely Charlie Straight, která tehdy oznámila, že si dává pauzu na neurčito. Frontman kapely je Albert Černý, který zaujal pozici zpěváka a kytaristy. Dalšími členy jsou Jeroným Šubrt, Patrick Karpentski a bubeník Antonín Hrabal.

Je to třinecká skupina, která působí v České republice a částečně sídlí v Londýně, možná proto zpívá anglicky. Debutové EP vydala v roce 2015 a jmenovalo se "We Are Making Love Again". Nová deska vyšla teprve nedávno, 10. listopadu.

Osmadvacetiletý frontman Albert Černý je idolem nejedné náctileté fanynky. Ještě před prachatickým koncertem odpověděl Prachatickému deníku na několik otázek.

Lake Malawi. Ilustrační foto
Hodí se začít s fanouškovskou základnou. Jaké to je být idolem dívek?
Je to super, protože v tobě vidí ty dobré věci a myslím, že ne jen holkám předávám skrz hudbu určitou naději, že má život smysl.

Koncertujete hlavně v Česku a v Anglii, které fanynky jsou lepší?
Rozhodně v Česku…

Kdy přišel nápad založit si vlastní kapelu?
Všichni v kapele jsme doma byli už odmalička vedeni k hudbě. Asi v patnácti jsem uslyšel písničku The Scientist a rozhodl jsem se mít jednou taky takovou kapelu jako Coldplay. Nejdřív to byla skupina Charlie Straight, se kterou jsme hráli sedm let. Lake Malawi jsem založil až po jejím rozpadu v roce 2013. Poslouchal jsem tehdy Bon Ivera a v mojí oblíbené písničce zpíval o jezeře, tak mi to přišlo jako dobrý nápad pro název nové kapely.

Zpíváte anglicky a vystupujete částečně také v Anglii, kde byste chtěli hrát víc?
Manažer Ewy Farne mi jednou řekl, že je naivní si myslet, že budu úspěšný někde jinde než doma, protože tady mě lidi nechápou a jinde mě pochopí. Být úspěšný doma, to je základ. Nikam se nestěhujeme, ale určitě bychom chtěli v zahraničí hrát častěji. České publikum je svým způsobem lepší, otevřenější, kdežto v Anglii si musíš nejdřív prokopnout dveře. Každá skupina si k sobě přitahuje určitý druh lidí. My máme ty nejoddanější fanoušky na světě! Vlastně jsou to spíš kamarádi.

Proč máte webovky jenom v angličtině?
Všechno máme v angličtině, protože když si dáme za cíl, že chceme dobýt svět, tak se prostě nemůžeme chovat jinak.

V Británii jste absolvovali turné už v roce 2015. Jaké to je pro kapelu z Česka hrát v Anglii?
Dodalo nám to zdravé sebevědomí. Odehráli jsme tam tehdy asi deset koncertů a třeba v Newcastlu, kde jsme byli s kapelou Kosoti, přišly v podstatě 3 generace lidí. Na jihu Anglie s Joel Peter jsme zase navštívili punkovější kluby. Odnesl jsem si z toho pocit, že na hraní v Anglii máme a není důvod se toho bát. Je to motivující a zároveň je hezké vědět, že na vás přišli lidi, které opravdu zajímá hudba. Nejsou to žádní soudci, kteří by přišli a chtěli vás kritizovat.

Lake Malawi. Ilustrační foto

Co byste jako kapela dokázat za hranicemi Česka dokázat?
V zahraničí jsme toho zatím moc nezažili. Naše plány jsou odvážné, ale pracovité. Chceme hrát, hrát a hrát a skamarádit se s lidmi v zahraničí. Je to podle mě důležité. Po mailu nebo telefonu to nejde. Přímý kontakt je nejdůležitější. Chceme získat kontakty a koncertovat, najít si tu správnou agenturu a vydavatelství.

Lze prorazit v zahraničí prostřednictvím třeba Youtube?
Podle mě jsou klipy důležité. Spousta lidí si na párty pouští písničky z Youtube. To je podle jedna z cesta, jak prorazit. Ale nechtěl bych být jako OK GO, kteří jsou známí hlavně klipy, ale jejich hudbu si vlastně moc nepouštím.

V čem se nejvíc liší tvorba Lake Malawi a předchozí kapely Charlie Straight?
Velký rozdíl v tom asi není, z mého pohledu se stále jedná o písničky z mojeho života. Nová deska Lake Malawi je ale tvrdší než poslední deska Charlie Straight a jsou na ní lepší písničky.

Bylo pro vás těžké se znovu dostat na určitou úroveň a získat povědomí veřejnosti, které jste měli s Charlie Straight?
Zrovna v tomto období se to začíná měnit a myslím, že vydáním nové desky se staneme samostatnou kapelou se vším všudy, která se nemusí odkazovat na minulost a má vlastní repertoár klidně na dvě hodiny, i když tam Coco určitě uslyšíte.

Proč zatím nemáte žádnou písničku v češtině? Je to tím, že vám čeština pěvecky nesedí, nebo preferuješ angličtinu hlavně pro její univerzálnost?
Chtěl bych, aby se radost a energie z naší hudby šířila do celého světa, od malička jsem angličtinu miloval, od šesti jsem měl soukromé hodiny, jezdil jsem na okresní soutěže už na základce… Sám poslouchám hodně anglicky zpívajících kapel, třeba Foals, Tame Impala, Bon Ivera a tak dále. Je pro mě tedy přirozené zpívat v angličtině.

(Jednu ze skladeb, které nám poskytla manažerka kapely Kateřina Kulesová, si poslechněte zde.)

Z českých hudebníků pro vás nikdo nepřijde inspirativní?
Ale ano, mám rád třeba Tata Bojs, Michala Hrůzu… Čím víc poznávám zdejší kapely, tím víc si jich vážím. Dřív bych možná ohrnoval nos nad tím, že Chinaski zpívají Kláru, dnes vlastně zjišťuji, že to myslí podobně jako my.

Kolik písní najdou posluchači na vaší nové desce, která vyšla před několika týdny a kde vznikla?
Je tam čtrnáct písniček. Částečně jsme ji dělali u mě doma v pokoji, částečně na chatě. Jinak ve studiu SONO a ve Studiu Svárov, sbory do písničky Bottom of the Jungle se nahrávaly v Londýně. Žánrově je trochu tvrdší a rychlejší než ta přechozí. Křest desky chystáme na 6. prosince v pražském paláci Akropolis. K desce také teď vyšel videoklip s názvem Paris. (ten mohou čtenáři shlédnout u totoho článku, pozn. aut.)

Co chystáte pro publikum v Prachaticích?
Pro prachatické fanoušky jsme si připravili oblíbený formát koncertu, unplugged. Takové koncerty mají skvělou atmosféru, jsou intimnější a máme takhle možnost předat trošku jinou energii, než na větších koncertech. To nás baví.