V současné době se Hana Krčmová věnuje tvorbě zahradních skulptur a také malování. A právě obrazy budou v listopadu vystaveny v galerii Zimní zahrada, na MěÚ Prachatice. Výstava ponese název „Zelená modrá – dóóst dobrá!“

Jak jste se dostala od návrhářství k malování obrazů?
Při své profesi jsem kreslit musela vždycky. Byl to nejjednodušší způsob, jak předvést zákazníkovi návrh dekorace nebo kostýmu. Obrazy do svého bytu jsem si ale kupovala od kolegů malířů. Často jsem však měla velmi specifické požadavky, až mi jednou řekl ak. malíř Vladimír Suchý: „proč si to prostě nenamaluješ sama?“…a stal se mi pro začátek i rádcem. Ani netušil, jak dobru radu mi tím dává – od té doby mi malování stále přináší jen a jen radost.

Jaký byl váš první obraz a co jste vnímala na malování jako nejtěžší?
Na svůj první obraz si už nepamatuji, ale začátky byly spojeny s mnoha chybami – např. když jsem z úsporných důvodů začala míchat olejové barvy v kelímcích od jogurtů – trošku barvy, kapka oleje, ještě kousek barvy, ještě kapka…a když jsem kelímek zvedla, vypadlo mu dno, a celý obsah byl na zemi….

Proč malujete krajinu?
Možná proto, že krajina, která leží přede mnou, se nemůže zvednout, a jít se podívat, jestli si je na obraze podobná! Možná taky proto, že krajina má v sobě určitou harmonii a řád, které v tom dnešním blázinci postrádám. A je to skvělá bio-terapie - jít do lesa, sednout si k řece, pozorovat mraky… nemyslet na nic….po dvou, třech dnech se vrátíte díky léčivé síle přírody zpět do každodenního kolotoče městských problémů plni sil a elánu, no a já si ještě přivezu namalovaný obraz. J. J. Rousseau řekl: vyjděte do lesů, stanete se lidmi…i tak to lze říct.

Proč Zelená modrá?
Nebe a tráva, voda a les… to je ta pohoda…a víte, že v krajině, v přírodě vůbec, je nejvíc zastoupena zelená barva? Na zelenou je prý lidské oko také nejcitlivější, což údajně zase souvisí s evolucí, protože v blízkosti zelené byla vždy potrava a voda. Proto asi některé indiánské kmeny mají pro zelenou ve svém slovníku až dvě stě výrazů!

A proč galerie v Prachaticích?
Na začátku to bylo jednoduché. Na mé výstavě v Táboře jsem potkala skupinu prachatických turistů, těm se obrázky líbily, a požádali mně, zda bych neudělala podobnou výstavu v Prachaticích. Kývla jsem, s tím, že vše musí zorganizovat sami, já jsem přece jen „přespolní“…vše se rozjednalo….pak bohužel onemocněl můj muž, nebyl čas ani myšlenky na malování, termín jsem musela posunout. Když už jsem já byla „ok“, dozvěděla jsem se, že mezitím zemřel pan „hlavní turista“. Chtěla jsem celou akci zrušit, nevěděla jsem, co s tím na dálku zmohu sama…ale pak jsem dostala na telefon paní Hanu Rabenhauptovou, ta mně pozvala do Prachatic…a já se domů vrátila nejen okouzlena Vaším nádherným městem, ale hlavně posílena energií a příslibem pomoci paní HR i dalších milých lidí, a pochyby zmizely.

A vazby k Prachaticku?
Jsem z jižních čech, narozená v Českém Krumlově, žila jsem nad Vajgarem v Jindřichově Hradci, v Českých Budějovicích, Táboře, v Sezimově Ústí….přes Prachatice jsem jezdila za kamarádkou do Volar, několikero prázdnin jsem strávila na chalupě u Strakonic…tady, v Prachaticích, ale studovala moje maminka, již jako dospělá, na pedagogické škole, takže jsme s ní občas trabantem „jeli na rodinný výlet“, žije zde několik mých spolužáků z táborského gymnasia, jejich děti, pak i vzdálený příbuzný s rodinou…a ve vlaku cestou sem jsem se seznámila s velmi milou paní doktorkou, která tu má chalupu…

Vaše výstavy podporují děti, což chcete i nyní. Jak podpora vypadá a co vás k tomu inspirovalo?
Především nejsem sama – např. Magdalena Kožená spolu s Maximem Velčovským podporují děti v „liduškách“, ilustrátor Jan Hísek pořádá dětské akce v Pellého vile….Architekt Gaudí řekl: „příroda je stále otevřená kniha, a jen v ní stojí za to číst“. A je na nás, jaké „knihy“ předložíme našim dětem. Cokoliv pozitivního jim ukážeme, to se odrazí v jejich nitru. Takové prostě bude „naše příští“. Děti, které kreslí a malují, mohou dobrodružnou cestou rozvíjet svou fantasii i estetické cítění, a vybudovat nám pak skvělý svět. A já stojím jen o růžovou budoucnost! Proto se snažím vždy k výstavě připojit doprovodnou akci pro děti, nebo pořádat komentované prohlídky pro místní školy, případně připojit výtvarný workshop. A výtěžek se po výstavě vždy „promění“ na barvy, štětce či jiné potřeby pro výtvarnou činnost těch nejmenších. Říká se přece – co se v mládí naučíš….

Konkrétně v této chvíli už je šest mých obrázků u dětí z výtvarného kroužku ZŠ Vodňanská, zkusí se jimi inspirovat při své vlastní tvorbě, a i výsledek této spolupráce uvidí diváci na výstavě. Zároveň připravujeme s DDM akci Děti v galerii, a pro všechny dětské návštěvníky se již plní Truhla s pokladem – nikdo z dětí neodejde z výstavy s prázdnou. No a samozřejmě případný výtěžek na závěr poputuje k dětem z výše jmenovaného výtvarného kroužku.

Proč podporujete vždy jen místní aktivity?
Zase si pomůžu slovy odborníka – geolog Cílek řekl, že pro zachování krajiny je správné podporovat místní farmáře v jejich činnosti. Jenom tak se z polí nestanou zastavěné plochy, lesy zůstanou na svých místech, a developeři nám „neukradnou obzor“. Rozumím tomu tak, že tam, kde produkt (peníze) vyroste, se má i konzumovat. A s tím souhlasím…tak proto.

Jaké jsou ohlasy na Vaše obrazy?
Vím, že účinky barev se zabývá i věda, zvaná color –terapie. Ta říká, že barvy způsobují změny v buňkách našeho těla. Každá buňka má své vibrace, a pokud onemocní, její vlny změní tvar. Když jí však dodáme paprsky potřebné barvy, buňka se vrátí do normálu, a tak se uzdraví. I proto možná čtu ve své návštěvní knize veskrze pozitivní reakce – oceňující především optimistické barvy, pohodové a uklidňující náměty…což je pro mě dokladem toho, že se mi podařilo vložit do obrazů aspoň díl té obrovské radosti, kterou mi přinášelo jejich malování. Jedna návštěvnice napsala: „na Vaší výstavě se usmívám, ani nevím proč“. Myslím, že tím mě oznámkovala jedničkou s hvězdičkou! Názory diváků jsou pro mě důležité, potřebuji vědět, zda se líbí a přinášejí-li potěšení. Zároveň myslím, že obrazy mají být mezi lidmi a tuto myšlenku podporuji přátelskými cenami svých obrazů. Protože teprve když jsou obrazy mezi lidmi a „žijí“ s nimi, dostává moje práce smysl.

Takže je možné obrázky i koupit?
Ano, výstava je skoro předvánoční, může to být i dobrý tip na dárek. Jak již bylo řečeno, je dohodnuto s galerií, že případný výtěžek podpoří místní aktivitu – tentokrát výtvarnou činnost dětí ze ZŠ Vodňanská. A to nejen proto, že je prokázáno, že děti, které se věnují hudbě a malování, mají posléze jednoznačně lepší výsledky v matematice!

Na co se mohou návštěvníci výstavy těšit? Máte pro ně připravenu nějakou specialitu?
Těšit se mohou nejen na obrázky z různých míst jižních čech, k vidění bude i kousek „móře“…a speciality?…tak např. na své obrazy poskytuji doživotní záruku – přestane-li se zákazníkovi líbit, může přijít a vyměnit si obraz za jiný. A některá má díla mají speciální rám, který je výtvarnou součástí obrazu.