Zcela po právu, neboť večer ve znamení hudby italských operních mistrů Giuseppe Verdiho či Giacoma Pucciniho a výjimečné interpretace charismatického argentinského zpěváka byl skutečněmimořádnýmzážitkem. Do posledního místa zaplněné hlediště Pivovarské zahrady krátce po dvacáté hodině potleskem přivítalo na pódiu členy Symfonického orchestru Českého rozhlasu a dirigenta Maria de Roseho. Vzápětí se galakoncert rozezněl prologem z nejznámější opery italského veristy Ruggiera LeoncavallaKomedianti. Originální entrée Ve chvíli, kdy z reproduktorů konečně zazněl očekávaný zpěv, samotného Curu na pódiu zraky posluchačů hledaly marně. Temperamentní zpěvák v případě krumlovského vystoupení zvolil poněkud neformální entreé. Vykročil ze zákulisí rovnou mezi posluchače a za zpěvu prologu k Leoncavallověopeře snimizačal gesty a mimikou bystře komunikovat. Tedy nejenom očekávanou vysokou pěveckou úrovní, ale
právě svojí bezprostředností a vtipem si Cura publikum okamžitě získal. Po odeznění druhého čísla večera, árie Vesti la giubba z druhého dějství zmíněné opery, například diváky pobavil humornou žádostí adresovanou přítomné hlavě státu, aby si hudebníci v zájmu zachování holé existence v tropickém večeru mohlisundatsaka. Dalším klasikem, jehož skladby zazněly v průběhu slavnostního vystoupení, byl Giuseppe Verdi. V árii Pace, pace, mio Dio z opery Síla osudu se představila sopranistka In-Hye Kim. Ačkoliv byl projev jihokorejské zpěvačky
velmi dobrý, svému argentinskému kolegovi se umělecky nevyrovnala. Nešlo přitom ani tak o technickou vytříbenost zpěvu jako o nepatrnou
výrazovou strnulost. V podání In-Hye Kim nejlépe vyzněly árie Giacoma Pucciniho – Vissi d'arte z opery Tosca a Unbel di vedremo z Madame Butterfly, které zpěvačka podala velmi procítěně a navíc v nich vynikla její příjemná barva hlasu. Jedním z vrcholů večera bezpochyby bylo Curovo pojetí Verdiho Othella v áriích Dio!mipotevi a Niunmitema. Širokou škálu emocí, které tato složitá role nabízí, interpret vyjádřil naprosto přesvědčivě a se sobě vlastní samozřejmostí. O tom, že José Cura není pouze zpěvák, ale také dirigent, se diváci mohli přesvědčit
běhemsymfonické hudby z Pucciniho opery Víly, pojmenované La Tregenda, a intermezzaz operyManonLescaut. Ve srovnání s dirigentem Mario de Rosem byl Curův přístup živelnější, což ostatně koresponduje s jeho naturelem. Výkřiky bravo Okouzlující hudba závěrečného duetu Viene la sera z opery Madame Butterfly na pozadí siluety zámecké věže a prvních vycházejících hvězd jistě rozechvěla nejednu romantickou
duši. Následujícím mohutným potleskem vestoje proloženým pochvalnými výkřiky bravo obecenstvo vybídlo zpěváky k obligátním přídavkům. Ty se neslyopět zejména v duchu absolutní melodiky Giacoma Pucciniho. In-Hye Kim přednesla slavnou árii O mio babbino caro a José Cura vedle dvou písní jihoamerické provenience koncert uzavřel hitem Nessun dorma, při jehož závěrečném „Vincerò!“ vybuchl za zdí Pivovarské zahrady několikaminutovýohňostroj. Jestliže konferenciér v úvodu vystoupení sliboval vzrušení a emoce, rozhodněnelhal. Vděčný repertoár, více než profesionální hudební výkony a efektní pyrotechnický bonus zanechaly každopádně velkolepýdojem.

Recenze
Hodnocení: 90 %

JAN BLÜML
Autor je muzikolog