Jedna z nejvýše položených kaplí v republice se v sobotu 21. června dočkala své první poutě. Dřevěná stavba, která je věrnou replikou kaple postavené Schwarzenbergy v roce 1905, v sousedství loveckého zámečku, byla opět vystavena před sedmi lety a zasvěcena patronu myslivců, svatému Hubertu. „Zámeček s kaplí nezanikl, jako většina mnoho podobných staveb z důvodu poválečného odsunu, ale již ve třicátých letech minulého století. Zdejší budovy totiž v roce 1931, kdy tyto lesy přebíral stát, Schwarzenbergové rozebrali a přemístili na Hlubokou,“ přiblížil historii místa hlubocký rodák a dnes vimperský farář Michal Pulec.

Ten do Vimperka přišel před rokem a při lednové návštěvě Boubína mu kaple se zámečkem učarovala. „Je to nádherné místo a byla by škoda ho nevyužít. Vzhledem k tomu, že dnešní pouť byla poměrně úspěšná věřím, že to byl první krok k zahájení tradice boubínských poutí,“ komentoval sobotní událost pater Pulec.

Samotné mši, která se z důvodu velkého počtu účastníků konala v bezprostřední blízkosti kaple, předcházelo žehnání Urbi Winterberga et Orbi z vrcholu boubínské rozhledny.
„Je to jakési přihlášení se věřících k odpovědnosti nejenom za Vimperk, ale i vyjádření vztahu k celému světu. A když máme v blízkosti města tak monumentální vrchol, proč ho nevyužít,“ přiblížil obřad vimperský farář.

Na vrchol Boubína a následně pak ke kapli doputovala více než padesátka poutníků od Vimperka, Kubovo Huti či z druhé strany od Zátoně. Na dvanáct kilometrů vzdálený a 1362 metrů nad mořem vysoký Boubín se vypravil jak jednasedmdesátiletý Jiří Fiala z Michlovy Huti, tak pětiletá Anička Vaverů z Vimperka.

Další z účastníků první boubínské poutě, se na nejvyšší vrchol vnitřní Šumavy, vydal ještě z o osm kilometrů vzdálenějšího Drbiště u Zdíkova. „O pouti jsem se dočetl v novinách a protože jsem tu ještě nikdy nebyl, vzal jsem kolo a vyrazil,“ zdůvodnil svou přítomnost na pouti pětašedesátiletý František Jiřík, který na stařičkém kole či vedle něho absolvoval cestu z domova přes Vimperk na Boubín a zpět, tedy cestu dlouho více než čtyřicet kilometrů.

Pouť, která byla věnována mimo svatému Hubertovi i ostatním šumavským světcům, se konala dva dny po svátku prachatického rodáka Sv. Jana Nepomuka Neumana, nicméně podle slov faráře Michala Pulce je to více méně náhoda. „ Výběr termínu byl docela prozaický, neboť šlo o jednu z mála sobot, kdy jsem měl volno. A protože na podzim je pouť k dalšímu významnému šumavskému světci, sv. Vintíři a v červenci zas Anenská pouť na Borových Ladách, chtěli jsme tu naší udělat někdy před prázdninami. A vzhledem k nespolehlivému květnovému počasí je červen asi vhodnější,“ zdůvodnilvýběr termínu Michal Pulec. Přestože cesta byla poměrně náročná, poutníkům síly neubrala a ještě při zpáteční cestě se dohodli, že se sejdou u ohně při opékání vuřtů. A že příští rok na Boubíně rozhodně chybět nebudou.

Jaroslav Pulkrábek