Jihočeši jsou v hlubokém útlumu a přestože poctivě bojují, konec sezony pro ně bude vysvobozením. V Pardubicích to byl z jejich strany klasický zápas. První třetinu hosté vyhráli 1:0, ale ve druhé přišel obrat a konečný výsledek je vůči nim snad až příliš krutý.

Podobně viděl utkání i trenér Václav Prospal. „Zápas jsme měli velice slušně rozehraný. Pětatřicet minut bylo z naší strany dobrých. Bohužel jsme si ale nechali dát dva góly v závěru druhé třetiny, které zbytek utkání výrazně ovlivnily,“ posteskne si. „Do té doby jsme nehráli vůbec špatně. Opět jsme se ale také nechali hloupě vyloučit a soupeř vyrovnal z přesilovky,“ konstatuje.

O výsledku zápasu rozhodla druhá třetina. Šance byly k vidění na obou stranách, ale góly dávaly jenom Pardubice. „Šance pro mě je, když trefíš bránu. Zdeněk Doležal vystřelil ze samostatného nájezdu vedle, Venca Karabáček minul z dobré pozice a to samé i Míra Holec, který střílel z úhlu na prázdnou branku. Soupeř góly dá a najednou jdeš po dvou třetinách do kabiny za stavu 1:3,“ trápí trenéra nízká produktivita jeho svěřenců.

Psychika týmu se tak dostává níž a níž. „Vím, že to kluky štve a chtějí vyhrávat. Na druhou stranu to bylo jen o dva góly a zbývalo dvacet minut do konce. Pořád se ještě dalo něco dělat. Jenže zase uděláme individuální chybu při rozehrávce, pak nám tam spadne ještě pátý gól a výsledek vypadá velmi zle, i když to z naší strany pětatřicet minut opravdu nebyl špatný hokej,“ kroutí Prospal hlavou. „Bojovali jsme, drželi jsme proti soupeři, který má hodně šikovné hráče, ještě v polovině zápasu dobrý výsledek, ale jako letos už mnohokrát nedotáhneme takové utkání do dobrého konce. Nedokážeme se bohužel poučit z našich vlastních chyb,“ nechápe.

A právě na chyby doplácí mužstvo po celou sezonu. „Nejsme schopni je nahradit naší produktivitou. To je prostě fakt. Ve druhé třetině dostaneme dva góly za pár minut. Kluci už jsou z toho v určitě depresi. To je jasné. Je smutné, když pořád prohráváš a nemůžeš najít cestu k vítězství. Jsme v extralize, ale každopádně bychom chtěli, aby byl menší rozdíl mezi výhrou a porážkou. Máme za sezonu jen deset vítězství. To je strašně málo,“ je si vědom.

Do konce ročníku čekají jeho tým ještě tři náročné duely. Doma se Spartou, v Litvínově a s Třincem. „Budou to těžké zápasy. O Spartě s Třincem se nemusíme bavit, to jsou první dva celky tabulky. Litvínov je zase na vítězné vlně. Pokud by mi někdo řekl, že nemá motivaci vyhrát takové zápasy, tak se asi minul profesí. Čekám, že budeme respektovat hru, soupeře, hokej jako takový, ale nikomu nedáme nic zadarmo a budeme chtít vyhrát. Takové musí být myšlení každého, kdo chce v životě něco dokázat. Jinak tam můžeme rovnou hodit bílý ručník,“ má zcela jasno.

Úterním retro duelem se Spartou si českobudějovický hokej připomene jediný mistrovský titul v historii klubu z roku 1951. „Škoda, že na takový zápas nemohou přijít diváci. Je to speciální utkání. Kluci si zahrají v nádherných dresech, ve kterých jejich předchůdci vyhráli titul. To je svátek, při kterém se chceš vytáhnout proti skvělému soupeři. Historie se prostě nedá koupit,“ říká Prospal před střetnutím se Spartou.