close Vladimír Pešl prožil s hokejem skvělé roky. info Zdroj: Zdeněk Formánek zoom_in Vladimír Pešl prožil s hokejem skvělé roky. Vladimír Pešl (58 let) se definitovně rozloučí s hráčskou kariérou v neděli 7. ledna 2024 v rámci utkání Krajské ligy mezi HC Vimperk a TJ Božetice. S Vláďou jsem vedl obsáhlý sportovní rozhovor k jeho padsátinám a určitě stojí za to si připomenout, o čem se tehdy po hokejové stránce hovořilo.

Vláďo, jsi známý tím, že jsi vyzkoušel snad všechny sporty. Je nějaký, který jsi nikdy nezkusil?
Možná je to divné, ale je to plavání. Jinak jsem opravdu asi zkusil všechno, samozřejmě rekreačně. I když asi rok nebo dva jsem jako žáček zkoušel i házenou.

Kterým sportem jsi se zapojil poprvé do organizovaných soutěží?
Hrávali jsme s klukama všechno možné hlavně za barákem, ale prvním organizovaným sportem byl pro mě hokej. Na bruslích jsem poprvé stál až snad ve dvanácti letech. To mě začala mamka pravidelně vodit na tréninky a po roce jsem hrál již za mladší žáky. Do pěti let jsem hrál již za chlapy. Když mi bylo šestnáct a půl, tak jsem s chlapama absolvoval první letní přípravu. Tehdy se hrála druhá liga.

Hokej pro Tebe byl jen Vimperk, nebo jsi hrál i jinde? Na vojnu se tehdy muselo jinam.
Já na vojně nebyl, protože jsem měl v té době zdravotní problémy, ze kterých jsem se jakž takž vylízal, a musím podotknout, že mi v boji s nemocí pomohlo i to, že jsem hodně sportoval a měl odolné tělo. Jeden rok jsem byl na hostování ve Strakonicích, to mi bylo pětadvacet. Tam jsem vyhrál nejlepšího střelce a vrátil se do Vimperka. Ale to bylo v posledním roce, kdy byl Vimperk ve fóru, hrál tehdejší národní ligu a pak se to tu rozpadlo. Dva roky jsem působil v Chomutově, odkud jsem si přivedl manželku.

Takže nejslavnější vimperskou sezonu, kdy se hrála kvalifikace o nejvyšší československou soutěž, jsi tady nestihl?
Sezonu jsem začal, ale pak jsem šel do Strakonic. Tu kvalifikaci o nejvyšší soutěž jsem na ledě nezažil. Vrátil jsem se hned potom, ale také se hrálo výborně a obsadili jsme třetí místo. To byla poslední sezona Vimperka v národní lize.

V době, kdy hrál s Vimperk národní ligu, jsi se určitě potkal buď v jednom dresu nebo jako soupeři s řadou zajímavých hokejistů.
U nás bylo plno výborných hráčů. Například Venca Pitel, Roman Rákosník, chytal tady Petr Bříza, byl tady Michal Vondrka, Jarda Liška, Jarda Pařízek, jeho brácha, Milan Král, Pavel Kříž, Míra Dimov a plno dalších. Když jsem začínal, tak jsem hrál i s Vencou Vokatým.

Hokej začal hrát i Tvůj syn. Myslel jsi od začátku na to, že byste si jednou mohli zahrát v jednom týmu?
Zpočátku určitě ne. Vláďu jsem měl již jako starší. Ale jeho hokejové krůčky jsem sledoval, trénoval jsem tým, ve kterém hrál. Vláďa vyrůstal, já pořád hrál a skutečně jsme si spolu zahráli. On byl ještě jako junior, trénoval tady Standa Kašpar a ten nás postavil do jednoho zápasu. Pak jsme se sem tam ještě na ledě potkali. Ale samozřejmě to bylo příjemné, že jsme si spolu mohli v mistrovském zápase zahrát. Na krajské úrovni to nebývá tak časté a mě to samozřejmě těšilo. Věřím, že i jeho.

Na co z hokejové kariéry nejvíce vzpomínáš?
Samozřejmě rád vzpomínám na časy, kdy jsem jako mladý začínal druhou ligu. Od zkušených hráčů jsem se na ledě i v kabině dost naučil. Byli tu opravdu výborní hráči. Jinak v posledních letech to bylo vítězství v krajském přeboru. Výborná jízda, plný stadion, skvělá atmosféra. Na to se nezapomíná. Zážitků jsou spousty, ale pro mne jsou důležité i ty mimo sport, především narození dětí.

Předpokládám, že Ti utkvěl v paměti zápas, ve kterém jsi dal nejvíce gólů.
To bylo ještě v mladším dorostu proti Strakonicím a já dal třináct gólů a asi na osm nahrál. Tehdy jsme jim dali přes čtyřicet branek, to byl výjimečný zápas. Ale v té sezoně se mi dařilo a dal jsem asi pětasedmdesát gólů. V krajském přeboru mužů jsem dal za zápas nejvíce šest branek a k tomu tři asistence.

Jakému nejslavnějšímu gólmanovi jsi dal branku? Tím nemyslím při tréninku v národní lize Petra Břízu.
Dominátorovi. Ale bylo to také jen tréninkově. Když měla reprezentace soustředění na Churáňově, tak trénovali ve Vimperku a my místní jsme chodili na Dominika Haška střílet a chodili i nájezdy. Nějaký ten gól jsem mu tedy dal.

Fanoušci si Tě pamatují dlouhá léta v útoku, později jsi přešel do obrany. Kde se Ti hrálo lépe? Nebo hra na beku vyplynula ze zkušeností?
Tím, že jsem hrával v poslední době bránícího útočníka, tak to přispělo k tomu, že mě pak trenéři využívali i dozadu. Ale v současném hokeji musí samozřejmě i útočník dobře bruslit pozadu.

Zkusil jste to někdy v bráně?
Kdepak. Třeba při tréninku tam vleze někdo z pole, ale já bych do brány nevlezl.