„Všichni byli podobně nadaní a talentovaní. Jen jeden z nich to měl srovnané v hlavě. Byl a pořád je zdravě sebevědomý, cílevědomý a ambiciózní, přitom neuvěřitelně skromný, veselý. Dotáhl to do reprezentace a teď může rozhodnout finále extraligy," uvádí Petr Grulich, jejich trenér.

Ten z nich, který to v hokeji zatím dotáhl nejdál, není nikdo jiný než Šimon Hrubec, jednička týmu HC Oceláři Třinec, vítěz Prezidentského poháru, člen širšího výběru naší hokejové reprezentace, v současnosti jeden z nejlepších brankářů České republiky. Gólman, který může rozhodnout finále hokejové extraligy, které v sobotu začalo. „Měli jsme krásné společně dětství plné sportu. Když jsme nebyli na stadionu, tak jsme byli u Šimona v obýváku, kde měl velikou dřevěnou branku se síťkou, na kterou jsme stříleli. Tam jsme dokázali blbnout celé dny," vypráví jeden z oné trojice, Michal Horejš.

Největší štěstí Šimonovy kariéry byl jeho otec Stanislav, se kterým vyrůstal. Ač byl sám původně lyžař a o hokeji nevěděl vůbec nic, všechno dohnal. „Studoval, zjišťoval, sbíral informace. Všechen čas i peníze věnoval synovi. Systematická příprava se vyplatila," uvádí Petr Grulich. „Na to, že to byl malý kluk, Šimon přesně věděl, co chce. I když měl astma, potíže s dýcháním a vlastně nebyl úplně zdravý. Byl psychicky nezvykle odolný," doplňuje.

Navíc z provinčního týmu Vimperka přestoupil pro něj ve správný čas, tehdy v osmé třídě. „Jeho Budějovice nakoply, tam z něj udělali pana brankáře. Stejné to bylo i v následném hostování v Třebíči, kde si udělal výborné jméno a vyhlédl si ho Třinec," doplňuje Grulicha jeho kolega trenér Jiří Horejš, který je otcem Michala.

Na úplný vrchol se z vimperské trojice zatím dostal jen Šimon. A co ti druzí dva mušketýři? Michal Horejš nakonec ty nejvyšší ambice neměl. „Rozhodl jsem se, že nechci z Vimperka. Líbí se mi tady, je to krásné město a hokej mi za to nestál," krčí rameny Michal Horejš. „Míša nikdy nebyl tak zarputilý, tak cílevědomý. Spíš měl sklony se podceňovat, ale je takhle spokojený," usmál se jeho otec a trenér v jedné osobě. Michal hraje hokej pořád, je ozdobou obrany týmu HC Vimperk a živí se jako strážník Městské policie.

Radek Podskalský to dotáhl v hokeji o kus dál, Rok po o dva roky starším Šimonovi se stěhoval do Českých Budějovic, kde vydržel až do juniorského věku. V týmu se však nemohl prosadit na post jedničky, hrál druhé housle a boj o post hlavního brankáře týmu vzdal. „Před třemi lety jsem dobrovolně odešel. Dnes vím, že to bylo nejhorší rozhodnutí mého života. Pořád ještě doufám, že jsem v hokeji neřekl poslední slovo," uvádí 22 letý gólman HC Vimperk.

„Radek je podobný tip jako Šimon. Dře na sobě, maká jako kůň, nemusíte ho nutit na trénink, spíš si ještě druhý přidá. Jen zatím neměl to štěstí jako Šimon," uvádí Jiří Horejš.

Společně svému kamarádovi drží palce, stejně jako celý Vimperk a na facebookovém profilu města se začala objevovat i videa, kde mu lidé z osmitisícového Vimperka přejí štěstí. „On je opravdu pořád bezva kluk. Nejsou to žádné řečičky. Není to žádný namachrovaný ligouš," doplňuje Jiří Horejš.

Zajímavé je, že chybělo málo a ze Šimona žádný brankář být nemusel. Nejprve hrál v útoku. Až později se přesunul do brány. „Byla to reakce na Nagano. Na tu obrovskou hokejovou euforii. Šimon chtěl být jako Dominik Hašek," vzpomíná Jiří Horejš. Stane se s kluka z Vimperka náš nový Dominátor? Nechme se překvapit!

Pavel Pechoušek