Cítíte i při svých zkušenostech určitou nervozitu z premiérové účasti v extraligovém finále?
Hlavně se hrozně těším. Je to moje první finále a nervozita tam trošičku je. Ale spíše ve formě očekávání, aby se už začalo.
Postupu do finále předcházela nejprve základní části, kterou jste dlouhou dobu vedli, ale na jejím konci přišel velký výsledkový propad.

Čím si ho zpětně vysvětlujete?
Poslední čtvrtinu základní části jsme nehráli dobře. Nebyl to z naší strany až tak špatný hokej, ale dostávali jsme dost hloupé góly. Kolikrát jsme herně odehráli dobré zápasy, ale prostě jsme je nevyhrávali.

Hodně se řešilo, že vinou tohoto výpadku půjdete do play off ve špatném psychickém rozpoložení. Vnímal jste to podobně?
Trošku vliv na psychiku to mělo. Začali jsme prohrávat v nepravou chvíli, kdy se mužstvo připravuje na play off. Je ale fakt, že na konci základní části jsme měli hodně nemocných a nehrálo najednou třeba i sedm hráčů. Marodka se možná na našich výkonech také podepsala. Je ale fakt, že jsme byli i trošku nervózní. Hodně se do nás v té době navážela média, že jsme v krizi. Tři čtvrtiny jsme soutěž vedli, ale krize dolehne na každého.

Vítěz základní části pak většinou v play off nevyhrává. Brali jste to i z tohohle pohledu?
To ne. Chtěli jsme základní část vyhrát. Když člověk celý rok dře, tak chce ten Prezidentský pohár získat a vytvořit si co nejlepší výchozí pozici pro play off. Rozehrané jsme to měli dobře.

Namále jste pak měli ve čtvrtfinále play off, když jste prohrávali 2:3 a soupeř měl na domácím ledě mečbol.
To je na play off krásné, že není nic rozhodnutého, dokud jeden z týmů nemá čtvrtý bod.

Litvínov rozhodně nepatřil k favoritům soutěže. Překvapil vás svým výkonem?
Litvínov hrál dobře celou sezonu. Pořád se držel kolem čtvrtého až pátého místa. Má vynikající první lajnu s Hüblem a Lukešem. Hráli fakt dobře. To se musí nechat.

Nebylo semifinále se Slavií paradoxně lehčí než čtvrtfinále se Slavií?
Slavia především hrála jiný hokej. Litvínov má zkušenější hráče, kteří jsou dobří v přesilovkách. Slavia produkovala spíše urputný hokej s dobrým bruslením. Každá série měla své a ani v jednom případě to rozhodně nebylo nic jednoduchého.

Ve finále vás čeká Zlín, o jehož defenzivním stylu hry kolují legendy.
My se musíme soustředit především sami na sebe a naši hru. Jestli novináři o soupeři něco píší, to nevnímáme. Musíme věřit ve vlastní sílu.

Finálovou sérii začínáte na ledě soupeře. Může hrát domácí prostředí velkou roli?
Sice začínáme u nich, ale Třinec v semifinále doma třikrát se Zlínem prohrál, pak ve Zlíně zase soupeři nastřílel dvakrát šest gólů. Trošku fanoušci týmu mohou pomoci. To je pravda. Záleží na tom, jak se s tím rozhodčí srovnají. Diváci je pod určitý tlak dostat mohou, když začnou řvát.

Když začnou řvát ti vaši v Plzni, tak je kulisa také hodně bouřlivá. S tím souhlasíte?
Naši fanoušci slyšet jsou. To ano a jsme rádi, že je máme. Ale do Zlína, když přijedete v základní části, tak také míváte klidně do desáté minuty tři vyloučené.

Plzeň ještě nikdy v historii mistrovský titul nevyhrála. Je ve městě cítit velký hlad po premiérovém triumfu?
V Plzni je cítit velké očekávání. Když vidím Martina Straku, jak v jednačtyřiceti letech dokáže zrychlit, dře a padá po hlavě do střel, tak si kolikrát říkám, že to snad ani není možné, čeho je ještě schopen. Už jenom kvůli němu by bylo krásné vyhrát. Hlad po titulu je v Plzni obrovský.

Do Plzně jste odcházel z Mountfieldu, kde jste odehrál necelé tři sezony. Sledujete České Budějovice více než ostatní kluby?
Ani ne. Jenom občas jsem se na Budějovice podíval. Je fakt, že s některými kluky z Mountfieldu jsem si občas napsal. Sledoval jsem hlavně maratónskou pátou bitvu v předkole s Vítkovicemi. Byla to škoda. Měli plno šancí, pak přišel jeden protiútok a bylo rozhodnuto.

Po vašem zákroku a následném kopnutí bruslí dostal gólman Mountfieldu Jakub Kovář pětizápasový distanc a nestihl úvodní dva duely předkola play off. Jak se na tu situaci díváte s odstupem času?
S Kubou jsem mluvil a volali mi i z disciplinárky. Jim jsem řekl, že jsem ani nevěděl, že mě někdo kopl. Cítil jsem jenom nějakou ránu do boku. Když jsem to ale potom viděl na videu, tak to vypadalo dost hrozně.

S Jakubem Kovářem jste si to vyříkali?
Ano. Oba víme, že takových střetů bývá při hokeji spousta. On si asi ani neuvědomil, k čemu mohlo dojít, kdyby mě opravdu trefil bruslí do hlavy. Byl to z jeho strany asi určitý zkrat.

Vy jste mu ale předtím krosčekem také docela naložil.
Zezadu do mě strčil budějovický obránce, tak jsem se snažil do Kuby trochu zajet. V tom utkání chytal opravdu výborně, tak jsem se ho snažil trochu rozhodit. Jak jsem padal, tak jsem dal ruce před sebe. To je pravda a k hokeji to také patří.

V Plzni zůstáváte i v příští sezoně?
Ano. V Plzni mi nadále běží smlouva. Pokud mě nevyhodí, tak zůstávám.