Kliknutím zvětšíteČachotský by měl v nejbližším období pokračovat v Motoru. „Tomáš bude s naším týmem, ale zároveň může na střídavé starty v případě potřeby naskočit i v Jihlavě,“ upřesnil aktuální situaci trenér Jaroslav Modrý.
Už v roce 2004 jste si jako mladík zahrál v jihlavském dresu baráž o extraligu, ve které jste zaskočili papírově silnější českobudějovický tým a jako vítěz první ligy jej poslali po nečekaném výsledku 4:0 na zápasy o patro níž. Jak na tuto sérii vzpomínáte?
To jsem byl ještě opravdu hodně mladý. Vyhráli jsme tehdy první ligu, když jsme ve finále play off porazili v těžké sérii 3:2 na zápasy Beroun. Pak jsme jeli na baráž sem do Budějovic a dobře si vybavuji, že jsme na první utkání kvůli dopravním komplikacím přijeli hrozně pozdě. Domácí už pomalu šli na led a my teprve dorazili. Budějovice byly v prvních dvou zápasech jasně lepší, motaly nás, ale nám se pokaždé podařilo najít tu cestu a vyhrát. Potom u nás už se to pomalu vyrovnávalo.
Barážovou sérii definitivně zlomil třetí duel u vás v Jihlavě, který jste vyhráli na samostatné nájezdy. Jel jste tehdy penaltu?
Penaltu jsem nejel, ale dával jsem bekhendem gól na 1:0. Bylo to super. Měli jsme skvělé fanoušky, kteří nám fandili na stadionu i potom před halou. Bylo až neskutečné, co se tehdy odehrávalo. Rád na to vzpomínám.
Byl postup přes Budějovice vaším nejlepším zážitkem v hokejové kariéře?
Jeden z nejlepších určitě. Ještě víc si ale cením postupu z baráže v roce 2017, kdy se hrála čtyřčlenná skupina, ve které jsme se střetli i s Motorem.
O rok později v roce 2005 jste se v baráži utkali s Jihočechy znovu a tentokrát měli navrch oni s týmem nabitým šesti hráči z NHL. Byla tehdy vůbec šance uspět?
To byla smůla. Zrovna jsme narazili na ročník, kdy byla výluka v NHL a ti hráči tady byli. Věřím, že bez nich bychom proti Budějovicím extraligu udrželi. Přesto šance byla. Za stavu 1:1 na zápasy třetí utkání rozhodovaly nájezdy. Ty jsme prohráli a tím se série zlomila v náš neprospěch.
Skoro celou kariéru jste strávil doma v Jihlavě. Jste takový patriot a byl jste v Dukle spokojený, nebo jste jenom prostě neměl adekvátní nabídky odjinud?
Určitě to bylo tím, že jsem byl v Jihlavě spokojený a mohl jsem být s rodinou doma. Vždycky jsem byl vychovávaný tak, že budu hrát za Duklu. To ve mně zůstalo a je to moje srdeční záležitost.
Ale jako top hráč první ligy jste určitě nabídky z extraligy dostával. Bylo to tak?
Nějaké možnosti byly. Ale bývá to tak, že jdete z první lajny v Jihlavě do čtvrté v extralize, kde hrajete nějakých devět minut za zápas. To je pak těžké na ledě něco ukázat. V ten moment je to jiný sport, dá se říct. Pak je hodně těžké se prosadit. Takováhle jsem udělal rozhodnutí a nedá se to vzít zpět. A asi bych je ani zpátky nebral (úsměv).
I s barážovými zápasy se pohybujete kolem tří stovek extraligových startů. Vzhledem k tomu, že jste Jihlavu prakticky neopouštěl, tak to není zase až tak málo.
Dva roky jsem hrál extraligu doma v Jihlavě. Jinak jsem byl jenom ve Zlíně a ve Znojmě. Při první sezoně ve Znojmě jsem ale stejně hrával většinou v Jihlavě první ligu. Až v té druhé jsem tam nastupoval pravidelně. A pak jsem se zase vracel do Dukly, která mi nabídla smlouvu na pět let. To bylo v té době v první lize dost neobvyklé. Byl jsem zase zpátky doma.
Mrzelo vás, že vás dost těsně minula nejslavnější éra jihlavského hokeje?
Do áčka Dukly jsem poprvé nahlédl v roce 2000, když mi bylo osmnáct let. V té době spadla Jihlava do první ligy a už bylo strašně těžké se vrátit zpátky.
Jaké byly dlouhé roky v první lize, ve které jste hrávali relativně nahoře?
Jak kdy. Třeba když jsem se vrátil ze Znojma, tak to zrovna moc slavné také nebylo. V té době se přebudovával kádr a vypadli jsme hned v předkole play off s Vrchlabím. Postupně se ale mužstvo dávalo dohromady a začali jsme patřit k top týmům v první lize. Většinou jsme hrávali nahoře. To je pravda.
Trenér Petr Vlk, nejlepší hráč Tomáš Čachotský. To platilo pro hokejovou Jihlavu dlouhé roky.
Je pravda, že pod Vlčákem jsem hrál snad patnáct let (smích). Měli jsme spolu super vztah. Hodně mi věřil a myslím, že to mezi námi fungovalo.
Byl jste spokojený na legendárním Horáckém stadionu, který ale doslova chátral před očima?
Na první ligu to nebyl špatný stadion, i když se to samozřejmě nedá srovnávat s novými extraligovými arénami. Ale na druhou nejvyšší soutěž to odpovídalo a kabina áčka byla na velmi dobré úrovni. Ta zůstala po extralize a občas se rekonstruovala. Určitý komfort jsme tam měli a stadion měl hlavně svého ducha. Dýchala z něj historie. Mně se tam hrálo dobře.
Není vám líto, že stadion bude srovnán se zemí a bude se místo něj stavět nová aréna, jenže začátek stavby je zatím v nedohlednu a mužstvo dojíždí na domácí zápasy do Pelhřimova nebo Jindřichova Hradce?
Letošní cestování, které v Jihlavě absolvujeme, to je něco šíleného. Zažili to loni kluci z Kladna, kteří jezdili do Chomutova, ale jinak si to asi nikdo z hráčů neumí moc představit. Hrajete vlastně všech dvaapadesát zápasů venku. Pořád se balíte a někam cestujete, čímž se zkracuje čas na regeneraci. Je to hodně složité.
Trénujete ale doma v Jihlavě na druhé ploše?
Ano. Na parkovišti u druhé haly se vybudovaly ze sádrokartónu provizorní kabiny a chodí se zezdola z garáže na led. Zimáček je to menší, má rozměry nějakým padesát šest na dvacet šest metrů, takže je to hrozně malé hřiště. Pak přijedete na svůj domácí zápas do Jindřichova Hradce a máte tam obrovské kluziště. V tomhle je to hrozně složité.
Když se vrátíme k extraligovým barážím, tu již zmíněnou úspěšnou jste si za Jihlavu zahrál v roce 2017 a byla to sezona, kdy jste Motor porazili ve všech osmi zápasech v sezoně. Jak už jste říkal, byl to váš nejlepší hokejový zážitek?
Je pravda, že na to vzpomínám asi úplně nejraději. V kabině se sešla skvělá parta a všichni táhli za jeden provaz. Na to v životě nezapomenu a myslím, že ostatní tehdejší spoluhráči také ne. Celou sezonu jsme nikoho pořádně nepřehráli, vyhrávali jsme většinou o gól. Patnáct zápasů šlo v základní části první ligy do prodloužení a čtrnáct z nich jsme vyhráli. To bylo neuvěřitelné. V baráži jsme pak prohráli prodloužení až s Karlovými Vary, ale to jsme udělali ten kýžený bod, který nám zajišťoval postup do extraligy. Měli jsme neskutečně bojovný tým. I když soupeři byli třeba hokejově lepší, i třeba zrovna Budějovice, tak jsme to vždycky nějak zvládli.
Jak jste vnímal zápasy s Motorem, které měly tak trochu příchuť derby a bývaly pořádně vyhrocené?
To bývaly (úsměv). Spousta budějovických fanoušků jezdila i na venkovní zápasy. V Jihlavě jich vždycky býval plný sektor pro hosty. V té době často cestovali ven i jihlavští fanoušci. Vzájemných utkání bývalo hodně a oba kluby měly ambice vrátit se nahoru. To ještě náboji těchto duelů přidávalo. Za mě to byly největší zápasy. S Budějovicemi a Kladnem. Plus samozřejmě derby s Třebíčí. Tihle tři soupeři byli pro Jihlavu nejvíc.
Po postupu do extraligy jste hned další rok sestoupili. Nebylo reálné vydržet v nejvyšší soutěži delší dobu?
Pořád si myslím, že jsme do toho dali úplně všechno, co z toho šlo vyždímat. Skončili jsme třináctí před Litvínovem a v baráži jsme sestoupili o jediný bod. A nemusíme si nic vykládat o tom, co se dělo v předposledním utkání Vary – Litvínov, které skončilo potřebným výsledkem 0:1 v prodloužení pro oba soupeře. K tomu už bych se nechtěl nijak vyjadřovat…
Používáte skutečně jako jeden z mála hodně specifické brusle T-Blade. Stále se ještě vůbec vyrábějí?
Zatím se vyrábějí a kluci mi je vždycky seženou. Až je neseženu, tak to bude asi můj konec (smích). Mám je od devatenácti let a nevím, jestli bych si ještě zvykl na jiné. Poprvé jsem se s nimi setkal na akci s reprezentační devatenáctkou v německém Füssenu. Tehdy to byla novinka. Byl tam zástupce firmy T-Blade, který nám nabídl, že si je můžeme vyzkoušet a bude nám je platit, dokud budeme v reprezentaci. Zkusil jsem je, strašně mi sedly a už jsem u nich zůstal.
Při pohybu na ledě krásně vržou. Vnímáte to?
Nože mých bruslí jsou z kalené oceli, která je hodně tvrdá. Proto vydávají takový zvuk.
Bez ohledu na druh bruslí vám to na ledě stále krásně jezdí. Jak to děláte ve čtyřiceti letech? Máte dar od Boha, nebo je to dané hlavně tvrdým tréninkem?
Možná to vypadá jednoduše, ale zase tak jednoduché to není. Stojí to spoustu sil. Na bruslení celý život pracuji. Je to nejvíc, o co se mohu v hokeji opřít. Pracuji na něm celou kariéru, abych nějak solidně bruslil. Je to hodně o trénování.
Co jste si řekl, když se v průběhu letošní sezony ozval s nabídkou extraligový Motor?
Byl jsem nadšený, protože jsem si myslel, že to už se mi v životě nestane. Víceméně všichni už se teď dívají na můj věk, který mám v registračce napsaný. Kluby většinou nejdou cestou starších hráčů. Pro mě to bylo něco úžasného. Říkal jsem si, že si to chci hlavně užít, protože už je to zřejmě naposledy a další šanci mít nebudu. Je to strašně fajn, že si mohu ještě extraligu zahrát.
Když jste poprvé přijel do Budějovic jako hráč Motoru, vzpomněl jste si na bitvy, které jste tady v jihlavském dresu odehrál?
Říkal jsem si, že je to docela paradox, když teď budu hrát za Motor (úsměv). Vzpomněl jsem si na to hned. Samozřejmě jsem také přemýšlel, jak budou reagovat fanoušci, protože mě tady asi úplně v lásce neměli. Ale je to fajn a strašně se mi tady líbí. Jsem klubu vděčný, že jsem tu šanci dostal. Snažím se to splatit svými výkony na ledě. Makám pro tým co nejvíc.
Naznačil jste, že vás fanoušci Motoru moc v lásce neměli, ale kromě toho, že jste svému současnému klubu nastřílel dost gólů, tak jste jeho příznivce ničím nepopudil. Nebo ano?
To ne. Žádný konflikt neproběhl. Ale diváci samozřejmě moc dobře nenesli, když jsme tady vyhrávali. Podobné je to také na Kladně i v Třebíči (úsměv).
V Jihlavě bez vlastního stadionu letos asi moc velké ambice nejsou. Neláká vás dohrát v českobudějovickém Motoru celou sezonu?
Tohle se pořád řeší. Jak už jsem říkal, pro mě je to poslední šance zahrát si extraligu a chtěl bych ji využít. Pokud by to bylo možné, tak bych v Motoru klidně byl až do konce sezony. Ale smlouvu mám v Jihlavě a Dukla určuje, kde budu hrát. Chápu také její pohled, že mě platila i v létě, a když bude mít výsledkové problémy a bude mě potřebovat, tak s tím těžko něco udělám já i Motor. Všechno záleží na dohodě klubů. Mně osobně se tady líbí. Kluci v kabině jsou super, zázemí na stadionu je parádní. Je to prostě extraliga. Další šance už v ní nedostanu, takže jsem rád, že v Budějovicích mohu být.
Je v Jihlavě cítit, že bez vlastního stadionu ambice klubu výrazně poklesly?
Myšlenky na extraligu momentálně v Jihlavě vůbec nejsou. Spíše je to boj alespoň o ten zbytek fanoušků, kteří na Duklu ještě chodí. V dnešní ekonomicky těžké době není lehké jezdit na domácí zápasy osmdesát kilometrů. Zaplatit si tam lístek, koupit si občerstvení, což vyjde na spoustu peněz. Není to nic jednoduchého. Víme, jak to bylo po covidu, kdy se čekalo, že se lidi budou na hokej vracet, ale nevraceli se. Tohle může trvat tři roky, ale možná také pět, protože na stadionu se pořád nic neděje a stále není rozhodnuté, kdy se začne. Pro klub může být problém tohle těžké období vůbec přežít.
83
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
