Pojďme od začátku po stopách vaší účasti na světovém šampionátu. Že budete v té úplně první široké nominaci českého výběru, v to jste věřil?
V to jsem doufal, že by to vyjít mělo.

Tréninkový kemp jste absolvovali ve Vyškově. Jaký byl jeho průběh?
Byli jsme tam deset dnů. Trénovali jsme a ob den jsme hráli zápasy proti sobě. Žili jsme tam v bublině. Byli jsme jenom na hotelu nebo na zimáku. Nemohli jsme chodit třeba nakupovat. Prostě nikam.

Takže jste dostávali jídlo za dveře?
To bylo až potom v Edmontonu. Ve Vyškově jsme ještě chodili normálně do restaurace. Tam to bylo v pohodě.

Tréninkové zápasy se údajně hrály dost ostře. Bylo v nich cítit, že se bojuje o nominaci na šampionát?
Bylo nás tam hodně a řada kluků bojovalo o místo v týmu. Ve Vyškově jsem byl v páté lajně a stejné to bylo i na začátku v Edmontonu.

Ulevilo se vám hodně, když vás trenéři informovali o kádru, který odletí do Kanady, a přečetli také vaše jméno? Pokud četli sestavu podle abecedy, tak jste měl brzy jasno.
Oni to právě četli podle útoků, takže jsem byl úplně poslední. To jsem byl docela napnutý (úsměv).

Po příletu do Edmontonu jste museli do čtyřdenní izolace. To jste skutečně byli stále jen ve svém pokoji?
Přesně tak. Čtyři dny jsme byli každý na svém pokoji a tam jsme právě dostávali jídlo za dveře. Každý den nás testovali na covid.

Nebylo to dlouhé být čtyři dny jenom zavřený v pokoji?
Dvakrát denně jsme měli přes zoom společné cvičení. Jinak jsem pospával a doháněl časový posun. Koukal jsem na seriály, ale bylo to opravdu dlouhé.

Ještě před zahájením mistrovství jste sehráli přátelský zápas se Slovenskem. Vyhráli jste 6:0 a nastoupil jste. Tím bylo dané, že by se vás nemělo dotknout závěrečné zužování kádru?
Vypadalo to tak a vyplynulo to ze situace. Byl jsem jako třináctý útočník a nastoupil jsem až do třetí třetiny. Dominovali jsme celý zápas, ale pro nás by bylo asi lepší, kdybychom si zahráli s někým silnějším. Třeba se Švédskem.

Poslední zužování postihlo vašeho parťáka z Motoru Matěje Tomana den před Štědrým dnem. To byl pěkný dárek pod stromeček…
Kluci, kteří byli vyřazeni, letěli domů až pětadvacátého ráno. Na Štědrý den byli ještě s námi. Vůči nim to však bylo divné. Slavili jsme Vánoce, oni byli s námi, ale spíše už se těšili domů.

Na Vánoce jste byl poprvé od rodiny? Jaké to bylo?
Bylo to poprvé. Na Štědrý den jsme měli ráno trénink, potom jsme byli na hotelu a večer jsme se sešli na štědrovečerní večeři. Vzali jsme si obleky a bylo to takové slavnostnější. Všichni jsme dostali hodinky a kluci z ročníku 2002 před námi zpívali. To byla docela sranda.

Byl jste také v nějakém kontaktu se svými nejbližšími doma?
Byl. Spojil jsem se s nimi, když byla štědrovečerní večeře, tak jsem byl jakoby s nimi.

Do mistrovství jste vstoupili duelem se Švédskem, ve kterém jste sice vedli 1:0, ale nakonec jste odešli poraženi 1:7.
První polovinu jsme se Švédy hráli úplně vyrovnaný zápas. Ještě do jeho půlky to bylo 1:1. Pak jsme ale dostali dva smolné góly a ve třetí třetině už nás točili. Také proto, že jsme měli hodně vyloučení. Z naší strany už to pak bylo trochu odevzdané.

S Ruskem jste vyhráli 2:0 a v médiích se hodně řešilo, že jste vyhráli jenom díky vyloženě defenzivní taktice. Jaký byl váš pohled na tento zápas?
Je fakt, že jsme to zavřeli. Ale takový byl náš plán. Řekl bych, že to byla perfektně zvolená taktika na tohoto soupeře. Všichni viděli, jak na Karjala Cupu roznesli áčka Švédů i Finů, kteří s nimi chtěli bruslit. Pro mě to byl parádní zápas. Jeden z nejlepších v životě. Na střídačce byla velká euforie. Všichni chtěli hrát a bojovat za tým. Blokovali jsme střely, a když se pak vyhrálo, tak to byl nepopsatelný pocit.

Jenže pak přišel propadák 0:7 s USA. Na ně už defenzivní taktika nezafungovala?
Taktika byla stejná jako na Rusy, ale to nešlo. Američané byli šikovnější a pohyblivější. Rusové na náš beton nedokázali odpovědět. Američané si uměli nastřelit kotouč, jít za ním a pak nás točili v pásmu. Chtělo to něco aktivnějšího, jako jsme pak třeba hráli ve čtvrtfinále s Kanadou.

O postup do čtvrtfinále jste hráli na Silvestra s Rakouskem a měli jste nůž na krku. Nakonec jste vyhráli hladce 7:0. Bylo znát, že byl soupeř výkonnostně výrazně slabší?
Nůž na krku jsme sice měli, ale Rakušané byli opravdu slabší. V přípravě odehráli slušný zápas se Švýcarskem. Měli výborného Rossiho, což byla sedmička draftu. Jinak ale nestačili. Věřili jsme si na ně. První třetina skončila 0:0, ale přestříleli jsme je a hráli jsme pořád u nich v pásmu. Vyhráli jsme v pohodě.

Se šampionátem jste se loučili čtvrtfinálovou porážkou 0:3 s domácí Kanadou. Trenér Mlejnek prohlásil, že je na váš tým pyšný. Bylo to opravdu maximum, čeho se dalo dosáhnout?
To určitě ne. Alespoň z mého pohledu. Odehráli jsme s Kanadou fakt dobrý zápas, stačili jsme s ní bruslit a vlastně jsme ji i přestříleli. Všichni pak říkali, že jsme neměli žádné tutovky, ale mně to tak nepřišlo. Podle mého jsme měli dost šancí, i když soupeř jich měl víc. To se ale od Kanady čeká. Spíše bych řekl, že by zápasu slušela třeba remíza a rozhodovalo by se v prodloužení. Soupeř dal první dva góly dost se štěstím. Za mě to byl parádní zápas, jak jsme ho odehráli. Po Rusku to byl nás druhý nejlepší duel na turnaji.

První zápas se Švédskem jste odehrál jako třináctý útočník, pak jste se sestavou posouval směrem nahoru. Jaká byla vaše role v týmu?
Bylo to podobné jako v Motoru. Důrazný útočník, který se tlačí do branky. To se mi ale úplně nepovedlo. Chtělo to asi také dát nějaký gól, to se mi však bohužel také nepoštěstilo. Byl jsem hrozně rád, že jsem se posunul do druhé lajny. Zahrál jsem si i přesilovku. Byla to pro mě úžasná zkušenost. Na ledě jsem byl hodně.

Byla účast na mistrovství světa do dvaceti let vaším životním hokejovým zážitkem?
Zatím asi ano. Určitě to byla doposud největší zkušenost.

Šampionát hostila hala týmu NHL Edmonton Oilers. Bylo v ní zázemí na vysoké úrovni?
Zázemí bylo parádní. Hala je nově postavená a krásná. Šatnu jsme sice měli trochu menší a bylo to v ní malinko stísněné, ale to bylo dané tím, že najednou bylo na stadionu deset týmů a každý měl svoji kabinu. S tím jsme se vypořádali v pohodě.

Zahrál jste si už někdy předtím v hale, kde by byla tak vysoká tvrzená skla?
Mají je v Třinci a v Ostravě, kde je dělali právě kvůli loňskému mistrovství světa dvacítek. Je to hezké a puky se od nich trochu jinak odrážejí.

O přestávce zápasu se Spojenými státy jste poskytoval rozhovor v přímém přenosu pro Českou televizi. Byl jste nervózní?
Moc ne. Ani jsem nevěděl, že to jde do přímého přenosu. Jenom mi řekli, abych šel na rozhovor, tak jsem šel.

Stačil jste ze zámoří sledovat také výsledky vašich spoluhráčů v Motoru?
Sledoval a viděl jsem i některé zápasy. Nějaké body se uhrály a doufám, že se to teď ještě zvedne.

Několik členů reprezentační dvacítky po šampionátu zůstalo v zámoří. Nepřemýšlel jste také o této variantě?
Tahle možnost ani nebyla. Asi jsem ji stejně už propásl. V juniorce už bych mohl být jenom tuto sezonu, což je hloupost. Byl bych tam tři měsíce a pak bych se stejně vrátil zpátky. Trošku mě to mrzí, protože zámořský hokej bych si rád vyzkoušel. Ale hlavně jsem hrozně rád, že mohu být v Motoru a hrát extraligu.

Co ještě očekáváte od zbytku extraligové sezony v Motoru?
Doufám, že se ještě popereme o play off a dostaneme se do něj.

Čeká vás duel se Zlínem, který je v tabulce hned před vámi. Je to právě ten soupeř, kterého je třeba obrat o body?
Určitě. Mně se proti Zlínu hraje dobře a rozhodně je to hratelný soupeř. Nějaké body bychom uhrát měli, nejlépe všechny tři.