Od první třídy spolu hráli devět let v dresu HC Vimperk, aby se po pár letech postavili proti sobě ve finále hokejové juniorské extraligy. O kom je řeč? V dresu HC Plzeň nastoupil v elitním útoku Jan Slanina (prosinec 2002), v první obranné dvojici Bílých Tygrů Liberec zase Martin Böhm (únor 2003). A slavil Jan Slanina, který ve finálové sérii, kterou Plzeň vyhrála 4:3, nastřílel čtyři góly. O jeho důležitosti pro západočeský tým hovoří i čísla. Ve 44 zápasech nasbíral 55 bodů za 32 branek a 23 nahrávek.
Jak vzpomínáte na roky strávené ve Vimperku?
Honza: Vzpomínky na Vimperk jsou samozřejmě krásné. Sem tam se potkáme tady s Martinem, s ostatními kluky se moc nevidíme. Tehdejší tým byl výborný a skvělá parta. Pak jsme se rozutekli po republice a prakticky se už nikdy společně nesešli.
Martin: Byly to krásné časy. Měli jsme štěstí, že ročníky 2002 a 2003 se ve Vimperku povedly. Trénoval nás Tomáš Kašpar, který tam měl i syna. Dával tomu opravdu hodně a náš dvouročník dostal hodně vysoko. Kolem nás se tam objevilo jen sem tam pár kluků, ale stálo to na těchto dvou ročnících. Procházeli jsme spolu až do osmé třídy, kdy jsme byli spojeni se Strakonicemi. Byli jsme jako rodina a z toho pramenily i dobré výsledky.
Když jste přecházeli do dorosteneckých ročníků, tak se vás dostalo hodně do extraligových klubů.
Martin: Nedávno jsem to počítal a nějakých deset lidí si z té naší party zahrálo dorosteneckou extraligu. Někdo šel do Českých Budějovic, Honza do Plzně, dva do Hradce Králové, to myli Matěj Havlíček s Martinem Jandou, já do Liberce. I kluci ze Strakonic, kteří se k nám přidali od páté třídy, si zahráli ligu. Ještě v současné době je dost kluků, kteří hráli buď juniorskou extraligu, nebo druhou ligu mužů.
V uplynulé sezoně jste se potkali až ve finálové sérii. Honzo, jak se hraje na takového beka, jako je Martin?
Honza: Samozřejmě těžce. Martin nasbíral zkušenosti v Kanadě. V podstatě po dorostu jsme se na ledě potkali jen sporadicky. V Kanadě vyspěl. Ale podařilo se mi přes něho jeden gól ve finálové sérii dát, když Martin puk tečoval.
A jak se Martine brání takový útočník?
Martin: Honza byl nejlepší útočník Plzně. Podle mne rozhodl finálovou sérii. Celá jejich první lajna s Adamcem a Malátem byla vidět a Honza v této sérii dal čtyři góly. Hodně zesílil, herně vyspěl a bylo těžké proti němu hrát. Jak říkám, tahle jejich lajna byla skvělá a rozdílová.
Martin začal sezonu ve WHL (Western Hockey League – jedna ze tří nejvyšších juniorských lig v Kanadě). Kudy tam vedla cesta?
Martin: Po sezoně 2020/21 to bylo vše hodně ovlivněno covidem, nikdo před ní nemohl odejít do Kanady. Pak se to otevřelo. Já byl v Liberci čtyři či pět let a již to chtělo změnu prostředí. Radil jsem se s rodiči a svým agentem, jak by to bylo nejlepší udělat a zvolili jsme možnost odejít do zámoří. Draftoval mě Winnipeg a bylo jen pár měsíců na přípravu a odlet do neznáma.
Než došlo ke zranění, tak se Vám tam dařilo.
Martin: Měli jsme výborný tým. V základní části jsem hrál patnáct zápasů a ani jednou jsme neprohráli. Vypadl jsem ze sestavy jen na jediný zápas a ten jsme zrovna prohráli. Pak jsem si smolně zlomil klíční kost a vše již bylo komplikované. Vrátil jsem se domů. Mezitím mě Winnipeg vytrejdoval do Seattlu, přišly problémy s americkým vízem, a tak jsem raději zvolil návrat do našich soutěží a hrál Chance ligu za Litoměřice.
Předpokládám, že přístupem k hokeji to v Kanadě bylo jako v jiném světě.
Martin: Přístup managementu, trenérů a celé struktury hokeje je na úplně jiné úrovni než u nás. Všichni kluci vidí, že když budou makat, tak mohou dostat smlouvu na farmu či do NHL. V Čechách je především menší konkurence a někdo těmi kategoriemi jen tak proplouvá. Mnohokrát tady ani není cílem se dostat do mužské extraligy. V Kanadě je zkrátka vnímání hokeje zcela jiné než u nás. Celkový přístup k přípravě a k tréninku je zcela jiný. U nás kolikrát přijde hráč si to jen odtrénovat a stačí mu to. Tam je to o něčem jiném. Rozdíl je i v počtech zápasů. U nás to nově zvedli na padesát, tam se jich hraje sedmdesát v základní části a k tomu dlouhé play off.
Honzo, vy jste od dorostu celou dobu působil v Plzni. Z Kašperek to bylo blízko. Několikrát jste nakoukl i do áčka mužů. Je to pořádná škola v Tipsport extralize?
Honza: Je to samozřejmě velký rozdíl. V uplynulé sezoně jsem ale hrál jen jeden zápas v Hradci a dostali jsme tam pořádný klepec. V té sezoně předtím jsem ale hrál nějakých dvanáct zápasů. Je to jiná jízda než v juniorce. Je to hlavně silovější a hrají tam velkou roli zkušenosti.
S prvním týmem Plzně jste trénoval pravidelně?
Honza: Letní přípravu jsem s chlapama absolvoval celou. Zahrál jsem si i v přátelských zápasech před sezonou. Pak jsem se již vrátil do juniorky na extraligu.
V přípravném období se setkáváte častěji a trénujete spolu?
Martin: S Honzou jsme v kontaktu hodně, když je prostor, tak spolu trénujeme, ale toho času moc není. Každý nyní máme svou přípravu a v sezoně je to ještě komplikovanější. Když je čas, tak se spíše sejdeme s rodinami. Ale voláme si a píšeme.
Před novou sezonou jste se stačili připravovat spolu?
Martin: Teď v létě ne. Já měl společnou přípravu v Litoměřicích a jezdil domů na víkendy. Teď jsem byl tři týdny doma, byl na kempu reprezentace a dojel suchou přípravu.
Novou sezonu tedy začnete v Chance lize v Litoměřicích?
Martin: Přesně tak. V Litoměřicích se mi na konci sezony líbilo, klub měl také zájem, a tak nebylo co řešit. Sice ještě mohu hrát rok v juniorce, ale není na pořadu dne, abych pendloval mezi Litoměřicemi a juniorkou Liberce.
A co Honza, pokračuje v Plzni?
Honza: Jdu na hostování do Prostějova. S Máťou se tak budeme potkávat v Chance lize.
Jak došlo k takovému transferu na druhý konec republiky?
Honza: Je tam trenér Totter, který se mi v průběhu play off juniorské extraligy ozval s tím, zda bych měl zájem to zkusit v Prostějově. Moc jsem nad tím ani nepřemýšlel, je to pro mě nová výzva. Chtěl bych již podávat výkony v mužských soutěžích a v týmu, kde by mě to mohlo posunout dál. Chtěl bych nasbírat zkušenosti a případně se po čase zase vrátit to mužské extraligy.
V Prostějově jste již trávil přípravu?
Honza: To ne, měl jsem individuální. To měl celý tým. Já přípravu absolvoval především v Českých Budějovicích u Tomáše Cibulky. Udělal mi plán, který já plnil.
Kdy dojde na první vzájemný souboj?
Martin: Už jsem na to koukal, poprvé se utkáme 10. října.
Jaký máte největší společný úspěch?
Martin: Když jsme v osmičce postoupili na mistrovství republiky do Přerova. Proti malému klubu hrály celky zvučných jmen jako Liberec, Litvínov, Brno, Vítkovice a další. My naši regionální skupinu tehdy vyhráli na úkor Plzně i Českých Budějovic. Budějovice jsme tehdy poráželi, kdy se nám zachtělo. Tu republiku jsme si pak užili. Ale od té páté do osmé třídy jsme měli opravdu skvělý tým, vyhrávali plno turnajů a v lize se prali v naší skupině o první místo s Plzní.
A na závěr, pánové, co hokej ve Vimperku, vrátíte se sem někdy?
Martin i Honza: Bylo by super, kdybychom se tady za nějakých patnáct až dvacet let sešli s většinou kluků, se kterými jsme tady hráli v žákovském věku a kariéru ve Vimperku zakončili. Představa je to lákavá.