Kliknutím zvětšíteLetní přípravu jste si zpestřil svatbou. Povedla se?
Svatba byla neskutečná. Pořád na ni myslím a mám ji v živé paměti. Trošku mě mrzí, že je to snad jenom jednou za život (smích). Celkově to byla výborná akce.
Pozval jste i své současné a bývalé spoluhráče z Motoru?
Jasně. Byli tam Martin Novák, Venca Karabáček, Čenda Pýcha, Kuba Suchánek, Míra Forman, Dan Voženílek a masér Polda Bláha. Někteří kluci nemohli. Jako třeba Roman Přikryl, jenž byl v té době u porodu. Ale bylo to opravdu fajn.
Když se vrátíme zpět k hokeji, jak se vlastně zrodil váš návrat do Motoru?
Ve Spartě jsem měl ještě na rok smlouvu, ale jak už to tak bývá, pokud je některá strana nespokojená, tak se dá bavit o jejím ukončení. A úplná spokojenost nepanovala ani z mé strany, ani ze strany Sparty. Byl jsem rád, že jsme našli společnou řeč a klub mi nedělal problémy, když jsem si hledal nové angažmá. To byl takový první impulz k mému odchodu.
Vždycky jste toužil po tom, abyste se prosadil ve Spartě, která je vaším mateřským klubem. Nemrzí vás, že to nevyšlo až tak úplně podle vašich představ?
Samozřejmě jsem věřil, že to dopadne lépe. Na druhou stranu se mi ze všech možných zdrojů dostávaly informace, jak to na Spartě funguje. To se mi pak i trošku potvrdilo. Na některé hráče se tam nahlíží jinak než na druhé. Je to tým plný hvězd, takže ti, kteří ho vedou, to nemají jednoduché. Nemohu říct, že bych byl úplně zklamaný, ale samozřejmě mě trošku mrzí, jak to dopadlo.
V play off jste se Spartou došli až do finále, kde jste podlehli Třinci. Vy jste ale ve vyřazovacích bojích nastoupil jen do dvou utkání. Bylo nepříjemné sledovat klíčovou část sezony prakticky jenom z tribuny?
Musím říct, že to bylo hodně nepříjemné. Nejhorší to pro mě bylo při semifinále s Motorem. Byl jsem v roli jakéhosi prvního náhradníka. Vždycky už to vypadalo, že budu hrát, ale pak to zase nedopadlo…To skutečně příjemné nebylo.
Jakmile jste se rozhodl, že ve Spartě po dohodě s klubem pokračovat nebudete, byly Budějovice jasnou volbou?
Ještě jsem řešil jednu variantu, která byla blízko mého bydliště. To byla Mladá Boleslav. Už během sezony jsme se bavili o tom, jestli by mě tam Sparta neuvolnila. Ale chtěla hráčskou náhradu a k dohodě mezi kluby nakonec nedošlo. Po sezoně už to nebylo tak aktuální. Ale že byla Boleslav tak blízko od našeho bydliště, to byl jediný důvod, proč jsem uvažoval i něčem jiném než o Motoru. Jinak pro mě byly Budějovice jednoznačně první volba.
Chystali jste se za Prahou stavět rodinný dům. Manželka vám odsouhlasila angažmá na jihu Čech?
To je malinko zádrhel a ještě jsme úplně nedořešili, jak to bude. Dcerka tam chodí do školky a moje žena v ní pracuje, což ji ohromně chytlo. Byt v Budějovicích ještě nemáme a nevím přesně, kdy se sem budeme stěhovat. Ale stěhovat se budeme určitě. Jinak by to asi dělat nešlo.
Loni jste v Motoru ze Sparty krátce hostoval, ale s trenérem Modrým jste si úplně do oka zrovna nepadli. Bral jste i tenhle fakt v potaz?
Upřímně musím říct, že vlastně nevím, proč to tak bylo. Když to tak dobře začalo, proč to skončilo tak, jak to skončilo. Ale v Motoru mám spoustu kamarádů, což byl jeden z velkých důvodů, proč jsem do Budějovic šel. A věřím, že najdeme společnou řeč i s trenérem a bude to mezi námi lepší než v minulé sezoně. Musím zopakovat, že ani pořádně nevím, co se stalo, a nikdo mi to nebyl schopen říct.
Podobnou situaci už jste v Motoru zažil s trenérem Prospalem, kdy jste také první rok musel tvrdě bojovat o jeho důvěru a řadu zápasů jste sledoval dokonce z tribuny. A nakonec jste se stal lídrem týmu. Mohla by to být podobná cesta?
Je to podobné. Ale úplně se to s Vencou nedá srovnávat. Když byl trénink a něco bylo špatně, tak už jste za pět minut byl u něj na koberečku. A řekl jasně, co se mu nelíbilo. Klidně vás posadil, když se mu zdálo, že špatně trénujete a hrajete. Ale když jste nebyl v sestavě, tak jste věděl, proč tam nejste. Teď to bylo trošku jiné, protože jsem ani pořádně nevěděl, proč nehraji. Čtrnáct dní jsem ležel s covidem zavřený na penzionu, pak jsem přišel a z důležitého hráče byl najednou hráč, který nehraje. To bylo z mého pohledu trošku smutné, ale víc bych to nechtěl rozebírat. Z tohoto pohledu může Vencu jen těžko někdo nahradit. Jeho komunikace v týmu byla neskutečná.
Co jste říkal kondičnímu soustředění na Lipně? Byla to pořádná dřina?
Dělali jsme věci, které už se teď tolik netrénují. Běhání a jízda na kole, to už se moc nedělá. Důležité hlavně bylo, že jsme na soustředění byli pohromadě. Společně jsme odmakali tréninky a pak jsme se mohli spolu věnovat i dalším věcem. Ať už to byla rehabilitace ve wellness, nebo zábava. To bylo super. Hrábli jsme si, ale také jsme si užili společně strávený čas.
83
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
